Kde se v lidech bere nenávist vůči policii? Zaměstnanci protiextremistického oddělení PČR by jistě odpověděli, že jde o patologické výstřelky jedinců z extremistických skupin. Naše odpověď je ale jiná! Jde o logickou reakci na opakující se negativní zkušenosti s policií. Je to také produkt uvědomění si toho, čím ve skutečnosti je instituce policie a čí zájmům slouží. Že to nejsou neprivilegovaní lidé, ukazuje mimo jiné i následující příklad.
Žadatelka si na Obvodní ředitelství policie Praha III. podala žádost ve které chtěla informace, vztahující se k zásahu policistů na bývalém squatu Milada o víkendu 30.6.2012 – 1.7.2012. Konkrétně požadovala informace o počtu nasazených policistů, jaká byla použita policejní technika, kolik osob bylo omezeno na osobní svobodě, zda byly zúčastněným osobám odňaty nějaké věci v jejich vlastnictví, jaká byla škoda na majetku zúčastněných osob (vyjma majetku státu nebo PČR), kdo velel tomuto zásahu.
Žadatelce v odpovědi byla mimo jiné poskytnuta následující informace. „Policie ČR neeviduje žádné oznámení o způsobení škody na majetku osob, proti kterým pro jejich protiprávní jednání byl zákrok veden.“ ( zdroj > ZDE < )
A tak zatím co squatterům a squatterkám pohled na poničené věci a několika týdenní bolest pohmožděných částí těla připomínaly policejní brutalitu dlouho po té, co k ní došlo, tak podle policie k něčemu jako je policejní brutalita a způsobování hmotných škod při zákroku na Miladě nedošlo. Policie se přeci řídí „logikou“, že: „Co není v evidenci, to se nestalo!“.
Když ale v evidenci není zaznamenána ani policejní brutalita ani likvidace osobních věcí, tak čím tedy jsou viditelné rány na tělech squatterů a squatterek nebo zdemolovaná aparatura, desky a počítač na podlaze Milady? Že by kolektivní halucinace? Pokud ano, proč pak ale tato „halucinace“ vyžadovala lékařská ošetření a hrazení desetitisícových škod na osobních věcech squatterů a squatterek? Nebo že by snad i toto byla halucinace, stejně jako lékařské zprávy vystavené bezprostředně po policejním zásahu a záznamy rozmlácených věcí, které z Milady byly vynášeny ještě před tím, než policejní manévry byly ukončeny?
Obáváme se, že zde nejde o žádnou kolektivní halucinaci. Jde o snahu policie zamaskovat vlastní zločinné jednání. „Prázdná evidence“ možná může kdekoho oklamat, ale my dobře víme, jak se jednotliví policisté vždy chovali a chovají. Také moc době víme, že role policie je jasně daná. Policie přece musí za všech okolností pomáhat a chránit!… Pomáhat udržovat při životě nespravedlivý systém sociální nerovnosti a chránit privilegované elity před oprávněným vzdorem neprivilegovaných.
Policie by si měla být vědoma, že neprivilegovaní sice k posuzování událostí nemají své evidence. Mají ale naakumulované zkušenosti s policejní brutalitou. Tyto zkušenosti jsou důležité! Stávají se totiž hnojivem rozrůstajícího se odporu proti státu a jeho policejním složkám.
Někteří jedinci tvrdí že Bůh odpouští. My ale nejsme Bůh!
Jsme lidé, kteří odmítají akceptovat policejní násilí a nehodlají odpouštět jeho vykonavatelům!