Projekt DVP existuje již sedm let, ale za tu dobu nezískal příliš pozornosti v alternativních médiích. Myslíme si, že si pozornost zaslouží, proto zveřejňujeme rozhovor s obyvatelem, který byl u zrodu DVP. Tento projekt v praxi prosazuje autonomii, recyklaci, dobrovolnou skromnost a další principy, které jsou nám blízké. Věříme, že rozhovor čtenáře a čtenářky zaujme a motivuje je k návštěvě či podpoře DVP.
> Můžeš na začátek trochu představit projekt DVP?
Projekt DVP je malý autonomní projekt, který se za dobu fungování (skoro 7 let) různě vyvíjel. Některé věci jsou tu ale už od začátku. Projekt začínal s myšlenkami permakultury, DIY, autonomie atd. Tyhle myšlenky tu zůstaly až do teď, i když forma se možná změnila. To, že se vyvíjíme, je ale správně. Od začátku jsme chtěli experimentovat se zahrádkou. 
K tomu se časem přidalo to, jak si věci uchovat, sušit, urychlovat atd. DIY pro nás znamená základ – tedy: Udělej si sám! Náš pozemek je dost velký na různé experimenty. Některé se povedly, některé ne a naučili jsme se díky tomu spoustu věcí. Základem DIY je také to, že se používají různé vyhozené věci, nebo se opravují pokažené.
Autonomie pro nás znamená, že nechceme být v nějakých škatulkách či strukturách. Chceme najít vlastní způsob jak přežít, ale nechceme učit lidi, jak žít podle nás. Chceme jen v lidech probudit šetrnější přístup k přírodě a zvířatům. Nechceme měnit svět. Chceme měnit tohle místo a to se nám myslím daří.
> Čistá alternativa se zabývá problematikou odpadu. Vy se na DVP snažíte odpad minimalizovat. Můžeš popsat jakými způsoby?
Odpady? Co je to odpad? Odpad je věc, kterou už nepotřebujeme, proto je dobré si položit otázku, proč kupujeme věci, které nepotřebujeme. Kdysi to bylo jinak. Před příchodem ropy bylo vše vesměs ze dřeva nebo ze železa a jiných kovů či kamenů, takže každá věc když dosloužila, tak byla vrácena přírodě v celé své kráse – shnila, změnila se na kompost a kruh přírody pokračoval dál. Teď je situace jiná. Doba plastová, by se dalo říct. Jsou dva možné přístupy. Buďto budeme dělat vše ze dřeva nebo prostě budeme používat už použité. Dělat vše ze dřeva ale nejde. To bychom vykáceli zbytek stromů. Žijeme v době, kdy budeme muset používat odpadky a vracet jim život. Tak možná za dvě stě let už nebudou žádné plasty. Možná se vrátíme i k tomu dřevu.
Ten koloběh je silný. Chcete si udělat patro v pokoji? Zkuste si ho udělat sami a zjistíte, že prkna a trámy jsou tak drahý, že to nejde… respektive jde, ale musíte mít dost peněz a ty vyděláte tak, že budete makat zase v tom systému, který těží ropu, podporuje války atd. Je to koloběh. Jak se říká, je to rozjetý vlak, který nejde zastavit, a nechtějí, abys vyskakoval za jízdy.
A co my a třídění? Uvědomme si, že odpad, který se vytřídí má mnohem větší životnost. Například z papíru se dá udělat toaleťák. Papír vydrží asi 6 krát recyklaci na papír stejné kvality a pak se vlákna v papíru opotřebují. Základem je proto vyhýbat se kupování odpadu.
A jak to tedy děláme my? Začnu nakupováním! V první řadě, kupu věcí si vypěstujeme a nemusíme je kupovat. Víno si uděláme svoje a nemusíme tedy kupovat tolik láhví a tetrapaků. Některým věcem se ale přesto nevyhneme.
^^^ Kuchyň v DVP. Použity vyhozené obkladačky, dřezy i prkna.. Kohout na vodu taky zrecyklovanej!
Dost věcí se dá omezit či znovupoužít. Místo plastových, používáme plátěné pytlíky. Nejvíce plastových pytlíků lidi pořizují při nákupech chleba, rohlíků, zeleniny či ovoce. Je tedy možné si pořídit sadu pytlů textilních (např. ze starého prostěradla!) a nakupovat do nich. Prodavačky si zvyknou. A když ne, tak zkuste jiný obchod ve městě. Jistě jich je dost na to, abyste si prostě mrkev a rohlíky mohli dávat do vlastních pytlíků. Další možnost je dohodnout se s kámošema a kupovat věci ve větších baleních. Jde toho takhle koupit dost. A velký pytel třeba od ovesných vloček se pak dá taky snadno znovupoužít na různé věci. Musím podotknout, že se mi to pěkně říká, když máme velkou půdu, dílnu a sklad, kde ty věci můžeme skladovat, než najdou využití.
Ještě k dalším drobnostem. Kouříte tabák? Většina levných balení se skládá ze dvou složek – papír a plast. Po roztržení se dají vytřídit. Já kouřím „javu“ (Javaanse) a ta je jenom v plastu, takže mám dost velkou zásobu použitelných pytlíků. Smrdí sice tabákem, ale přišel jsem na to, že když pytlíky dám do vody a tak na měsíc ven na sluníčko, tak to bakterie kompletně vyžerou a zůstanou čisté pytlíky. Používám je na semínka, drobné věci do dílny atd. Fantazii se meze nekladou. Těch věcí co se dá znovupoužívat je strašně moc a základ je mít fantazii. My jsme například často po večerech sedávali, bavili jsme se o tetrapacích a přišli jsme na šílené věci, jak je různě využít – na střechu, peněženku, dárkovou krabičku, zateplení, koflík na kytaru, pexeso nebo dokonce na klobouk či různé oblečky ve stylu „starwars“. Je toho strašně moc.
> Z vlastní zkušenosti vím, že život ve městě nabízí mnoho možností, jak získat materiál z toho, co lidé vyhazují do popelnic nebo vedle nich. Jak je to ale na venkově a v rámci DVP? Je u vás možné tímto způsobem využívat odpad sousedů, nebo je člověk závislý jen na tom, co sám vyprodukuje či zakoupí?
Za těch 7 let jsme prošli různými fázemi a vlastně sis sám odpověděl. Na jednu stranu používáme věci, které vyprodukujeme sami. Sklenice jsou jasný, že do nich pak dáváme naše věci – bylinky, zavařeniny atd. Taky jsou dobré pětilitrovky od vína, kterých se u popelnic válí hodně. Uřízneš dno, olepíš páskou a máš malý skleníček.
Když něco vidíme u popelnice, tak něco použijeme. To je jasné. Snažíme se nakupovat s rozumem, takže například skoro žádné tetrapaky. V poslední době hodně preferujeme věci ze dřeva. Dílnu už máme dobře zařízenou a žijeme v lese, takže materiálu je tu hodně. Postavíš například plůtek, za pár let se ti rozpadne a tak ho prostě postavíš znova z čerstvých větví.
Ze začátku, jak jsme to tu zařizovali, jsme navštěvovali místního vetešníka, který „za babku“ vozí věci z Německa. Je to takový „svojský“ pán. Tady na Karlovarsku znám tři vetešníky a myslím, že nějaký je skoro na každé vesnici tady. Vlastně už i my máme vetešnictví, protože skoro nic nevyhazujeme a dost věcí dáváme na půdu, kde čekají na další využití. To je právě ten rozdíl oproti městu, že tady si můžeš dovolit dát věci na půdu a pak je zase vrátit do oběhu.
Jinak když zrovna je u nás velkoobjemový kontejner, tak tam občas mrkneme. Přijde nám ale, že lidi tady šetří a nevyhazují tolik co před tím. Už tam nenajdeš pěknou funkční židli. V tomhle ta krize je dobrá. Lidi více šetří a více přemýšlejí, co už je fakt na vyhození a co ne. Krize vlastně způsobila, že se méně vyrábí, méně jezdí autem atd. Jo to pro všechny těžký, ale zároveň pro přírodu je to lepší. Tady už například každý má svou hromádku starého železa, a když je dost velká, tak jí odveze do sběrny. Před tím se železo válelo všude.
Ještě k tomu železu jeden příklad. Vezmete konzervu, sníte její obsah, zajdete do dílny a kladivem jí rozmašírujete, aby nezabírala tolik místa a šup s ní do krabice. Až bude plná tak šup s ní do sběrny. A co s křivými hřebíky? My je nedáváme do sběrny, ale rovnáme je, aby se zase použily. Máme jich plnou pikslu a čekají v dílně. Když nemáme nový hřebík, tak po nich saháme a jede se dál jak o život…
Takže aby shrnul odpověď na tvou otázku. Něco produkujeme z našich „odpadků“, něco z odpadků cizích lidí, když občas projedeme „konťáky“. Dost toho taky sami děláme ze dřeva…
> Tvé odpovědí jsou obsáhlé, srozumitelné a výstižné. Věřím, že pro některé lidi, to co píšeš, muže být i inspirativní. Můžeš teď ale prozradit kde pro změnu bereš inspiraci ty a lidi kolem projektu DVP?
Osobní otázka, ale odpovím neosobně… Jedna věc je zkušenost s tím, co už dělám skoro 15 let. Další věc je, že tady jsi obklopený přírodou, která vytváří neskutečné množství materiálu – kamenů, dřeva… I spirituálně se pak cítíš v pohodě, když máš kolem sebe přírodu.
Podstatná věc a asi největší inspirace je sociální nutnost. V tomhle se znovu vrátím k tomu, co už jsem říkal. Nemáš novou střechu a do staré teče a až pak začneš vymýšlet alternativy. Jen tak z blbosti nebo pocitu „alternativce“ nezačneš sundávat svoji novou střechu z plastu a rvát tam rákos. Budeš to dělat, když si k tomu přinucený… a krize nás k tomu nutí čím dál více. Než přišla krize, byli jsme hodně dole… Nemáme lednici, mikrovlnku ani rychlovarnou konvici… Jen pár žárovek, internet a pračku. Teď během krize už máme krizový scénář pro případ, že nebude ani na elektřinu.
Skleník vyrobený ze starších dveří ↓↓↓
Nás to sice postihne, ale lidi ve městech to postihne podstatně více, neboť my jsme se uskrovnili už dávno před krizí a vlastně jeden z cílů DVP je propagovat veselou skromnost.
Samozřejmě v tom všem, co děláme, je kreativita. Snažíme se, když něco stavíme z odpadků nebo z přírodního materiálu, aby v tom byl vidět kus člověka – jeho jedinečnost. Vlastně to ani jinak nejde! Když ti dám hromádku klacků z lesa, kladivo a hřebíky, tak uděláš úplně jinou skříň než já. O tom je ta kreativita. O tom, že tu každý nechává kus sebe.
Ještě bych dodal, že se tady lidi dost mění. Ale je to v dobrém! Lidi sem chodí a to místo je inspiruje. Kupu z nich má podobné projekty sice v začátcích, ale tenhle prostor jim dal tu vizi… Možnost na vlastní oči vidět, že to jde dělat jinak…
Skleník z části obkládaný tetrapakovými krabicemi. ↓↓↓
> Díky moc za zajímavý rozhovor. Přeji hodně úspěchů v projektu DVP i v osobním životě. Pokud chceš ještě cokoliv říct na závěr, tak jen do toho!
Chtěl bych jen říci, že takový život, co vedu, není jen pěkný, skromný, ale i pěkně náročný a ne každý na to má. Osobně si myslím… a i vidím, že lidi začínají opět zahradničit, třídit odpadky a opravovat si.
Tenhle rozhovor je pro Čistou alternativu. Ta ale neexistuje! To bychom se museli vrátit do doby před příchodem plastu a motoru. Když se ale naučíme rozumě používat plasty a motory, bude to přínosné pro lidstvo. Tak, jak to děláme teď, je to ale neúnosné a Země tím strašně trpí.
Ono v podstatě stačí jenom přemýšlet a experimentovat a přijdete sami na to, kolik odpadu můžete zredukovat. Přeji čtenářům Čisté alternativy, ať přemýšlí a hledají alternativy… A hlavně stejně jak to děláme v DVP, sdílejí své zkušenosti.
< < <Vše zrecyklované, prkna, to pěkné okno bylo taky vyhozené a dveře samozřejmě také. Pěkná ukazka DIY recyklace a umění to navrhnout i postavit.
—
Rozhovor původně vyšel na webu kampaně Čistá alternativa !
