Rozhodli jsme, že budeme občas informovat o novinkách v naší knihovně abychom jí zpřehlednili a zároveň vás motivovali k tomu si knihy půjčovat a číst. U knih budeme vždy uvádět stručný popis a u některých i odkaz na recenze. Informovat budeme jen o některých novinkách. Pokud někoho zajímají i ostatní knihy, ať se ukáže v Ateneu, nebo si počká na databázi na které se pracuje.
* * *
Co vyprávějí šumavské smrčiny – Průvodce horskými ekosystémy Šumavy. – Hana Šantrůčková & Jaroslav Vrba
Publikace širokého týmu odborníků se věnuje velmi aktuální problematice unikátních horských smrkových lesů na Šumavě. Autoři populární formou vysvětlují moderní pohled na dynamiku horských smrčin, přibližují nejnovější poznatky vlastních dlouholetých výzkumů šumavských horských ekosystémů i výsledky studií bavorských kolegů. Populární text je doplněn ilustracemi, fotografiemi a odbornými rámečky, které jsou určeny pro ty, kteří se chtějí s problematikou seznámit do větší hloubky.
Kniha názorně představuje složitý ekosystém horských smrčin, vzájemné dynamické soužití smrku a kůrovce, význam mrtvého dřeva pro obnovu lesa, vývoj lesů na Šumavě od poslední doby ledové i historické využívání šumavských hvozdů člověkem. Desítky grafů, mapek a fotografií názorně dokumentují popisované souvislosti, dlouhodobé důsledky tzv. kyselých dešťů i klimatických změn, či účinky různého lesnického hospodaření na citlivé horské ekosystémy, a zároveň uvádějí na pravou míru některé mediální mýty.
Anarchistická publicistika 1990–2013
Kniha vedle anotovaného přehledu anarchistických periodik, brožur a knih obsahuje zamyšlení nad obecnými otázkami, které jsou spojeny s publicistikou našeho novodobého anarchistického hnutí, zasazuje publikační aktivity do širšího rámce hnutí a sleduje, jak jím byly ovlivňovány a jak ony ovlivňovaly toto hnutí a jeho vývoj. Anarchistická publicistika přináší obraz anarchistického hnutí v Česku po roce 1989 a umožňuje udělat si představu o tématech, která byla v tom kterém období pro anarchistické hnutí či jeho segmenty důležitá.
Kniha také ukazuje, co všechno souvisí v praktické rovině s vydáváním anarchistických tiskovin, na jakých principech tato činnost probíhá a jakých podob může nabývat.
Železná pata – Jack London
Román představuje klasické dílo americké utopické literatury, jímž se inspiroval George Orwell při psaní svého “1984”. “Železná pata” (1907) zachycuje formou zápisků ženy amerického revolucionáře, publikovaných pomyslně kolem roku 2600, obraz sociálních otřesů v USA na začátku 20. století. Ústřední postavou je Arnošt Everhard, vůdce povstání proti oligarchii monopolistických korporací – Železné patě. Proti oligarchii s jejími žoldáky staví London masu zaměstnanců, neschopnou organizovaného boje. Revolucionáře líčí jako anarchisty z řad intelektuálů, kteří se po zradě odborářských vůdců stahují do podzemí a omezují se na individuální teroristické akce.
Erich Fromm – Mít, nebo být?
Kniha, která by neměla ujít žádnému čtenáři, který chce přemýšlet o světě. Cítíme, že se světem není něco v pořádku, i když bychom těžko definovali, v čem to vlastně vězí. Věda odpovídá na řadu otázek, ale je všemocná? Erich Fromm – psycholog, sociolog a filozof světového jména – vidí podobně jako vědci varující před bezuzdným vyčerpáváním přírodních zdrojů úskalí budoucího vývoje. V této knize předkládá analýzu naší orientace na vlastnění majetku – ono „mít“, na touhu po moci, kdy nás druhý člověk zajímá jen potud, pokud od něho můžeme získat jmění, slávu nebo rozkoš. Za tuto lačnost však draze platíme – úzkostí a stresy, morální a psychickou degradací, citovou deprivací, beznadějí. O Erichu Frommovi se psalo, že je apoštolem lidskosti a soucitu, a autor nás o tom přesvědčí v této své nejslavnější knize, která srozumitelně osvětlí mnohé problémy lidské psychiky.
Umění milovat – Erich Fromm
Láska ve všech svých formách představuje základ tvořivé síly, aktivní péči o život, odpovědnost za život a úctu k životu. Praktický prožitek lásky má podobu čistě osobního zážitku, jenž může pociťovat pouze každý sám a ze svého nitra. Hlavní podmínkou pro dosažení tohoto citu je překonání vlastního narcisismu a následné získání schopnosti osvojit si objektivní obraz: vidět lidi i věci takové jací skutečně jsou. Celý život člověka musí být zasvěcen relativnímu vykořenění narcisismu, rozvoji pokory, objektivity a rozumu. Umění milovat závisí na schopnosti růst, vyvinout tvůrčí orientaci vůči světu i vůči sobě. Klíčovou podmínku tudíž ztělesňuje aktivita, vnitřní aktivita, tvůrčí využití vlastních sil. Lidský jedinec však tento cit nesmí prožívat výlučně ke svým blízkým, ale musí si osvojit milující postoj ke každému. Daný niterný proces však vyžaduje radikální společenskou změnu, která umožní splynutí milující povahy člověka s jeho společenskou existencí.
Mujeres libres – anarchismus a boj za emancipaci žen – M. A. Ackelsberg
Je to další ze “zásadních” titulů. Ackelsberg toho o tématu ví opravdu hodně a jediné, co by se dalo knize poněkud vytknout je nedostatečné zasazení do souvislostí vývoje španělské občanské války a revoluce a anarchistického hnutí – něco málo jsem nastínil v předmluvě a uvedl doplňkové čtení. Pokud si někdo myslí, že i po anarchistické revoluci bude žena stát u plotny, případně vychovávat děti a veřejnou sféru přenechá muži, tak je na omylu – ve Španělsku 30. let se ale i v anarchistickém hnutí našlo dost těch, kteří v podobných omylech žili. Mujeres Libres se jako velká organizace žen-anarchistek, snažila přispět ke změně této situace.
Rencenze na knihu:
Intelektuál a revoluce – Záviš Kalandra
Záviš Kalandra byl osobností české meziválečné filosofie a kultury. Hlásil se k marxismu, v roce 1950 byl odsouzen k smrti.
V knize Intelektuál a revoluce se Z. Kalandra zabývá především tématy literatury a literární vědy, neopomíjí ale ani filosoficé otázky. V kapitole k 75. výročí úmrtí pojednává o A. Schopenhauerovi, věnuje se i T. G. Masarykovi (a jeho vztahu k L. N. Tolstému, jeho úvahám o Dostojevském či jeho chápání religiozity a poznání), věnuje se polemikám F. X. Šaldy a F. Peroutky, kategorii kýče, klade si také v souvislosti s fašismem otázku, „jak udělat z ne dobrého a ne zlého, neškodného „malého člověka“ – gangstera?“. Hovoří o politických procesech v Sovětském svazu (!). Z filosofické perspektivy je zřejmě nejzajímavější kapitola věnovaná Parmenidovi (připomeňme, že o tomto filosofovi napsal Kalandra monografii). Označuje Parmenida za největší hádanku předsokratovské filosofie a za její nejdůležitější mezník, neboť před ním zakládali filosofové svá učení pouze na smyslovém poznání.
Reflektuje i psychoanalýzu, a to v kapitole nazvané Skutečnost snu, kde se kriticky zabývá Freudem, respektive tématem sexuální symboliky. Kniha obsahuje rozsáhlý doslov J. Brabce, ve kterém jsou shrnuty události Kalandrova života a motivy jeho díla.
Igor Oliněvič – Jedu do Magadanu
Vězeňský deník běloruského anarchisty nikdy nesměl v Bělorusku vyjít. Přesto se šíří napříč anarchistickým hnutím a dva roky po zveřejnění byl přeložen už do osmi jazyků. Není to náhoda – kniha se čte jedním dechem, i když její autor není literát. Je to „jen“ anarchista.
V listopadu 2010 byl Igor Oliněvič v Moskvě zatčen a ilegálně předán běloruské KGB. Obvinili ho z organizování útoku na ruské velvyslanectví v Minsku z léta téhož roku. Igor se nepřiznal, důkazy proti němu neexistovaly. Jediné, na čem veřejně trval, byly jeho anarchistické názory. V květnu 2011 byl odsouzen k 8 letům odnětí svobody.
Ve vazební věznici běloruské KGB, zvané Amerikanka, prožil Igor půl roku. Jeho kolegy v cele byli obchodníci, politici, vyšetřovatelé prokuratury, účastníci protestních akcí… Jak řekl Igor v závěrečné řeči při svém soudním procesu: v Bělorusku se ve vězení může ocitnout kdokoli a každý. Jak a proč je to možné, o tom je Igorův deník.
Deník pod názvem Jedu do Magadanu vyšel za pomoci běloruského Anarchistického černého kříže v roce 2012 a znovu v březnu 2013 v Rusku, pokaždé v nákladu 1000 výtisků. Stal se nejen dokumentárním, ale i literárním hitem. Kniha dostala cenu, která se v Bělorusku každoročně tak trochu samizdatově uděluje dílu vzniklému ve vězení – a tato kategorie je v Bělorusku při počtu vězněných zcela oprávněná a autorsky bohatá. Samotný Igor byl za to, že zveřejnil svědectví o policejním státu a své názory, ve vězení přiměřeně trestán: zakázali mu už tak hodně omezené dopisy, telefonáty, návštěvy… Na druhou stranu se díky solidaritě anarchistů z řady zemí stal jedním z nejpřekládanějších současných běloruských autorů.
Kniha obsahuje předmluvu Igorova kamaráda, napsanou pro české vydání, vězeňský deník, Igorovu úvahu o podstatě a stavu současného Běloruska, Igorův otevřený dopis anarchistům, stať A. Žiněviče vysvětlující kontext tzv. případu běloruských anarchistů a doslov od členů běloruského Anarchistického černého kříže.
SIC # 2
Mezinárodní „časopis“ Sic, který se snaží být centrem diskuse nad problematikou komunizace. Sic je výsledkem spolupráce jednotlivců, kteří se účastní různých projektů v různých zemích. Mezi ně patří revue Endnotes vydávaná ve Velké Británii a Spojených státech, Blaumachen v Řecku, Riff-Raff ve Švédsku a víceméně neformální teoretické kolektivy v americkém New Yorku a San Franciscu.
Český překlad editorialu:
Osudy dobrého vojáka Švejka (čtyři díly) – Jaroslav Hašek
Je to dílo, které demonstruje rozklad feudální třídy a její armády, jež byla posledním triumfem. Hlavní postavou románu je Josef Švejk, který je zatčen pro urážku císaře pana Františka Josefa I. a je odveden do vězení. Ve vězení museli vězňové chodit každou neděli na mši. Švejk se při kázání polního kuráta Katze z legrace rozplakal a Katz si ho vzal za sluhu. Zanedlouho ho však prohrál v kartách a tak se Švejk dostal k nadporučíkovi Lukášovi.
Po vypuknutí války musel Švejk odjet s nadporučíkem Lukášem na frontu. Na nádraží v Českých Budějovicích však Švejkovi, který si šel na pivo, ujel vlak. Švejk je pokládán za dezertéra a zatčen. Když je dopraven ke svému pluku, má již nadporučík nového sluhu Valouna, kterého však musel nechat propustit, protože Valoun měl pořád hlad a několikrát snědl i porci svého pána. Na cestě se Švejk sblíží s Valounem, s ročním dobrovolníkem Markem a se šikovatelem Vaňkem. Po mnoha veselých situacích, které demonstrují nesmyslnost války, dorazí vojáci konečně na frontu. Po střetnutí s nepřítelem armáda odpočívá. Na břehu rybníka vidí Švejk zastřeleného vojáka z ruské jednotky a chce si vyzkoušet jeho uniformu. Na Švejka však narazí ruská hlídka a odvede ho do štábu důstojníků. Tak padne voják Josef Švejk do ruského zajetí.
Tajemství experimentální psychologie – Jiří Hoskovec
Autor podává plastický obraz psychologie od počátků a v antické vědě přes středověk a zejména období renesance až do současnosti.
Umění protestu – Filip Pospíšil
Protestní aktivity u nás i ve světě sílí. Tato skutečnost je natolik zjevná, že se ji neodvažují popírat ani ti, kdo soudí, že důvod protestovat zanikl s rokem 1989. Occupy Wall Street, M15/Indignados, protesty v Rusku, arabské i evropské jaro – to je jen několik příkladů za všechny. Česká občanská společnost však přesto zůstává při obraně svých zájmů poněkud laxní a skeptická. Z tradiční pasivity by ji mohl pomoci vyburcovat sborník esejů, rozhovorů a návodů – Umění protestu, který v sobě spojuje teoretickou reflexi naléhavých společenských jevů s praktickými radami a zkušenostmi angažovaných jednotlivců, dlouhodobě propojujících umělecké a politické aktivity ve veřejném prostoru. Jde o první publikaci tohoto druhu v češtině.
Podmaňování přírody – David Blackbourn
Autor zkoumá, jak se v Německu během minulých 250 let „podmaňoval“ jeden ze základních živlů, voda, tím, že se odvodňovaly močály – tyto pozůstatky doby ledové –, upravoval tok řek, stavěly velké přehrady, a ukazuje, že tato činnost nepochybně přinášela lidem velký prospěch, často však na úkor přírodního prostředí a ke škodě lidskému životu. Tak se přístup k podmanění přírody v průběhu let měnil: od radostného osvícenského optimismu 18. století přecházel k víře 19. století ve vědu a pokrok a potom k technokratickým „jistotám“, jimiž se tolik vyznačovalo století dvacáté. Nic z toho se ovšem neodehrávalo ve vakuu. Autor věnuje důslednou pozornost širokému rámci celého tohoto čtvrttisíciletého procesu, jeho ekonomickým a společenským souvislostem, jeho často problematickým cílům ve službách politiky, zejména zahraniční a vojenské. Podmaňování přírody charakterizuje řadu dramatických změn ve fyzickém (přírodním a životním) prostředí, ukazuje, jak korespondovaly s absolutismem éry Fridricha Velikého, s revolucí a nacionalismem, komunismem a demokracií i s válkou téměř v každém období. Všímá si přitom, jakou společenskou odezvu negativní stránky tohoto procesu vyvolávaly, jak tato odezva vyústila v hnutí ochránců přírody a jak se posléze jejich zásady staly součástí regulativní činnosti státu. Je to kniha o přetváření německé krajiny a zároveň o tom, jak se v jeho průběhu přetvářelo Německo samo.
Těžký časy – Charles Bukowski
Sbírka povídek Těžký časy se v typickém autorově duchu zaměřuje na sex, alkohol, všemožné druhy psychických poruch a prapodivných vztahů. Vyvážený mix humoru, obscénnosti, hnusu a semletosti životem servíruje Bukowski čtenářům s odzbrojující odvahou, naprosto bez obalu či poklonkování. V některých povídkách si udržuje autorský odstup, jinde vystupuje jako hlavní představitel. Kniha tak vposledku působí dojmem záznamů stárnoucího opilce v městě plném šílenců, kde narazíte na spoustu špatných milenek a milenců a ještě horších pisálků a nahlédnete do životů lidí, kteří ztratili nebo ještě nenalezli smysl života a zdravý rozum.
Kniha vychází v nově přepracovaném překladu Tomáše Piňose.”
Němá barikáda – Jan Drda
Soubor jedenácti povídek, v nichž je líčena statečnost českých lidí za okupace a za bojů na barikádách v Praze během posledních dnech války. Jsou to tedy příběhy o hrdinství prostých lidí, kteří jsou nuceni rozhodovat se v mezních situacích. Narozdíl od Čechů, u nichž se ve velké míře objevuje morální převaha a kladné hodnoty, jsou Němci líčení jako jednoznačně ničemní, zabělí a suroví lidé. Jedná se tedy o jakési černobílé vidění autora.
Tajemství proutěného košíku – Markéta Zinnerová
O dětech, rodičích, tajné skrýši na půdě babiččiny chalupy a mnoha důležitých věcech, které dospělí nikdy nepochopí. Spisovatelka Markéta Zinnerová vložila do knihy všechny své profesionální zkušenosti a hlavně svůj krásný vztah k dětem, kterým tak dobře rozumí. Vypráví v něm o tom, co děti trápí, co je těší, o jejich přirozené touze po harmonických rodinných vztazích, o kamarádství, ale také o dospělých, na nichž hlavně záleží, bude-li dětem dobře na světě.
__________________
převzato z webu ateneo.cz