Nová publikace: Fašismus a antifašismus

S radostí oznamujeme, že asociace Alerta vydala novou publikaci. Jde o text Fašismus a antifašismus Gillese Dauvého. O fašismu a antifašismu toho bylo již napsáno a řečeno mnoho. V otázce co tyto pojmy znamenají a jaký vztah k nim má zaujmout antikapitalistické hnutí se však názory stále velmi různí. Tato publikace je proto vnímána jako podmět k zamyšlení, který by zároveň mohl pomoci ujasnit si, jak se účinně stavět proti fašismu bez toho, abychom podporovali ostatní kapitalistické formy.

Text Fašismus a antifašismus je pronikavou kritickou analýzou z pera levého komunisty Gillese Dauvého. Nemusíme sice souhlasit s některými jejími částmi, ale posuzujeme-li ji jako celek, pak ji lze jistě označit za analýzu velmi kvalitní, hodnou přečtení, diskutování i dalšího šíření.

Ačkoliv v textu jsou analyzovány především události, které probíhaly před desítkami let, závěry těchto analýz jsou jasným varováním pro současnost. Jak v textu Dauvé dokazuje, ideologie antifašismu se v minulosti mnohokrát stala účinným nástrojem kontrarevoluce – stabilizátorem státu a kapitalistických vztahů. Tam kde revoluční skupiny ideologii antifašismu přijali za svou, tam se jejich revoluční program dříve nebo později vytratil, aby jeho místo zaujal program reformistický ba přímo kontrarevoluční.

Mluví-li však Dauvé o dobách minulých, neznamená to, že by nastíněné problémy nebyly součástí revolučních skupin současnosti. Dalo by se říct, že pro výraznou část anarchistického hnutí v Česku je antifašismus ústřední téma politické agendy. Riziko toho, že antifašistická teorie a praxe postupně zadusí revoluční program anarchistického hnutí je tedy velmi vysoké.

Pro novodobé anarchistické hnutí v Česku vždy bylo důležitější mluvit o antifašismu spíše než o boji proti státu a kapitalismu. Pojem antifašismus je totiž ve společnosti akceptovaný a podporovaný mnohem více, než otevřené přiznání, že stojíme proti státu a to nejen proti jeho fašistické formě, ale i té demokratické, která antifašismus považuje za součást své agendy. Antifašismus se jednoduše stal pojmem, se kterým se dá snadno kalkulovat, pokud se rozhodneme, že naše politické kroky budou podřizovány veřejnému mínění a výrazně nepřekročí to, co společenská majorita neakceptuje.

Je-li boj proti státu velkou částí stávající populace považován za zavrženíhodný extremismus, pak anarchistické hnutí v Česku raději hovoří o antifašismu, kterému je veřejné mínění nakloněno. Anarchisté a anarchistky si tím zajišťují podmínky, díky kterým se pro mnohé lidi stanou uznávaným partnerem. Ale za jakou cenu? Za cenu, že toto partnerství sice na jedné straně znamená kolektivní odpor proti fašistické formě státu, ale na straně druhé také akceptování a posilování jeho parlamentně demokratické formy. Ideologie antifašismu tak tedy snadno může masy přiblížit spolupráci s anarchistickým hnutím, ale tato spolupráce v důsledku sleduje jasně neanarchistický cíl – posilování jedné formy státu v rámci boje proti formě jiné. Strach z marginalizace anarchistického hnutí snadno vede k tomu, že hnutí opouští své základní – revoluční – pozice, jen aby získalo uznání, respekt a podporu těch, kteří programově brání hodnoty a struktury kapitalistického světa. Triumf kapitalismu pak paradoxně může být snadno dosažen i díky aktivitám těch, kteří jej v teoretické rovině odmítají.

Zatím co nyní v Česku zmíněný fenomén znamená „pouze“ zvyšování rizik postupné degenerace a ztráty revolučního programu, tak jinde ve světě tato rizika mnohokrát přešla do velmi konkrétních a tragických podob. Přesně na to ve svém textu Gilles Dauvé poukazuje na příkladu Německa, Itálie, Španělska, Chile a Portugalska. Dějinný vývoj v těchto zemích jasně ukázal, jak tragické jsou dopady antifašismu, který evidentně vystupuje proti revoluční perspektivě a účinně ji paralyzuje, nebo dokonce potlačuje.

Dauvého kritická analýza antifašismu je pro anarchistické hnutí velmi důležitá. Poskytuje mu jasný argument, že pokud fašismus zcela oprávněně vnímáme jako hrozbu, pak proti této hrozbě nemůžeme bojovat jako integrovaná součást antifašistických „jednotných front“, které vedle revolučních sil zahrnují i síly prokapitalistické či síly posilující pozici státu. Bojovat proti fašismu je možné jen jako součást autonomního revolučního hnutí, pro které je podpora demokratického státu stejně neakceptovatelná jako podpora státu fašistického. Jinými slovy, jde zde o uvědomění si faktu, že nejúčinnějším bojem proti fašismu je revoluční boj proti státu a kapitalismu ve všech jejich formách, a to včetně těch demokratických.

Dávat přednost antifašistickému boji před protikapitalistickým a protistátním bojem, je tragická chyba minulosti. Doufejme, že Dauvého kritická analýza antifašismu výrazně přispěje k poučení se z této chyby.

Asociace Alerta – červenec 2013



Publikace je v prodeji za 30 Kč

V pdf verzi je možné si jí zdarma stáhnout ZDE