Bezpečná likvidace odpadu nebo špinavý byznys?

Dnes, 22.11.2011 byla v čížkovické cementárně na severu Česka zahájena spalovací zkouška. Ta má potvrdit, nebo vyvrátit, že nebezpečný odpad, který se sem dováží z Ostravska, (ne)překračuje při spalování emisní limity.   

Vedení čížkovické cementárny zatím sebevědomě tvrdí, že jejich provozovna je uzpůsobena na ekologicky šetrnou likvidaci odpadu. Zároveň ale ředitel Ivan Mareš v mediích přiznal, že spalování odpadu firmě ušetří miliony korun ročně. Aktuální je tedy otázka, co je primární motivací ke spalování kalů v čížkovické cementárně? Je motivací snaha co nejšetrněji odstranit ekologickou zátěž, nebo snaha maximalizovat zisk bez ohledu na ekologické a sociální dopady? Nebo snad jde o kombinaci enviromentálních a ekonomických pohnutek?

V kauze je mnoho nejasností, pochybností a nemálo věcí je netransparentních. Znepokojující je způsob, jakým se kaly dostaly na skládku Celio. Pochybnosti také budí fakt, že stejné látky, které v Polsku odmítli spalovat a nazvali je nebezpečným odpadem, se dovážejí do severních Čech s označením alternativní palivo. Orgány Ústeckého kraje, cementárna Lafarge i skládka Celio odmítají zveřejnit přesné složení tohoto odpadu. Proč tají tuto podstatnou informaci v době, kdy do všech stran roztrubují, že mají čisté ruce a vše je v pořádku?

Protesty veřejnosti jsou často označovány za hysterii, kterou prý jsou stimulovány lživými informacemi v médiích. Vedení cementárny tvrdí, že spalování kalů je v souladu s normami, má probíhat pod přísným dohledem a žádné nebezpečné ohrožení zdraví a ekosystému prý nehrozí. V roce 2007 však cementárna více jak dva měsíce spalovala nebezpečné látky i přes poruchu analyzátoru. I tehdy provoz měl být pod přísnou kontrolou v přísném provozním režimu. (1) Během poruchy analyzátoru nebylo možné měřit hodnoty nebezpečných látek v emisích a přesto provoz pokračoval dál. Kdo ví, jak dlouho by tento stav trval, kdyby tehdy nedošlo k odhalení problému. Jak můžeme této společnosti důvěřovat, že to co říká, nejsou jen lži, které mají zajistit maximální zisk a minimální odhalení nekalostí?

Vzhledem k nejasnostem a rozporům, které kauzu doprovázejí, lze konstatovat, že i kdyby dnešní spalovací zkouška nepotvrdila překročení emisních limitů, tak to nelze považovat za přesvědčivý argument o údajné bezpečnosti spalování ostravských kalů. K pochybnostem celé kauzy je nutné připočíst i to, že v globálním kapitalismu jsou nejvlivnějšími hráči ekonomické subjekty, nikoliv politici, úřady nebo dokonce „občanská společnost“. Ekonomické elity jsou těmi co “tahají za nitky” a určují pravidla. Lze tedy předpokládat, že i legislativa a emisní limity jsou jim šity na míru tak, aby nebrzdily jejich expanzi, ale zároveň aby to nebylo moc okaté a nepobouřilo to neprivilegovanou veřejnost. Jinými slovy: za stávajících poměrů ani emisní limity nemusí být důveryhodnou zárukou bezpečnosti.