Drážďany, vzdálené pouze hodinu cesty od českých hranic, byly ještě před koncem druhé světové války nádherné kulturní centrum. Vše se změnilo v několika únorových dnech roku 1945. Tehdy se Drážďany staly terčem spojeneckého letectva, jehož bombardéry proměnily centrum města o přibližné rozloze 20 km2 v hořící ruiny. Podle odhadů z posledních let bylo zabito na 25 tisíc obyvatel včetně válečných uprchlíků, zajatců či dělníků.
Cílem bombardování neměla být historická část města, nýbrž válečné továrny, rafinerie a důležité dopravní nádraží, ze kterého byly zásobovány poslední zbytky nacistických vojsk. Zřejmě důsledkem nepříznivého počasí a špatné navigace dopadla většina bomb do města.
Samotné bombardování by však nezpůsobilo takové masivní škody a ztráty na životech, kdyby americká a britská letadla neshazovala povětšinou zápalné pumy. Ohnivá bouře, kterou vyvolaly, tak strávila ohromné množství domů na velké rozloze.
Bombardování bylo nakonec velkým vojenským fiaskem. Válečné továrny nebyly zcela zničeny a dopravní nádraží bylo velmi rychle zprovozněno. Proto musely být Drážďany bombardovány o dva měsíce později znovu.
Hned po bombardování se této události chopila nacistická propaganda. Po skončení války bylo vybombardované město zneužito jako symbol imperialistické agrese propagandou bolševickou. (Což byl také jeden z důvodů, proč se začalo s rozsáhlou rekonstrukcí města až na začátku 90. let.) Ani dnes více než 60 let po uplynutí druhé světové války nepřestává být město zneužívaným symbolem propagandy.
Neonacisté staví oběti tohoto bombardování do kontextu s oběťmi holokaustu a dalších nacistických válečných zločinů a snaží se tvrdit, že Němci byli obětí krvelačných válečných zločinů. Tímto se snaží o lživý revizionismus historických událostí takovým způsobem, aby jim zapadal do kontextu jejich ideologie.
Nechci v žádném případě bagatelizovat drážďanskou tragedii, ale musím vzít v potaz, že srovnávat 25 tisíc mrtvých Němců (z velké části nacistických zločinců!) s 6 miliony mrtvých Židů je nestoudnost. A ještě větší drzost je snaha vinit spojence z úmyslného bombardování civilistů, vezmeme li v potaz např. bombardování Varšavy v roce 1939.
Neonacisté/ky z celého Německa, hojně podporování i svými českými “kolegy/kolegyněmi”, každoročně pořádají takzvané smuteční pochody k uctění památky obětí. Ve skutečnosti se však jedná o další demagogickou propagandu a šíření lží. Naštěstí je v Německu natolik silný odpor vůči fašismu a nacismu, že se do Drážďan sjíždějí také radikální antifašisté/ky a krom nich i obyčejní lidé, kteří chtějí vyjádřit svoji nevoli k neonacistickému populismu.
Stejně tak tomu bylo i letos. Na protinacistickou demonstraci se sjelo několik tisíc odpůrců, zatímco na stranu neonacistů dorazilo pouhých pár set lidí. Antifašistům/kám a militantům/kám se během dne podařilo zablokovat na několika místech trasu neonacistického pochodu.
Díky tak velké podpoře a ochotě se aktivně postavit zrůdné ideologii čelem, neonacistický pochod neušel ani 200 metrů a jeho účastníci/ce byli za doprovodu policie donuceni odjet vlakem z města.
Drážďany by neměly být zapomenuty. Události, které se zde odehrály na sklonku války, však nesmí být propagandisticky zneužity. Měly by pouze poukázat na to, kam může vést nenávist mezi lidmi. Drážďany by měly zůstat mementem hrůz války.
Více info o pozadí bombardování zde.
zpracoval: Kroc
S vědomím autora převzato z http://krocovo.blog.cz/