(…) “Věříme, že i dnes, v éře počítačů, je stále možno se bouřit. Je stále možné proniknout monstrem pomocí píchnutí. Ale musíme opustit stereotypní představy obrovského a masového boje i koncept nekonečného nárůstu hnutí, které je příliš dominantní a kontroluje vše. Musíme vyvinout preciznější a podrobnější způsob uvažování. Musíme spatřovat realitu takovou, jaká je a ne takovou, jakou si ji představujeme.
Když budeme postaveni před situaci, musíme mít jasnou představu reality, která nás obklopuje, třídního střetu, který takovou realitu reflektuje a zajistit si nezbytné prostředky, abychom podle toho mohli jednat.
Jako anarchisté máme modely intervence a ideje, které mají velkou důležitost a význam pro revoluci, ale ty za sebe nemluví. Nejsou bezprostředně srozumitelné, a proto je musíme vyjádřit činem, nestačí je pouze jednoduše vysvětlit. Veliké úsilí zajistit si prostředky potřebné pro boj, by mělo pomoci ujasnit si naše ideje, pro sebe i pro ty, kteří s námi přijdou do kontaktu. Redukovaná představa těchto prostředků, taková, která limituje sama sebe na pouhý střet informací, nesouhlas a vyjádření zásad, je jasně neadekvátní. Musíme jít dále a pracovat ve třech směrech: spojovat se s masou (s jasností a ohraničením přesných požadavků boje), jednat s revolučním hnutím (v právě zmíněném subjektivním smyslu), sestavovat specifické organizace (fungující pro práci s masou a činnost uvnitř revolučního hnutí). A potřebujeme pracovat velmi tvrdě v tomto směru.” (…)
> Alfredo M. Bonanno ( 1937 – * )<
Citováno z textu Anarchisté a akce
Celý text je ke stažení > ZDE <