Během překládání tohohle rozhovoru jsem si uvědomila, že se my dnes v Praze zabýváme velmi podobnými problémy jako švýcarské aktivistky před několika lety. Problém sexismu v antiautoritářském hnutí, marginalizace “ženských problémů” provází (doufejme že už dlouho nebude) všednodenní aktivistickou práci nás všech. Je to zkrátka jak se tak hezky říká starý problém se stále novými tvářemi na obou stranách barikády tvořené konvencemi,
předsudky, pohodlností, mocichtivostí a nepochopením. Od roku 1995 existuje v Bernu ženská Antifa – Fantifa. Je jednou z mnoha aktivních levicových mimoparlamentních skupin, které vycházejí z Reitschule [1] v Bernu.
↓ ↓ ↓
Jaké byly motivy a důvody k založení Fantify?
Rozbuškou byl vztek a údiv, který vyvolala dvě znásilnění, která se odehrála krátce po sobě a jeden pokus o znásilnění v Reitschule. V pozadí této extrémní formy násilí na ženách stojí sexistické chování, které, protože je společností akceptováno, ochraňuje potencionálního pachatele. Z tohoto důvodu se některé ženy rozhodly organizovat se ve skupině a tematizovat násilí na ženách v Reitschule ale i mimo ní. Dále se rozhodly klást odpor konkrétní činností. Ze začátku jsme držely noční hlídky. Během každého koncertu, každé akce v Reitschule byla až do konce přítomna jedna žena z Fantify, aby zasáhla v případě obtěžování, dále aby eventuelně postiženou ženu podpořila a podle potřeby jí zorganizovala cestu domů.
Nejedná se tedy v původním smyslu o Antifu, která vystupuje hlavně proti fašistickým tendencím ve společnosti a často jenom proti neofašistům na ulici?
Ne.
Proč se tedy nazýváte ženská Antifa. Proč je pro vás tak důležité, ukázat spojitost mezi antifašismem a antisexismem?
Myslíme si, že je nedůsledné vyjadřovat se pouze proti fašistickým tendencím bez souvislosti se sexistickým násilím. Obě utlačovací metody stojí na stejném vylučovacím mechanismu: Lidé jsou diskriminovaní na základě svého etnického původu, pohlaví nebo sexuální orientace. Útlak žen je integrální součástí nadvlády násilí. To se nejvíce prokázalo za nacismu. Za nacismu se emancipace žen vrátila o několik kroků zpět, do té doby vybojovaná práva (kontrola porodnosti, přerozdělení rolí ) jim byla vzata. Fašismus – stejně jako sexismus – profituje z nestejného rozdělení moci. Fašismus není bezpodmínečně logickým důsledkem patriarchální společnosti, ale je tu možnost, že se stávající záliba v moci rozšíří. Vidím hlavně paralely mezi útlakem žen a rasismem. Mnoho forem rasismu a sexismu je společností akceptováno a reprodukováno. Společnost nese takovéto struktury v sobě. Tedy mechanismy segregace a útisku jedné lidské skupiny druhou. Myslíme si, že sexismus je praktikován nejen na společenské ale i na státní úrovni. Stát podporuje útlak žen nejen pasivně ale sám ho vykonává. Třeba jak je to s trestní odpovědností sexuálního vykořisťování dětí. Před krátkou dobou byl trest jenom pět let! Znásilnění v rodině je právně zakotveno jako sexuální delikt teprve rok. Ženy ve švýcarsku mají politická práva rozšířena teprve od roku 1971. (V některých kantonech to trvalo ještě déle, do poloviny 90. let.)
Jakou zamýšlíte aktivitu, jaké jsou vaše cíle?
Chceme upozorňovat na sexismus, povzbuzovat ženy, aby se bránily a chovaly se k sobě navzájem solidárně. Chceme konfrontovat muže s jejich sexistickým způsobem chování, což znamená vytvářet v Reitschule takové klima, ve kterém se ženy budou cítit volně. Přistupujme zkrátka k antifašismu z feministické perspektivy.
Pokoušíte se tyto představy vnést jen do scény, nebo i do “normální společnosti”?
Do obojího, pracujeme jak v Reitschule tak i mimo ní. Proto děláme především akce pro veřejnost. Ženy ve scéně i mimo ní jsou sexismem stejně obklopeny. Činit muže ve scéně vnímavější je často stejně těžké jako vnést toto téma do “měšťácké společnosti”. Informačními akcemi a plakátováním v Reitschule se snažíme působit především na levicově smýšlející muže ale i na konsumenty. Díky naší kontinuální práci a setrvávání na žensky specifických tématech dáváme mužům náměty k přemýšlení. Odmítáme být tlačeny do rolí pečovatelek a čekat od mužů, že oni se budou organizovat.
Jak pracujete konkrétně?
V posledním roce jsme organizovali informační akci společně s ženami s Xenie (Poradna pro prostitutky) za účelem tematizovat pouliční prostituci. Zabývaly jsme se “ženami v extrémně pravicové scéně” a uspořádali jsme o tom informačně diskusní cyklus. Na smíšených demonstracích a akcích se snažíme stále poukazovat na “ženskou problematiku”. Jsme například v “akčním komitétu proti novému policejnímu zákonu” (Tento zákon opravňuje mimo jiné policisty (muže) prohledávat ženy i na intimních partiích těla!) V informační brožurce “Ženy braňte se” jsme shrnuly typy na sebeobranu, adresy pomáhajících organizací a právní rady k tématu sexuální násilí. Knížečka je od léta 1998 k dostání v rozšířené verzi. V Reitschule děláme sezení (v Reitschule se totiž mj. nachází spřátelená hospoda “sous le pont”), a pouštíme si diapozitivy. Dále např. věšíme na stěnu hesla k zamyšlení. Jsme činné i mimo Reitschule: Minulý rok došlo v Bernu na veřejnosti k šesti znásilněním. Samozřejmě jsme na to veřejně reagovaly. Organizovaly jsme demonstrace a vzpomínkové akty. Kontinuální prací jsme upozorňovaly veřejnost na naše požadavky. Noviny otiskovali stále delší úryvky z našeho prohlášení. Akce 25. listopadu (mezinárodní den proti násilí na ženách) a 8. března (mezinárodní den ženského boje) jsou pro nás taky důležité.
Narazily jste na odpor v Reitschule?
Ano, především na začátku našich aktivit. Když jsme dělaly ty noční hlídky, setkaly jsme se s velmi malou podporou od pracovních skupin v Reitschule, a tak jsme ty hlídky musely předčasně ukončit. Samy jsme neměly takovou personální kapacitu, abychom mohly být přítomny na každé akci pořádané v Reitschule. Zčásti nás také ostatní nebrali vážně. Pro jisté lidi jsme moc mladé, moc ofensivní a moc radikální. Sice se to zřídka projevovalo veřejně, ale málokdy jsme se dočkaly solidarity. Většina se chovala podle hesla “My tu nemáme žádné problémy.” V poslední době se to ovšem trochu zlepšilo.
A co ostatní antifašisti?
Od Antifa Bern se nám dostává podpory a spolupracujeme s nimi na dílčích věcech.
Spolupracujete s některými dalšími skupinami?
S ženskou koordinační skupinou v Reitschule máme každého půldruhého měsíce společná sezení. S Xenii máme také dobré kontakty, ale je to spíše informační spolupráce. Dále je tu výše zmíněná spolupráce v “akčním komitétu proti policejnímu zákonu”.
Existuje v Reitschule nějaká mužská skupina která se vypořádala se sexismem nebo která na tom alespoň pracuje?
Zatímco byly ženy na ženské party, muži organizovali sezení, kde sexismus tematizovali. V březn 98 byl odstartován pokus znova tyto mužská sezení oživit. Ale v těchto diskusích aktivní muži jsou frustrováni malým zájmem.
Jste organizovány na území celého Švýcarska?
Ve Švýcarsku žádná další Fantifa není. Fantifa v Německu organizuje pravidelně celospolkové sjezdy, kterých se my také účastníme. Tyto konference obsahují zejména výměnu informací o zacházení se sexisty/násilníky ve scéně.
…………………………………………….
[1] Reitschule = obrovský squat ve švýcarském Bernu, určený pro koncerty (cca pro 2000 lidí), pro vaření levného vegetariánského jídla, pořádání výstav, přednášek atd.
Přeložila Tamara
(Rozhovor převzán z on-line časopisu KARNIKL – nagt an den Wurzeln – časopis pro politiku, boj a zábavu z Rüeblilandu) – v Česku vyšlo v časopisu Přímá cesta č. 4 / 2003
redakční poznámka: Rozhovor se švýcarskou skupinou FANTIFA byl dříve publikován na několika místech. Přestože se od té doby mnohé změnilo, některá témata, kterými se rozhovor zabývá, jsou stále aktuální. Právě z toho důvodu jej znovu zveřejňujeme. Asociace ALERTA ale nemusí nutně souhlasit s každou částí rozhovoru. Něktré věci vnímáme jinak! Upozorňujeme také na to, že v současnosti nemáme bližší informace o tom zda Fantifa stále působí.