Na Aktivistický kemp v čevnu 2012 řijeli mimo jiné i členi slovenské organizace Priama akcia (PA). Na místě hovořili o zkušenosti ze sporu na pracovišti a o otevřených setkáních, které probíhají v Bratislavě. Reportáž z účasti PA na kempu byla zveřejněna na webu priamaakcia.sk. My nyní zveřejňujeme na našem webu její český preklad a brzy bude následovat text pokračující v započaté diskuzi o které se reportu PA zmiňuje.
………………………………….
Report z prezentace PA na Aktivistickém kempu
V sobotu 16. června jsem se zúčastnil prezentace Priamej akcie (PA) na aktivistickém kempu v ČR, na který nás pozvali jeho organizátoři. Přestože jsme původně plánovali prezentovat jen spor našeho člena Davida týkající se neplatné výpovědi, nakonec jsme hovořili také o otevřených setkáních, které organizujeme v Bratislavě. Když jsme se v PA rozhodovali, zda na kemp jet, byl jsem spíš proti, protože PA se zaměřuje převážně na aktivity týkající se pracoviště, co se v aktivistické scéně v Česku a nakonec i na Slovensku velmi nenosí (důkazem je někdy doslova katastrofální nízká podpora i takové jednoduché aktivity, jako je poslání solidárního e-mailu). Prostě jsem si myslel, že lidi nezaujme, co jim chceme říct. No opak byl pravdou – prezentace a zejména přibližně dvouhodinová diskuse ukázaly, že aktivisté se o toto téma zajímají.
Prezentaci jsme rozdělili na 3 části:
První část: Priama akcia – kdo jsme a čemu se věnujeme
Mluvil jsem jako první: v krátkosti jsem popsal organizaci jako takovou a vypíchl nejdůležitější aktivity v posledním období.
Druhá část: spor člena PA na pracovišti
Následovala část o samotném sporu, kterou prezentoval jeho aktér. Zrekapituloval průběh sporu a následovala další, interaktivní část, ve které jsme se zeptali přítomných, co by na jeho místě dělali oni. Zazněly nápady například kontaktovat právní pomoc na Úřadu práce či Inspektorát práce i konkrétní příklady s problémy na pracovišti. Pro nás bylo zajímavé, že ačkoli na závěr zazněl příklad, kdy si lidé vydobyli lepší podmínky díky odborům, možnost řešit spor kontaktováním (proanarchistické) organizace nezazněla.
Po této interaktivně zaměřené části David dořekl celý průběh sporu. Vracel se k věcem, na které si měl dát pozor, a popsal, jaké pocity prožíval v různých fázích sporu. Zdůraznil, že i nezkušený člověk může zmobilizovat a má šanci dosáhnout svého.
Po této části následovala diskuse. Potěšilo nás, že jsme k ní přešli zcela plynule bez toho, abychom k ní vyzývali. Věnovali jsme se v ní nejen PA, ale i situaci a problémům aktivistů v Česku. Vyberu alespoň několik témat, o nichž se diskutovalo obšírněji:
Proč se PA začala zajímat o téma pracující?
Shrnuli jsme, že pro PA to bylo nosné téma od vzniku organizace. Pak jsem popsal v krátkosti i svůj osobní aktivistický vývoj, ve kterém jsem se jako student zpočátku věnoval mnohým tématům (bezdomovectví, práva zvířat, hardcore / punk scéna, vydávání časopisu). Postupně jsem měl méně a méně času kvůli práci a změnám v osobním životě, proto jsem byl nucen řešit pouze priority. Už mi nestačil jen dobrý pocit z aktivit, potřeboval jsem vidět i výsledky činnosti, které by mě posouvaly vpřed. To se mi dostávalo jen pravidelným zapojováním se do aktivit PA. Především proto jsem zůstal u aktivit týkajících se pracoviště.
Počet členů
Společně jsme poukázali zejména na to, že při činnosti, kterou vyvíjíme, je nutná zodpovědnost, systematičnost a odhodlanost. Organizace, které jsou počtem členů a členek několikanásobně větší, mohou mít mnohem větší organizační problémy a vyvíjet svou činnost s mnohem menšími úspěchy, jak organizace, které jsou sice menší, ale mají jasně určené cíle a strategii a většina jejich členů je aktivní, a ne jen “do počtu”.
Kauza “stromkaři”
Při tomto tématu podle nás nastala opravdová diskuse, protože otázky směřovaly nejen na nás. Mohli jsme se dozvědět pro nás zatím neznámé informace o kampani na podporu lesních dělníků (více informací zde: nebo zde:), pouvažovat o jejích slabých i silných místech a problémech, kterým aktivisté čelili. Pokusili jsme se přispět nápady, co bychom možná udělali my.
Problém na pracovišti v Praze
Jeden z přítomných aktivistů popsal problém, který měl na svém bývalém pracovišti. V této diskusi jsme sice až tak moc nemluvili o tom, co by se dalo udělat, aby se problém vyřešil, spíše jsme se dotkli podle nás velmi důležitého tématu, kterým je intervence ve sporech jiných lidí versus řešení sporů vlastních členů. Vyjádřili jsme názor, že výlučně intervenční přístup (reagování na spory lidí vně organizace a jejich nepřítomnost například na pracovišti) je jedním z hlavních problémů české anarchistické scény, s čím více přítomných souhlasilo.
Třetí část: otevřené setkání PA-BA
Poslední část prezentace měl na starosti třetí z přítomných členů PA. Davidův spor zakomponoval do schématu, který postupně kreslil, a přitom v krátkosti vysvětloval, co znamenají jednotlivé etapy řešení problémů a sporů, kterým se věnuje PA. Šlo o pokus znázornit proces, jakým PA postupuje od začátku sporu po fázi dělení se o zkušenosti z něho, a vysvětlit, proč jsme na kemp vlastně přišli a jak to zapadá do naší celkové činnosti.
V diskusi, která následovala, jsme zhodnotili dosavadní období pořádání otevřených setkání (nárůst počtu účastníků, větší zaměření na konkrétní problémy lidí…). Vzhledem ke kritickému komentáři jednoho z členů Asociace Alerta, který zároveň představil vlastní pohled na aktivismus v komunitě, se většina diskuse točila kolem úvah o různých možnostech a přístupech k věci.
Poukázali jsme, že PA se na otevřených setkáních věnuje konkrétním materiálním problémům (aktuálním nebo minulým), které buď prakticky řešíme, nebo se za nimi ohlížíme a diskutujeme, jaké širší důsledky mají a jak nám zkušenosti z nich mohou pomoci v budoucích aktivitách. Uvedli jsme, že toto považujeme za základ pro budování solidární komunity.
Člen Asociace ALERTA prezentoval jiný přístup, přičemž vysvětlil, že mluví za sebe, ne za organizaci. Vychází z principu, že konkrétní problém není to jediné, co lidi spojí. Vybudovat komunitu je podle něj jednodušší v sousedství zlepšováním vztahů a budování vzájemné důvěry mezi sousedy. Přestože dnes lidé žijí vedle sebe, ve skutečnosti si každý žije ve svém vlastním světě, neznají se, starají se pouze o sebe. Jako solidární komunita by se mohli spojit na sídlišti například prostřednictvím kulturní aktivity, jakou může být pravidelné promítání filmů na stěnu bytovky s doprovodnými aktivitami podporujícími přátelštější vztahy mezi sousedy. Lidé by se tedy nejprve poznali a v běžných mezilidských debatách by následně mohli zjistit, že mají i nějaké problémy, s nimiž by komunita mohla něco dělat.
Tuto strategii v našich podmínkách zatím žádná z antiautoritářských skupin nezkusila, bylo pro nás tedy poměrně těžké reagovat. Od členů PA zazněly v zásadě dvě stanoviska kritizující tento přístup. To smířlivější by se dalo vystihnout takto: “Nevěřím velmi v idealistický (tj. nikoli na materiálním problému založený) přístup k aktivismu a nevidím důvod, proč by lidé měli začít vytvářet komunitu takovýmto způsobem a jevit zájem o aktivní zapojení. Že však konkrétně tento přístup u nás zatím nikdo nezkusil, proč ne, za rok se můžeme setkat a říci si jak to dopadlo.”
Druhé stanovisko je skeptičtější, ale ne proto, že by odmítalo potřebu odstranit odcizené vztahy. V samotné diskusi jsme ho sice pořádně nerozvinuli, ale rádi bychom se o něm šíře zmínili alespoň na tomto místě. Terénní a sociální práci v komunitě se dnes věnují různá občanská sdružení, která mají větší šance dosáhnout nějaké výsledky, protože nekladou důraz na politiku. Řešení problému nespočívá v tom, že by se tato sféra měla přenechat občanským sdružením. Problém však je v tom, jak uchopit problematiku odcizených vztahů a dalších problémů, které se vyskytují v našich příbytcích z třídní perspektivy. Pokud chtějí antiautoritářští aktivisté aplikovat strategii, která by dokázala zohlednit přestřídni povahu takového aktivismu, narážejí na problémy, co se PA v praxi potvrdilo několikrát a ani jednou jsme nedospěli k uspokojivému závěru. Pod přestřídní povahou takového aktivismu máme na mysli organizování se s lidmi, kteří jsou, zjednodušeně řečeno, v pozici zaměstnavatelů, manažerů, politiků apod. Na pracovišti je rozpor mezi šéfem či vedením a pracujícími ve sporu poměrně viditelný. Obvykle se totiž rychle ukáže, že určití lidé musí dělat určitá rozhodnutí, do kterých je tlačí jejich postavení v systému, jinak by riskovali, že o něj přijdou. V jeden den tedy můžeme být na jedné straně s příjemným sousedem a bojovat za komunitní věc (například proti skládce odpadu), a druhý den můžeme najednou stát proti němu jako vedoucímu pracovníkovi na pracovišti. Problém může být i s pokusy o získání vlivu ve skupině lidí nebo v organizaci ze strany lidí s ambicemi prorazit nebo si udržet jistou pozici v politice. Pro antiautoritářské aktivisty tedy vyvstává problém, jak si udržet nezávislost a političnost v komunitní kampani či organizaci.
Hodnocení akce
Celkově jsem měl já i ostatní lidé z PA po odchodu z kempu velmi dobrý dojem, a to z několika důvodů. Mohli jsme se přesvědčit, že dokážeme srozumitelně prezentovat zkušenosti, které máme z několikaletého aktivismu. Vysoká úroveň diskusí a počet zapojených lidí nás nejen příjemně překvapily, ale v konečném důsledku dopomohly i k několika návrhům na zlepšení v PA. Zmíním například vznik kreslení schémat, jednoduchou formou objasňující fungování a přístup k aktivitám organizace; pro nás překvapivé potvrzení, že vhodné zpracování prezentovaného tématu dokáže oslovit různorodé publikum; poměrně úspěšné osvojení si prezentačních dovedností členy organizace, kteří s nimi zatím neměli zkušenosti, a to i při velmi krátkém čase na přípravu atd.
Pokud jde o organizaci kempu, podmínky byly sice trochu spartánské, ale nám to velmi nevadilo. Šlo o první pokus o víceméně antiautoritářsky a tematicky různorodý aktivistický kemp v Česku a myslím si, že je lepší, že se uskutečnil v takových podmínkách, než kdyby se neměl uskutečnit vůbec. Program byl pestrý, takže každý v něm mohl najít to své, a přestože jsme se zdrželi jen necelý den, na základě vlastní zkušenosti i informací od jiných lidí si myslím, že kdo nepřišel, může litovat.
Těšíme se na další setkání!
……………………………………………………………..
Daniel Dřevěný (Úvod, 1. a 2. část)
Michal Tulík (3. část a Hodnocení akce)
Text původně vyšel na webu priamaakcia.sk !