Jako odpověď na nedávno zveřejněný “Trockistický bumerang” nám na email dorazila reakce Martiny Malinové nazvaná “Anarchokomunistickej šíp”. Přestože se s Martiny textem neztotožňujeme, zveřejňujeme jej. Podle nás dobře odráží tragickou realitu toho, jak uvažuje spousta dnešních anarchistů a anarchistek, kteří:
1) Se nesnaží vidět věci v souvislostech. Přehlížejí, že co existuje nyní, souvisí s tím, co bylo dříve, nebo za určitých okolností může být v budoucnu.
2) Historická selhání nevidí jako možnost k poučení, protože historie je pro ně natolik nepodstatná, že se jí nezabývají.
3) Mají pocit, že antikapitalismus je něco jako všeobjímající křesťanská láska k bližnímu, která nedělá rozdíly mezi tím, jestli je “bližní” vykořisťující kapitalista nebo vykořisťovaný pracující. Láska k bližnímu nezná nic, jako je třídní společnost, útlak, vykořisťování. Je to všelék, který z třídních nepřátel dělá přátelé a revolucionáře vede k obejmutí kontrarevolucionářů.
Sami nemáme v našich řadách jasno, do jaké míry lpět na “ideových maximech”, nebo hledat “ideová minima”. Jsme ale přesvědčeni, že výše zmíněné body jsou problémem, před kterým nesmíme zavírat oči. Chceme se proto snažit vidět věci v souvislostech. Chceme se zabývat historií, protože mnohé souvislosti objasňuje a učí nás neopakovat chyby našich předchůdců. Chceme hledat cesty, jak překonat kapitalistické barbarství a věříme, že bagatelizování rozporů, které existují, takovou cestou není. Sympatie v nás proto vzbuzuje spíše text Alexe Andrleho, než následující reakce Martiny Malinové.
Anarchokomunistickej šíp
Mám až intimní vztah k iniciativě NE RASISMU a lidi, který ji tvoří, považuju za svý přátele, členy mýho kmene, za svý druhy. Soudruhy. Trockistickej bumerang mě do hlavy neudeřil, na schůzkách kolektivu jsme nikdy nemluvili o stavění gulagů. Naopak, mluvili jsme třeba o boření vepřína v Letech u Písku.
Možná nemáme ideologický příručky, dokonce nejsme všichni anarchisti a pravděpodobně některý z nás choděj volit. Jsme kolektiv lidí, který sere rasismus (a jiný násilí z nenávisti), ale jeho kořeny, můžeme vidět každej trochu jinde. Stejně jako možnosti, jak proti němu bojovat. Nebo aspoň tak to vnímám já. Tohle píšu za sebe.
Uvědomuju si, že ideový debaty jsou důležitý, uvědomuji si, že jsou věci, na kterejch se se svejma levičáckejma kámošema neshodnu, ale není to pro mě důvod, proč s nima nejednat. Existují situace, ve kterejch hledám spíš ideový minima než maxima a nakonec jsem se i já z pozice radikální áčkařky dostala do pozice člověka, kterej volá po vzniku nový radikální levice. Zítra se totiž nevzbudím do světa plnýho rovnosti a svobody, anarchie a lásky. Zítra se vzbudím do světa, kterej není připravenej ani na „levicový strašidlo“ co přichází z jihu evropy. V tomhle světě už neumím snít o anarchistický – anarchokomunistický utopii, umím si představovat aspoň nějakou míru levicovejch idejí u politickejch stran a líp fungující demokracii. Názory nejsou neměnný.
Nakonec spolu všichni chodíme na demošky kliniky. Vidím to jako velký plus, že tak vzniká názorová platforma, že i my zdola najednou mluvíme s karlovcema, havlistama a jinejma lidma, který si předtím nebo potom podle vzoru zaškatulkujem. Nakonec všichni jedeme stereotypy.
Dneska je potřeba mít kliniku, zejtra pomoct nějakejm zaměstnancům vymoct mzdy. Až se bude stavět gulag, tak se nezapojím. Můj táta je taky trochu rasista. Tohle není devatenáctý, a už ani dvacátý století. Sociální hnutí vypadají jinak, protože společnost vypadá jinak. Namísto ideologie je tu dialog, ve kterým nás nespojuje láska ke dvěma knížkám a poselstvím, ale touha řešit problémy, který vidíme kolem sebe. Nevím, s kým bych tančila na barikádě. Mám kámoše v socsolu, mám kámoše kapitalisty, mám kámošky buddhistky. Namísto ideologie máme přátelství a je to příjemný pojítko. Nikdo z nich mi nikdy nenutil nic ze svýho přesvědčení. Naopak si cením, že mě nechávají nahlížet do jinejch pohledů na svět a přemejšlet o nich. Nakonec, když se máte s lidma rádi, tak jim prostě ty gulagy stavět nebudete.
Tohle není článek k reakci, je to reakce na článek. Můj příspěvek do debaty ala novinky.cz.
Jmenuju se Martina Malinová. Blansko.