Sociální centrum Klinika se nyní potýká s jedním nešvarem. Reportáž bulvárních televizních novin tisen.tv totiž poukázala na to, co Klinika dlouho zamlžuje – že není jen prostorem pro kulturní program, vzdělávání, volný čas dětí nebo pomocnou rukou pro uprchlíky, ale také prostorem pro organizaci boje s institucemi státu, jako je třeba policie.
***
Ovšem popořádku. Masmédia pracují přesně tak, jak mnozí anarchisté očekávají. Protože jsou oporou státu, kritizují anarchistické hodnoty, a protože fungují v tržním prostředí, využívají je při budování senzačních článků a videí. I přesto mezi některými anarchisty stále přežívá přesvědčení, že média lze využít pro vytváření pozitivního obrazu o anarchismu. Tito lidé věří, že pokud odkryjeme médiím pouze kreativní stránku anarchismu, média jí budou propagovat ve společnosti, která pak přijme anarchistické metody a cíle za své. Je to ale manipulativní snaha, která navíc nefunguje. Anarchismus totiž nemá jen kreativní stránku – své samosprávné struktury, vzdělávací a výchovné programy. Má i svou destruktivní a konfrontační stránku – oganizovanou negaci nesvobodných struktur a vztahů. Pokud přistoupíme na to, že budeme mluvit jen o tvůrčí stránce, ale tu konfrontační zamlčíme, tak možná na určitou dobu zaznamenáme větší přízeň některých lidí. Dříve či později se ale vše začne rozpadat. Nejpozději tehdy, až vyjde najevo, že anarchisté se vedle organizace kulturních a vzdělávacích projektů zaměřují také na konfrontaci institucí, jež jim stojí v cestě.
Přesně s tím se nyní musí vyrovnávat sociální centrum Klinika. Tak dlouho se vychvalovaly jen tvůrčí stránky projektu a zamlžovaly ty konfrontační, až najednou přišla média, která odkryla i druhou stránku pravdy. Stalo se tak v reportáži, ve které byl použitý záznam z workshopu, na kterém se v Klinice domlouvaly metody využitelné na demonstracích. Mimo jiné i taktika prorážení policejních kordonů. Celkem umírněná, přesto konfrontační taktika využívaná squattery a antikapitalisty po celém světě.
Otázkou je, co teď bude následovat? Jak se zachová „masa“, která Kliniku podporovala v domnění, že se zaměřuje jen na onu tvůrčí oblast? Nebude se cítit podvedena? Nedá od Kliniky velká část lidí ruce pryč? Možná ano. Nebude to ani překvapivé, ani tragické. Nepovažujeme to za takový problém jako to, že Klinika od začátku odmítala přistupovat ke svým spojencům upřímně. Že maskuje podstatné věci.
Proč se stále omílá, jak moc je Klinika tvůrčí, a mlží se, že zde existuje i konfrontační stránka projektu? Proč musíme čekat, až to odhalí bulvární média jako tisen.tv? Proč už dávno anarchisté a squateři z Kliniky otevřeně společnosti nevysvětlují, že „lidová univerzita“ je stejně tak důležitou součástí sociálního centra jako prorážení policejních kordonů? Proč se jedno vychvaluje na každém kroku? A proč se o druhém mluví jen uvnitř Kliniky, ale lidem „venku“ se o tom mlčí?
Stále je čas vše napravit. Tedy začít otevřeně ohajovat nejen to, u čeho předpokládáme širší podporu, ale také to, co budou možná mnozí kritizovat. Vše může být ale ještě horší. Třeba pokud se Klinika namísto upřímnosti rozhodne pokračovat v zamlžování důležitého, jen aby dočasně získala více lidí na svou stranu.
Přejeme si, aby přišla kritická reflexe. Aby Klinika i za cenu ztráty přízně některých lidí začala otevřeně vysvětlovat veškeré důvody, proč je důležité organizovat nejen vzdělávání a kulturu, ale také odpor, který jde mnohdy za hranice legality. Tak jako třeba prorážení policejních kordonů. Takový odpor je součástí squattingu a nelze ho schovávat za vágní a matoucí pojmy jako „občanská neposlušnost“. Je potřeba takový odpor praktikovat a vysvětlovat jako součást třídního boje. Boje, ve kterém squatting není součást stávající formy demokracie, ale prostředek její negace.
Kolektiv AsAl (Asociace Alerta)