Nespalovací postupy pro zpracování kalů a nebezpečných odpadů

Pozornost veřejnosti v severních Čechách nyní z velké části směřuje k očekávaným výsledkům spalovací zkoušky v čížkovické cementárně Lafarge. Diskuze se tak točí kolem toho, zda spalování nebezpečného odpadu z ostravských kalů je, či není šetrné k životnímu prostředí a zda splňuje emisní limity. Čím více vyostřená tato diskuze je, tím více se na okraj zájmu dostávají neméně důležité otázky. Jena z nich zní: Opravdu je spalování nebezpečného odpadu jedinou dostupnou možností jak tuto ekologickou zátěž zpracovat?

Stejně jako u ostatních oblastí průmyslové výroby a spotřeby i zde existuje několik variant s různými formami dopadů pro společnost a životní prostředí. Zásadní otázka by tedy neměla být nastavena tak, že se budeme tázat: Splňuje spalování odpadu v cementárně emisní limity? Ptát bychom se měli: Je spalování ten nejvýhodnější postup z hlediska potřeb a zájmů společnosti a ekosystémů? Odpověď na druhou a mnohem podstatnější otázku zní: Spalování není nejšetrnější postup, protože jsou známé a v praxi používané nespalovací postupy!

Nespalovací alternativy

Nespalovacích technologií a postupů je celá řada a je důležité zdůraznit, že mohou být konstruovány tak, aby se v provozu dalo upravovat nastavení pro různá složení surovinových směsí a odpadů, které jsou zpracovávány. Těmito metodami tak lze zpracovat i velmi nebezpečné odpady obsahující například Perzistentní organické látky (POPs) či Polychlorované bifenyly (PCB) nebo těžké kovy

Mezi nespalovací postupy lze zahrnout například zásaditý katalytický rozklad ( BCD – Base Catalysed Decomposition) anebo chemickou redukci v plynné fázi ( GPCR – Gas Phase Chemical Reduction). Tyto a jim podobné technologie využívají fyzikální a chemické procesy, které přemění odpady s POPs na méně škodlivé sloučeniny.

BCD – Proces zásaditého katalytického rozkladu vyvinula americká EPA. Skládá se ze dvou oddělených kroků: první představuje nepřímo vyhřívaná termální desorpce při teplotách 200-400 °C a je využíván pro dekontaminaci ošetřovaného media. POPs ve formě čistých sloučenin vyextrahovaných desorpcí jsou potom rozložené chemickou reakcí. Tato technologie umožňuje úpravu tekutých odpadů, zemin, kalů a sedimentů kontaminovaných zejména PCBs a PCDD/Fs. Ošetřená zemina může být použita znovu na původním místě jako výplň. Tato technologie může být buď umístěna na stálo, anebo použita v podobě mobilních jednotek.

Problematičnost spalování

V ideálním případě by spalování organických látek při teplotách vyšších než 850 °C s dostatečnou rychlostí a přístupem kyslíku mělo vést k produkci „pouze“ netoxických či méně toxických látek, jako jsou například CO2 nebo voda. Při spalování však dochází také k nezamýšleným vedlejším reakcím vedoucím ke vzniku vedlejších toxických produktů, zejména pokud jsou spalovány odpady s obsahem halogenů a PCDD/Fs prekurzorů (jako jsou PCBs, chlorfenoly, chlorbenzeny a další chlorované aromatické sloučeniny) (1)

Toxické vedlejší produkty, vznikající během procesu spalování například PCDD/Fs (známé jako lidské karcinogeny), mohou dále vstupovat do potravního řetězce (2) a ohrožovat zdraví lidí a jiných živočichů.

I když je spalování odpadů s POPs stále nejpoužívanější technologií, nemůže být považováno za “čistou” technologii. Navíc jsou zde vysoké náklady, nejasné informace ohledně účinnosti destrukce POPs a spalovny anebo cementárny s nákladnými technologiemi nejsou mobilní. (3)

Možnosti využití nespalovacích metod

Mnozí skeptici namítají, že navrhované nespalovací metody jsou použitelné jen pro malé množství koncentrovaných škodlivin. Není tomu tak! Jsou použitelné i pro velké množství. Například BCD reaktor může zpracovat 2 až 12 tun POPs za den a vyššího množství může být dosaženo zvýšením počtu modulů.

Jak bylo v tomto textu naznačeno. Nechybí zde využitelné nespalovací technologie a postupy. Chybí dostatek vůle je prosazovat v praxi. Kaly z ostravských lagun se mají spalovat v cementárně nikoliv proto, že by to byl ten nejšetrnější a nejméně škodlivý způsob, který známe. Spalování je volba, která je motivována ziskem, který z toho plyne (nejen) pro vedení cementárny. Jinými slovy: při současném politicko-ekonomickém nastavení se hybatelem postupů ve výrobě a zpracování stává vidina krátkodobého zisku pro úzkou elitu, nikoliv zájem celé společnosti nebo ekosystému. Zřejmě právě z tohoto důvodu byla dána přednost spalovacím metodám před šetrnějšími nespalovacími metodami.

Lidské jednání je nyní řízeno trhem a motivováno vidinou zisku elit, které ovládají přírodní a technologické zdroje. To je potřeba změnit! Dokud se hlavním hybatelem jednání nestane racionalita a celospolečenský zájmem, tak budeme stále dokola řešit podobné problémy, jako teď řešíme s kaly z ostravských lagun. I na dále budou upřednostňovány zájmy podnikatelů, před zájmy obyvatelstva a přírody.

………………………….

zdroje a doporučená četba k tématu:

(1) – Blumenstock M., Zimmermann R., Schramm K.W., Kettrup A., 2000. Influence of combustion conditions on the PCDD/F-, PCB-, PCBz- and PAH-concentrations in the post-combustion

– Huang H., Buekens A., 2001. Chemical kinetic modeling of De novo synthesis of PCDD/F in municipal waste incinerators. Chemosphere 44, 1505-1510.

– Jiang K., Li L., Chen Y., Jin J., 1997. Determination of PCDD/Fs and dioxin-like PCBs in Chinese commercial PCBs and emissions from a testing PCB incinerator. Chemosphere 34, 941–950.

– McKay G., 2002. Dioxin characterisation, formation and minimisation during municipal solid waste. (MSW) incineration: review. Chemical Engineering Journal 86, 343-368.

(2) – Malisch R., Gleadle A., Wright C., 1999. PCDD/F in meat samples from domestic farm animals and game. Organohalogen Compounds 43, 265-268.

(3) – International HCH and Pesticides Association (IHPA), 2008. Obsolete pesticides. A „burning” question. Conference report, Utrecht, The Netherlands, September 2008.