(…) Člověk, jako každá živá bytost, se adaptuje, přizpůsobuje podmínkám, ve kterých žije a přijímá za své zvyky svého okolí. A tak, když potomci dlouhé řady otroků, sami zrozeni a vychováváni v poutech, začali přemýšlet, věřili, že otroctví je nedílnou součástí života, a svoboda zdála se jim nemožná. Taktéž i dělníci, po staletí nuceni věřit, že práce, jež byla jejich chlebem, závisí na dobré vůli pána, přijali tuto myšlenku, a začali vidět své životy jako závislé na milosti majitelů půdy a kapitálu.
Skončili tak, že uvěřili, že je to pán. kdo je živí, a bezelstně se pak ptali, jak by bylo možné žít bez něj. Stejně tak by někdo, jehož nohy byly od narození spoutány, ale on se přesto naučil chodit, jak nejlépe to šlo, mohl přisuzovat svou schopnost pohybu právě těmto okovům, jež však ve skutečnosti oslabují a paralyzují svalovou sílu jeho nohou.
Jestliže je k normálnímu účinku zvyku přidána ještě výchova, nabízená pánem, knězem, učitelem atd., kteří si uzurpují právo kázat, že pán a vláda jsou nezbytní; a přidáme-li ještě soudce a policistu, kteří se snaží umlčet ty, kdo by snad mysleli odlišně, či snad byli dokonce v pokušení své názory veřejně hlásat, nebude již tak obtížné porozumět tomu, jak se názor, že vláda je nutná a užitečná ujal v nezkažených myslích pracujících mas.
Představte si, že lékař vyložil našemu fiktivnímu člověku se spoutanýma nohama teorii, chytře ilustrovanou tisícem vymyšlených případů, dokazující, že kdyby jeho nohy byly uvolněny, nebyl by již schopen chodit vůbec. Potom by tento člověk své okovy zuřivě bránil a považoval by za nepřítele kohokoliv, kdo by ho chtěl uvolnit. A tak, protože vláda byla považována za nezbytnou a bez ní měl nastat pouze nepořádek a zmatek, bylo přirozené a logické, že anarchie, jež znamená absenci vlády, zněla jako absence pořádku. Tento jev není bez paralely v historii slov. V časech a zemích, kde lidé věřili v nutnost vlády jednoho muže (monarchii), slovo republika, které znamená vládu mnoha, bylo fakticky užíváno ve smyslu nepořádku a zmatku – a tento význam lze stále objevit v hovorovém jazyku takřka všech zemí. Změňte názor, přesvědčete veřejnost, že vláda je nejen nepotřebná, ale i velice zhoubná; potom slovo anarchie, už jen proto, že znamená absenci vlády, nabude pro každého významu přirozeného pořádku, jednoty lidských potřeb a zájmů všech, naprosté svobody fungující v atmosféře úplné solidarity… (…)
> ERRICO MALATESTA (1853 – 1932) <
Citace z textu Anarchie vydaného v roce 1891
Text v PDF verzi ke stažení > ZDE <