Antisystema: pochod nespokojenosti v Plzni

K vlně protestů proti vládním reformám a kapitalistickému zlořádu přispěli i aktivisté a aktivistky v Plzni, kde se 22.10. 2011 konala street party s politickým přesahem.  

Začátek akce byl naplánován na 16. hodinu. Náměstí se začalo pozvolna zaplňovat, přicházely nejrůznější skupiny lidí, od studentů přes členy nejrůznějších subkultur až po seniory. Po 16. hodině bylo na Chodském náměstí okolo 200 lidí.

Akce byla zahájena přečtením úvodního proslovu, po kterém následoval vstup aktivistů z hnutí SDT (Skutečná demokracie teď), kteří přečetli projev Slavoje Žižka komentující současný stav kapitalistického systému a situaci na Wall Street, kde stále probíhá okupace new yorské burzy. Prostor dostala i zástupkyně ProAltu se svým projevem. Hned po ní následovala chvilka poezie tamního anarchistického básníka.

Zúčastnění si rozebrali pikety, na kterých stálo například: „Lidské zdroje, spojte se“, „Žádný pán, žádný kmán“, „Neboj se bojovat, neboj se milovat“, „Strach je náš největší nepřítel. Odvaž se!“, „Společně proti dolarové modle“, „My jsme krize, vaše krize“, „Kapitalismus může zabíjet“, „Přizpůsobiví umírají předčasně“, „Demokracie – jen si ji zkus na pracovišti“, „Systém škodí vám i lidem ve vašem okolí“ apod. V čele byly umístěny transparenty s hesly: „Jen jiný svět je možný“, „Nejsme vaše loutky“, „Systém proti lidem, lidé proti systému“. Na jedné straně byl natažen transparent s výstižným sloganem: „Země nepatří nám, my patříme Zemi“, zatímco druhou stranu průvodu ohraničoval transparent vyzývající k zavržení konzumního stylu života a zahájení okupací bank a úřadů. Několik metrů před prvním transparentem tlačil jeden z aktivistů nákupní vozík, zjevný symbol konzumní společnosti. V košíku seděl druhý aktivista, držící piket s nápisem „Levný lidský zdroj, 60 kč na hodinu“, což mělo symbolizovat hodnotu lidských bytostí, které si kapitalista kupuje a nakládá s nimi jako se stroji.

Celý průvod se vydal na pochod směrem do centra města, doprovázen jen několika málo policisty a autem Velkého bratra, které všechny zúčastněné snímalo nemilosrdným elektronickým zrakem. Během pochodu se skandovala protisystémová hesla, která byla proložena krátkými vstupy několika řečníků, kteří nemilosrdně kritizovali politické elity, stejně jako praktiky kapitalistických vykořisťovatelů.

Předtím, než průvod odbočil na Americkou třídu, se ho snažila slovně vyprovokovat malá skupinka neonácků.

Neonacističtí provokatéři Tomáš Vodrášek a Jonáš Sedláček

________________________________________________

Policie je k jejich štěstí bryskně oddělila od davu. Průvod na konci hlavní třídy odbočil do postranní ulice, která směřovala k hudebnímu klubu Neutrál. Před vraty klubu, kde se průvod zastavil, byly přečteny poslední dva projevy. Jeden za asociaci Alerta a druhý za ČSAF.

Poté zde odděleně probíhala jak after party, tak promítání spojené s diskuzí. V přízemí vystoupilo několik hudebních kapel různých žánrů, zatímco o patro výš se promítal film Robota, pojednávající o praktikách zaměstnavatelů a situaci zaměstnanců v Čechách, následně pokračovala krátká přednáška člena Kolektivně proti kapitálu (KPK) a pokračovala diskuze. Poslední kapela dohrála okolo 22. hodiny.

Celkově bych akci hodnotil spíše kladně, jelikož organizátoři a organizátorky odvedli velký kus práce. Časový skluz, který nastal, byl sice nemilý, ale jednalo se o technické zádrhele, které se nedaly nikterak předpovídat.

I účast předčila mé očekávání. Dvě stě lidí různých věkových kategorii neváhalo přijít i přes velmi chladné počasí a vyjádřit svůj nesouhlas.  Že by se konečně blýskalo na lepší časy širší občanské angažovanosti, kdy by lidé ventilovali svůj hněv a frustraci i jinak než pouze u piva? Že by se světová revoluce pomalu blížila i do zatuchlých českých končin? Kdo ví. Nezbývá než pokračovat a nepolevovat ve snaze o lepší společnost.

zpracoval: Kroc

……………….

↓ ↓ ↓

Následuje projev Asociace ALERTA, který byl přečten v rámci pochodu nespokojenosti v Plzni

Systém, politické, ekonomické a kulturní uspořádání naší společnosti. Určitý řád, ve kterém žijeme, pracujeme a bavíme se. Jenže co je to za řád? Kdo určuje, jakým způsobem se budou odvíjet naše životy? Odpověď je – systém – a nebojme se ho nazvat kapitalismem!

Kapitalismus zasáhl a ovlivnil veškeré stránky našeho života. Od narození je každý z nás připravován na to, aby se jednou stal se poslušným občanem, správným kolečkem ve stroji. Otáčet se a bez reptání naplňovat něčí příkazy.

To ale samo o sobě nestačí. Hnací silou se stávají peníze. Ty můžeme získat tak, že je se zaměstnavatelem vyměníme za svůj čas a energii. Ve výsledku ale otročíme pro někoho, komu naše práce přináší zisk, zatímco nám pouze směšnou almužnu.

Peníze ale potřebujeme pro své přežití, zde se ocitáme v pasti, jelikož vše, co vyděláme, vzápětí utratíme za jídlo a bydlení. To však nejsou jediné výdaje, které máme. Pracovní trh, na kterém se stáváme závislými, nás nutí se zlepšovat, zefektivňovat a zrychlovat, abychom mohli přinášet zaměstnavateli ještě vyšší zisky. Pro nás to znamená další vypětí, stres a vyčerpání. Síly se snažíme načerpat v klidu u televize, jenže naše životy nejsou tak dokonalé jako v Růžové zahradě a my potřebujeme nový prací prášek, abychom byli spokojenější a dařilo se nám lépe. Ale zlepšení stále nepřichází. Konejšíme se tím, že bychom se mohli mít hůř, že na tom nejsme tak špatně. Máme demokracii, svobodu a pomeranče. Je tomu ale skutečně tak?

Svoboda se dnes stává pouze vzletným slovem. Jsme totiž sledováni na každém kroku stovkami elektronických očí, aniž bychom si toho byli vědomi. Ze ztráty soukromí se stává přednost, nikoliv hrozba. A co se pomerančů týče? Kapitalismus neprofituje pouze z naší práce. Bezostyšně využívá vše živé. Krásy Země přetváří na nehostinné pustiny či dalekosáhlé monokulturní plantáže, zvířata mučí v klecích a to všechno pouze kvůli krátkodobé vidině zisku. Jenomže takový zaslepený přístup ohrožuje nás všechny. Čistý vzduch a pitná voda je něco, na co mají bez rozdílu nárok všichni obyvatele Země, nikoliv pouze ti privilegovaní a mocní.

Stále je zde možnost, jak danou situaci zvrátit, stále je možnost zkusit to znovu. Veškeré pokusy o vytvoření lepší společnosti zatím selhaly. Proto je načase přestat spoléhat na druhé – na volené politiky a samozvané autority. Je načase vzít své životy pevně do vlasních rukou a rozvíjet je svobodně a samostatně.

Rozhodnutí je jen na nás. Sami se musíme rozhodnout, jestli budeme žít svobodně nebo v područí autorit.