Zveřejňujeme komuniké, které bylo doručeno na náš redakční e-mail. Pod ním následuje náš komentář.
komuniké:
Jsme Anarchistická Solidární Akce! Ve večerních hodinách 14. prosince jsme v Praze zapálili policejní auto! PČR se vložila do jednání mezi sociálním centrem Klinika a státem, dialog ukončila a následně dům vyklidila. V sobotu proběhla solidární demonstrace a znovuobsazení domu, který stát nechal pět let chátrat. PČR opět tvrdě zakročila, dům násilně vyklidila a zranila několik lidí. V USA policie zavraždila Michaela Browna, Erika Garnera a stovky lidí, zejména černé pleti, jejichž jména nikdy neuslyšíme! Policie po celém světě šíří strach, kontroluje, sleduje, šikanuje, ponižuje, bije, střílí, unáší, zavírá a zabíjí!
Policie stojí mezi prázdnými domy a lidmi bez domova. Mezi prázdnými domy a lidmi co pro ně mají využítí. Mezi přeplněnými regály, ba dokonce kontejnery a hladovými lidmi. Mezi hrstkou nejmocnějších a zbytkem lidí, který pro mocipány denně otročí. Policie stojí mezi našimi sny a jejich naplněním. Pomalu se nám dostává pod kůži a do našich myslí.
Solidaritu pozůstalým M. Browna, E Garnera a ostatních obětí policejního násilí. Solidaritu všem politickým vězňům a utlačovaným po celém světě. A hlavně solidaritu kolektivu Klinika!
Anarchistická Solidární Akce
_____________________
Redakční komentář ke komuniké Anarchistické solidární akce
K prohlášení, které nám přišlo na e-mail, připojujeme redakční komentář. Je možné, že myšlenky časem rozvedeme do hloubky. To ale pochopitelně vyžaduje delší diskuzi v kolektivu.
Anonymní komuniké v první řadě vždy vyvolávají otázky: Proběhla skutečně popisovaná akce? Nejde o výmysl policie, politické opozice nebo internetového pisálka? Pokud akce proběhla, byla skutečně iniciována anarchistickou skupinou? I v tomto případě jsou tyto otázky to první, co nám proběhlo hlavou. A jako vždy docházíme k názoru, že na ně nemůžeme najít odpověď. Tu znají jen ti, co akci provedou, případně ti, co chtějí zbudit dojem, že byla provedena. Naším úkolem proto není hledat odpověď, kterou z podstaty věci najít nelze, hodnotíme-li komuniké (a akce) z vnější pozice těch, co se na nich nepodílejí.
Co však můžeme, je snaha o odpověď, jak bychom akci hodnotili, pokud bychom připustili, že šlo o akci anarchistické skupiny. Upřímně v tomto případě se pereme s rozporuplnými pocity. Na jedné straně je naše přesvědčení, že třídní boj (squatting je jeho součástí) často vyžaduje i násilnou konfrontaci a policejní technika může být jedním z cílů této konfrontace. Na druhé straně stojí pochybnosti o tom, zda se v tomto případě legitimní forma vztahovala k vhodnému obsahu a cíli boje. V otázce obsahu a cílů totiž komuniké projevuje nejednoznačnost. Bylo cílem “povzdechnout si” nad tím, že policie ukončila dialog mezi kolektivem Kliniky a státem? Byla nová militantnější forma jen snahou navrátit se k dialogu se státem, a šlo tedy o to, zachovat starý obsah a cíl? Nebo záměrem bylo vyplnit boj novým obsahem? Pokud ano, má tímto obsahem být snaha zavrhnout vyjednávání se státem a přistoupit k přímým akcím, které na stát nespoléhají? Má cílem být nahrazení dialogu pokusem o okupaci budovy bez svolení státu a navzdory státu i “veřejnému mínění”? Komuniké tyto otázky vyvolává, ale odpovědi nenabízí. Náš rozporuplný pocit je pak pochopitelným výsledkem.
Ale bez ohledu na to, zda šlo o fikci, militantnější prosazení návratu k dialogu se státem nebo o snahu o rozchod s tímto sociálně demokratickým obsahem, jedno je jisté. Komuniké otevírá možnost dialogu přímo v antikapitalistických kruzích, kde bychom ho my vítali, narozdíl od dialogu s držeteli státní moci. Tento dialog se může točit kolem otázek volby prostředků, obsahů a cílů boje. V kolektivu Kliniky dominuje postoj, který údajný nepovedený pokus o zapálení policejního auta považuje “za hloupou akci” (1) a projev “brutality od kterého se v plném rozsahu kolektiv distancuje” (2). Komuniké a případná akce ale ukazují, že dominující postoj není jediný, který je zde zastoupen. Že by v boji měla být preferována spíše konfrontace státu, než snaha s ním vést dialog, je navíc názor, který od některých osob zazníval již od samého začátku boje o Kliniku. Možná jen neměl příležitost zaznít hlasitěji a popisovaná akce třeba mohla být zoufalou snahou, jak tento hlas zdůraznit. Kdo ví. Každopádně příspěvkem do dialogu se může stát i zkušenost z jiných zemí, kde se násilí proti policii považuje za běžně užívanou squatterskou taktiku. Ta navíc na sebe často bere i mnohem destruktivnější podobu, než je “pouhý” pokus o zapálení jednoho automobilu. Dokládají to přiložená videa. Nutno doplnit, že zobrazené boje často v Česku vítají i mnozí z těch, co nyní prosazují ve vztahu ke státu dialog a ne konfrontaci. Videa jsou často sdílená i organizacemi, jejichž členská základna se podílí na událostech projektu Klinika. Situace tedy není tak jednoznačná, jak by se mohlo na první pohled zdát.
https://www.youtube.com/watch?v=QAuG-ZppKKY
https://www.youtube.com/watch?v=JxCGcAhGpaw
https://www.youtube.com/watch?v=ccYhikovG-o
https://www.youtube.com/watch?v=4CXVestQ_Zc
https://www.youtube.com/watch?v=y4lyjdnsTyE
https://www.youtube.com/watch?v=ENxnUEzgX8w
https://www.youtube.com/watch?v=3OOjLfM6i4k
https://www.youtube.com/watch?v=XaaVbF22d7w
_______________________
Poznámky a odkazy:
(1) “Iniciativa Klinika nemá nic společného s údajným zapálením policejního auta. Provedenou akci považujeme za hloupou. Kdyby nás chtěl někdo diskreditovat, tak to udělá takhle a teď.”
http://451.cz/klinika/2014/12/15/vyjadreni-k-podpore/
(2) “Chceme pokračovat v jednáních a řešit věci smírnou cestou. Od takové brutality a násilí se v plném rozsahu distancujeme,” řekla mluvčí iniciativy Anna Hausnerová.