Jsou události, které je důležité opakovaně připomínat pro jejich význam a ideový odkaz. Jednou z nich je antifašistická bitva o Cable Street. Byl to střet, který 4. října 1936 v Londýně vyprovokovala Britská fašistická unie. Tato fašistická a antisemitská organizace naplánovala pochod tisíců příznivců oděných v uniformách stylizovaných podle Černých košil. Pochod mél vést přes East End, kde byla značná židovská populace.
. Na obranu nejen židovské komunity před hrozícími útoky byla svolána masová antifašistická blokáda pochodu.
Přes velkou pravděpodobnost fašistického násilí, policie poskytla ochranu pochodu ve snaze zabránit protestujícím antifašistům a antifašistkám narušit pochod. Poskytnutí obrany fašistickému pochodu v důsledku znamenalo násilný útok na antifašistickou blokádu.
Průběh bitvy
Antifašistické skupiny postavily barikády ve snaze zabránit pochodu. Násilné střety se staly logickou reakcí na násilí policie a fašistů. Ačkoli se policie pokoušela cestu fašistům uvolnit útoky na antifašistické shromáždění, nepodařilo se jí to. Po sérii střetů mezi policí a antifašistickými demonstranty se fašistický pochod neuskutečnil. Fašisté byli rozehnáni antifašisty směrem k Hyde Parku.
Antifašistické vítězství
Bitva v Cable Street skončila velkým antifašistickým vítězstvím. Fašisté byli nuceni svůj pochod vzdát a byli alespoň dočasně zahnáni k ústupu. Bylo by však chybou si tuto bitvu idealizovat a kriticky nereflektovat její negativní stránky. Příkladem může být třeba početná účast stoupenců z řad autoritářské levice na straně antifašistů.
Nicméně i přes některá negativa tato historická událost znamenala především pozitivní poučení, že pokud se lidé kolektivně organizují, mohou uspět v prosazení svých zájmů. Je důležité dodat, že v případě bitvy o Cable Street hrála velkou roli i ochota užít násilné prostředky. K boji antifašistů a antifašistek bylo využito vše, co bylo po ruce – klacky, kameny, nohy od židlí a další improvizované zbraně. Lidé házeli z oken shnilou zeleninu, odpadky a výkaly na policisty bránící fašisty. Přiznejme si, že i tyto praktiky tehdy dopomohly dílčímu antifašistickému vítězství a s čistým svědomím je lze označit za praktiky plně legitimní, vzhledem k okolnostem, za kterých byly využity!
Vzkaz pro současnost
Ano, máme pochopení pro násilné střety, ke kterým došlo během Bitvy o Cable Street. Přestože násilí v určitých situacích považujeme za legitimní prostředek obrany, nejsme to však my, kdo vyzývá k násilnostem. Tím kdo k antifašistickému násilí vyzývá, jsou ve skutečnosti militantní fašisté. Jech činy jsou výzvou k násilí! Jejich akce jsou výzvou pro naši reakci! Atmosféra, kterou fašisté vytváří, je atmosférou strachu, teroru, násilí a autoritářství. Vytvářením této atmosféry jsou to oni, kdo nás vyzývá k užití násilí při obraně lidských životů, důstojnosti a svobody.
Sdělení činů fašistického hnutí je jasné. Při dobývání politické moci a kontroly nad společností neváhá využít násilí k likvidaci všech, kdo stojí v cestě jeho zvrácené ideologii. Toto násilí nezastaví populistické proklamace politiků ani antifašistické projevy, za kterými nestojí činy a ochota přistoupit k sebeobraně. Stávají-li se lidé cílem fašistické agrese, opravňuje je to aktivně se bránit. Je-li tato agrese násilná, pak je násilí při obraně pochopitelné a ospravedlnitelné. Vzdát se této obrany znamená dláždit fašistům cestu k moci. Historie 20. století ukázala platnost této myšlenky.
Opravdu musíme čekat na vznik nových totalitních států, na obnovu koncentráků a holocaustu, abychom platnost této myšlenky opět potvrdili? Nebo se poučíme z historických zkušeností našich předchůdců a přistoupíme k obraně již nyní?