Poslední dny opět otevřely diskusi nad zachováním územních limitů těžby, které brání těžařským společnostem v severozápadních Čechách pokračovat v dobývání nerostných surovin i za cenu likvidace některých obcí, pod kterými se nachází ložiska. Prolomení limitů pravděpodobně nepřímo ohrožuje ale i další města, protože existují ložiska například pod Litvínovem, Chomutovem nebo Teplicemi, která jsou sice „administrativně odepsána“, ale těžaři o nich samozřejmě vědí.
Územní limity těžby hnědého uhlí byly domluveny v roce 1991, ale čas od času na ně přijde řeč. Limity by měly ochránit krajinu před těžbou s tím, že nejsou v žádném případě definitivní a existuje tu možnost, že se společnosti se zájmem v dané oblasti těžit vypořádají s vlastníky nemovitostí a pozemků. V případě prolomení limitů by se do hry dostalo zpřístupnění těžby pomocí zásahu státu.
Tím, že limity nejsou definitivní, žije mnoho lidí z dotčených oblastí už léta v nejistotě a pod tlakem, protože prostě nemají jistotu, jestli se jednoho dne nebudou muset nuceně vystěhovat a opustit svá, často rodná, města a především své domovy.
Na pořad dne se územní limity dostaly v souvislosti s přípravou aktualizace Státní energetické koncepce. Premiér Nečas v sobotu 3.12.2011 sice veřejně vyhlásil, že tato vláda limity zachová, jenže to neznamená nic jiného, než že k jejich prolomení by nemělo dojít pouze do roku 2015, protože uhlí za nimi vláda odepsat nehodlá.
Příprava nové Státní energetické koncepce sice vyvolala diskusi, ale výraznější zájem veřejnosti o ní vzbudily především dvě události, které se odehrály v Ústeckém kraji v posledním týdnu.
Vzkaz z rypadla
V pondělí 28.11.2011 aktivisté Greenpeace obsadili na dole ČSA velkorypadlo a vyvěsili na něm transparenty kritizující ohrožení zachování limitů. Chtěli tak upozornit právě na to, že Ministerstvo průmyslu a odchodu mělo návrhem koncepce doporučovat vládě scénář, ve kterém by se s prolomením limitů počítalo.
„Nepovažujeme za přijatelnou ani jednu z variant, se kterými ministerstvo počítá – všechny navrhují budování fosilně-jaderného skanzenu. A snaha prolomit limity to dokládá zcela jasně: je výsledkem arogance politiků, kteří se necítí být vázáni svými sliby a programy a kteří se spíš než o život občanů této země starají o zájmy mocných lobbyistů. Jinak by nemohli připravovat zbourání Horního Jiřetína, zničení životního prostředí v Litvínově, proměnu dalších desítek kilometrů čtverečních Mostecka na měsíční krajinu a zvýšení emisí CO2 o 1,3 miliardy tun, “ uvádí Greenpeace ve svém prohlášení k obsazení rypadla.
Koudův tah
O tom, jak k problematice prolomení limitů přistupují někteří politici, jasně vypovídá druhá událost, která se minulý týden odehrála. Už před tím se v tisku objevila zpráva, že vedení Ústeckého kraje „překvapivě navrhlo ministerstvu průmyslu, aby prolomilo limity těžby uhlí v Podkrušnohoří a Beskydech.“ Média zároveň informovala, že zmíněný dokument podepsal radní Pavel Kouda, který je zároveň lídrem mostecké ČSSD a který svůj podpis komentoval slovy: “Prošlo to radou a já jsem to podepsal. Je to jen připomínkové řízení, my o prolomení rozhodovat nebudeme, to je v rukách vlády,” zároveň dodal, že však zásady územního rozvoje kraje se zachováním limitů počítají. Samotný dokument pro ministerstvo však odmítl komentovat šéf krajské ČSSD Arno Fišera a radní Jiří Šulc z koaliční ODS dokonce tvrdí, že o ničem takovém se nehlasovalo.
Ve středu 30.11.2011 se celá situace vyjasňuje, když se na veřejnost dostává informace, že krajský souhlas s prolomením limitů podepsal a na Ministerstvo průmyslu odeslal pan Kouda sám. Svůj krok pak vysvětlil takto: “Byl tam termín na odeslání. Tak se to odsouhlasilo jakoby zpětně…“. Přesto, že podle všeho tento krok neodporuje platné legislativě, tak se jeví jako „vcelku nestandardní“. V tomto případě zvlášť, jestliže radní Kouda je znám svou podporou prolomení limitů, za což mimo jiné obdržel od organizace Děti Země „anticenu“ Zelená perla roku 2009 za svůj výrok: “Prostě jsem pro prolomení limitů, aby se ta kultura tady trošičku zvedla.”
Mostecká ČSSD v čele s Pavlem Koudou je pro prolomení limitů téměř proti všem a všemu. V rámci strany jak proti pražskému vedení, kdy se jejich předseda Bohumil Sobotka postavil za zachování limitů, tak proti krajskému vedení, když její šéf podmiňoval prolomení limitů krajským referendem. Proti obyvatelům ohrožených obcí a měst, proti ekologickým aktivistům a třeba také proti Akademii věd ČR, která doporučuje limity zachovat.
Co (ne)garantují územní limity těžby?
Tzv. územní limity těžby na Mostecku mnoho lidí považuje za jakousi záruku toho, že ohrožené obce i uhlí zůstanou na svém místě. Opravdu je tomu ale tak? Domníváme se, že nikoliv! Tento vládní dokument vydaný v devadesátých letech 20 století sice lidem dává jistý slib a naději, ale zároveň málo záruk, že časem nebude předefinován, nebo úplně zrušen. Tlak ekonomických elit, které mají zájem na prolomení limitů těžby, je celkem silný a existuje velké riziko, že ti, co dohlížejí na zachování limitů, podlehnou tlaku. Nebylo by to překvapivé a ani poprvé, kdy k něčemu podobnému v historii lidstva došlo! To, že politici jdou na ruku ekonomickým subjektům a upřednostňují jejich zájmy před zájmy obyvatelstva, je standardní průvodní jev globálního kapitalismu. Pokud by to tak bylo i v případě prolomení limitů, tak by šlo jen o další případ z mnoha.
Je důležité odhodit iluzi, že vláda nebo určití politici, mohou skutečně garantovat, že se pod Horním Jiřetínem, Černicemi a jinými obcemi nebude těžit. V minulosti se už mnohokrát ukázalo, že se sliby, prohlášení a činy politiků mohou měnit stejně rychle jako počasí. Neprošlapávejme proto znovu slepou uličku volebního politikaření. Tato cesta poskytuje nebezpečnou iluzi – přesvědčení, že hodit při volbách hlas kandidátům slibujícím zachování limitů, znamená cestu k zaručenému vítězství. Vítězství to možná znamená pro politiky, při jejich dobývání politické moci. Pro obyčejného člověka je to ale jen „loterie“ s nejistým výsledkem, která ho však zásadní způsobem zbavuje kontroly nad vlastním životem.
Skutečně účinný nástroj, kterým disponujeme, není náš hlas hozený při volbách do urny, ale hlas kolektivního vzdoru organizovaného mimo stranické struktury a v opozici systému zastupitelské demokracie. Jedině dostatečně silný tlak organizovaný zdola obyčejnými lidmi, může být zárukou úspěchu. Tam kde tento tlak není, nebo je příliš slabý, tam politici mají volné pole působnosti a mohou snadno prosazovat zájmy těžařů skrze arogantní potlačování zájmů zbytku populace.
Místo důvěry v politiky a jejich strany, proto raději důvěřujme svým vlastním organizačním schopnostem. Mějme stále v paměti, že skutečným limitem těžby je naše kolektivní aktivita a sebeorganizace, nikoliv sliby politiků.
Zpracovali: Josef Strašlipka a Lukáš Borl
Územní limity těžby bez limitu
Poslední dny opět otevřely diskusi nad zachováním územních limitů těžby, které brání těžařským společnostem v severozápadních Čechách pokračovat v dobývání nerostných surovin i za cenu likvidace některých obcí, pod kterými se nachází ložiska. Prolomení limitů pravděpodobně nepřímo ohrožuje ale i další města, protože existují ložiska například pod Litvínovem, Chomutovem nebo Teplicemi, která jsou sice „administrativně odepsána“, ale těžaři o nich samozřejmě vědí.
Územní limity těžby hnědého uhlí byly domluveny v roce 1991, ale čas od času na ně přijde řeč. Limity by měly ochránit krajinu před těžbou s tím, že nejsou v žádném případě definitivní a existuje tu možnost, že se společnosti se zájmem v dané oblasti těžit vypořádají s vlastníky nemovitostí a pozemků. V případě prolomení limitů by se do hry dostalo zpřístupnění těžby pomocí zásahu státu.
Tím, že limity nejsou definitivní, žije mnoho lidí z dotčených oblastí už léta v nejistotě a pod tlakem, protože prostě nemají jistotu, jestli se jednoho dne nebudou muset nuceně vystěhovat a opustit svá, často rodná, města a především své domovy.
Na pořad dne se územní limity dostaly v souvislosti s přípravou aktualizace Státní energetické koncepce. Premiér Nečas v sobotu 3.12.2011 sice veřejně vyhlásil, že tato vláda limity zachová, jenže to neznamená nic jiného, než že k jejich prolomení by nemělo dojít pouze do roku 2015, protože uhlí za nimi vláda odepsat nehodlá.
Příprava nové Státní energetické koncepce sice vyvolala diskusi, ale výraznější zájem veřejnosti o ní vzbudily především dvě události, které se odehrály v Ústeckém kraji v posledním týdnu.
Vzkaz z rypadla
V pondělí 28.11.2011 aktivisté Greenpeace obsadili na dole ČSA velkorypadlo a vyvěsili na něm transparenty kritizující ohrožení zachování limitů. Chtěli tak upozornit právě na to, že Ministerstvo průmyslu a odchodu mělo návrhem koncepce doporučovat vládě scénář, ve kterém by se s prolomením limitů počítalo.
„Nepovažujeme za přijatelnou ani jednu z variant, se kterými ministerstvo počítá – všechny navrhují budování fosilně-jaderného skanzenu. A snaha prolomit limity to dokládá zcela jasně: je výsledkem arogance politiků, kteří se necítí být vázáni svými sliby a programy a kteří se spíš než o život občanů této země starají o zájmy mocných lobbyistů. Jinak by nemohli připravovat zbourání Horního Jiřetína, zničení životního prostředí v Litvínově, proměnu dalších desítek kilometrů čtverečních Mostecka na měsíční krajinu a zvýšení emisí CO2 o 1,3 miliardy tun, “ uvádí Greenpeace ve svém prohlášení k obsazení rypadla.
Koudův tah
O tom, jak k problematice prolomení limitů přistupují někteří politici, jasně vypovídá druhá událost, která se minulý týden odehrála. Už před tím se v tisku objevila zpráva, že vedení Ústeckého kraje „překvapivě navrhlo ministerstvu průmyslu, aby prolomilo limity těžby uhlí v Podkrušnohoří a Beskydech.“ Média zároveň informovala, že zmíněný dokument podepsal radní Pavel Kouda, který je zároveň lídrem mostecké ČSSD a který svůj podpis komentoval slovy: “Prošlo to radou a já jsem to podepsal. Je to jen připomínkové řízení, my o prolomení rozhodovat nebudeme, to je v rukách vlády,” zároveň dodal, že však zásady územního rozvoje kraje se zachováním limitů počítají. Samotný dokument pro ministerstvo však odmítl komentovat šéf krajské ČSSD Arno Fišera a radní Jiří Šulc z koaliční ODS dokonce tvrdí, že o ničem takovém se nehlasovalo.
Ve středu 30.11.2011 se celá situace vyjasňuje, když se na veřejnost dostává informace, že krajský souhlas s prolomením limitů podepsal a na Ministerstvo průmyslu odeslal pan Kouda sám. Svůj krok pak vysvětlil takto: “Byl tam termín na odeslání. Tak se to odsouhlasilo jakoby zpětně…“. Přesto, že podle všeho tento krok neodporuje platné legislativě, tak se jeví jako „vcelku nestandardní“. V tomto případě zvlášť, jestliže radní Kouda je znám svou podporou prolomení limitů, za což mimo jiné obdržel od organizace Děti Země „anticenu“ Zelená perla roku 2009 za svůj výrok: “Prostě jsem pro prolomení limitů, aby se ta kultura tady trošičku zvedla.”
Mostecká ČSSD v čele s Pavlem Koudou je pro prolomení limitů téměř proti všem a všemu. V rámci strany jak proti pražskému vedení, kdy se jejich předseda Bohumil Sobotka postavil za zachování limitů, tak proti krajskému vedení, když její šéf podmiňoval prolomení limitů krajským referendem. Proti obyvatelům ohrožených obcí a měst, proti ekologickým aktivistům a třeba také proti Akademii věd ČR, která doporučuje limity zachovat.
Co (ne)garantují územní limity těžby?
Tzv. územní limity těžby na Mostecku mnoho lidí považuje za jakousi záruku toho, že ohrožené obce i uhlí zůstanou na svém místě. Opravdu je tomu ale tak? Domníváme se, že nikoliv! Tento vládní dokument vydaný v devadesátých letech 20 století sice lidem dává jistý slib a naději, ale zároveň málo záruk, že časem nebude předefinován, nebo úplně zrušen. Tlak ekonomických elit, které mají zájem na prolomení limitů těžby, je celkem silný a existuje velké riziko, že ti, co dohlížejí na zachování limitů, podlehnou tlaku. Nebylo by to překvapivé a ani poprvé, kdy k něčemu podobnému v historii lidstva došlo! To, že politici jdou na ruku ekonomickým subjektům a upřednostňují jejich zájmy před zájmy obyvatelstva, je standardní průvodní jev globálního kapitalismu. Pokud by to tak bylo i v případě prolomení limitů, tak by šlo jen o další případ z mnoha.
Je důležité odhodit iluzi, že vláda nebo určití politici, mohou skutečně garantovat, že se pod Horním Jiřetínem, Černicemi a jinými obcemi nebude těžit. V minulosti se už mnohokrát ukázalo, že se sliby, prohlášení a činy politiků mohou měnit stejně rychle jako počasí. Neprošlapávejme proto znovu slepou uličku volebního politikaření. Tato cesta poskytuje nebezpečnou iluzi – přesvědčení, že hodit při volbách hlas kandidátům slibujícím zachování limitů, znamená cestu k zaručenému vítězství. Vítězství to možná znamená pro politiky, při jejich dobývání politické moci. Pro obyčejného člověka je to ale jen „loterie“ s nejistým výsledkem, která ho však zásadní způsobem zbavuje kontroly nad vlastním životem.
Skutečně účinný nástroj, kterým disponujeme, není náš hlas hozený při volbách do urny, ale hlas kolektivního vzdoru organizovaného mimo stranické struktury a v opozici systému zastupitelské demokracie. Jedině dostatečně silný tlak organizovaný zdola obyčejnými lidmi, může být zárukou úspěchu. Tam kde tento tlak není, nebo je příliš slabý, tam politici mají volné pole působnosti a mohou snadno prosazovat zájmy těžařů skrze arogantní potlačování zájmů zbytku populace.
Místo důvěry v politiky a jejich strany, proto raději důvěřujme svým vlastním organizačním schopnostem. Mějme stále v paměti, že skutečným limitem těžby je naše kolektivní aktivita a sebeorganizace, nikoliv sliby politiků.
Zpracovali: Josef Strašlipka a Lukáš Borl