Ve Varnsdorfu se 24.9.2011 opět konalo veřejné shromáždění a stejně jako několik předchozích pod vedením známého podvodníka, rasisty a exhibicionisty Lukáše Kohouta. Není překvapující, že opět šlo o akci, která svou povahou prohlubuje nenávist vůči romské komunitě. Jak jsme již zdůraznili na našem webu, podobná shromáždění se v již minulosti stala velmi traumatizujícím zážitkem pro obyvatelstvo zdejších ubytoven a především pak dětí, které zde žijí. Na základě předešlých zkušeností se proto iniciativa Nenávist není řešení a další jedinci rozhodli ve varnsdorfských ubytovnách zorganizovat program pro děti. Šlo o pokus jak zmírnit napětí, jenž vyvolávají rasistické pochody, které v minulosti měli dokonce i pogromistické tendence. Následuje reportáž jednoho z účastníků programu pro děti na ubytovnách.
↓ ↓ ↓
Na začátek bych měl zmínit, že akce byla organizována iniciativou Nenávist není řešení (INNR), což rozhodně není iniciativa antikapitalistická a striktně antiautoritářská! Tuto konkrétní akci jsem však považoval za natolik významnou a důležitou, že jsem se rozhodl jí podpořit i přes programové a metodické rozdíly mezi INNR a Alertou. Snažit se být v terénu a stát se oporou pro ohrožené děti a jejich rodiče mi v této chvíli přijde smysluplnější než pouhé sledování situace od monitoru počítače. V době, kdy antikapitalistické hnutí až na drobné vyjímky naprosto selhává v oblasti organizování veřejných akcí, zbývají dvě možnosti. Buďto hledat pragmatické a dočasné spojenectví i s některými lidmi mimo antikapitalistické kruhy nebo se stáhnout, izolovat a stát mimo dění. Má volba byla jasná a proto jsem se společně s přáteli vydal do Varnsdorfu.
Do Varnsdorfdké ubytovny na ulici T. G. Masaryka jsem jel společně s partou přátel. Kromě posádky naše auta byla naplněna i zvukovou aparaturou, strojem na výrobu odznaků, balónky, výtvarnými potřebami a dalšími věcmi, které později byly použity v rámci programu pro děti. Po našem příjezdu na dvůr před varnsdorfskou ubytovnou už byl program v plném proudu. Veselá a přátelská atmosféra byla v okolí ubytovny cítit na každém kroku, zatímco na nedalekém náměstí mělo za několik hodin začínat shromáždění „nespokojeného obyvatelstva“ podporované mimo jiné i neonacisty a neonacistkami.
Po krátkém rozkoukávání se naše parta dala do práce. Byla nainstalována aparatura z hudbou, začalo se hrát na španělku, zpívat, hrát fotbal, vyrábět draky i odznaky a malovat obrázky. Vedle naší party se program zajišťovali i další lidé mezi kterými byly například i studentky romistiky, squatteři a sociální pracovníci/-ce.
Skvělá atmosféra akce pokračovala několik hodin až do doby než krátce po poledni začal program narušovat správce ubytovny a policisté. Ti se snažili akci ukončit a dost nechutným způsobem začali komandovat obyvatelstvo ubytovny. Po hodinovém dohadování a po diskuzích nad dalšími postupy nakonec represe a arogance moci opět zvítězili nad zdravým rozumem. Děti s rodiči byli doslova nahnáni do ubytovny a bylo jim zakázáno vycházet ven, nebo do ubytovny v pouštět návštěvy. My jsme pak byli policií vyhnáni z okolí ubytovny. Nejen, že zde lidé platí za bydlení v ubytovně více, než kdyby bydleli v bytech například v centru Prahy. Musejí zde také snášet ponižující podmínky, které se dost podobají podmínkám lágru – buzerace, ponižování, nesmyslné rozkazy, omezování pohybu a dalších svobod. Tento stav je naprosto neakceptovatelný!
Po vyhnání z okolí ubytovny na ulici T. G. Masaryka, pro nás však nic neskončilo! Následoval rychlý přesun na dvůr před ubytovnou u hotelu Sport. Tam program pro děti pokračoval až do večerních hodin.
Úsměv na dětských i “dospěláckých“ tvářích naznačoval, že si to všichni pořádně užívají. Krizová situace nastala až kolem 16:15 hodin, kdy policie nahnala všechny lidi ze dvora dovnitř do ubytovny. Blížil se totiž protestní průvod z centra. Ponižující situace, kdy jsme za zavřenými okny sledovali dav pochodující pod okny byla opravdu nepříjemná. I přes to se nám společně podařilo vytvořit dobrou atmosféru, zmírnit tlak a předejít výrazným traumatizujícím situacím, které by se mohli dotknout především dětí. Tentokrát naštěstí nebyl slyšet pláč jako před dvěma týdny. Děti se nám podařilo uklidnit a zabavit tak, aby dopady toho co se děje venku byly co nejméně destruktivní pro jejich psychický stav a kvalitu života.
Naštěstí dav protestujících tentokrát nebyl ani tak agresevní jako v minulosti. Kolek 17:00 hodin již byl pryč a program pro děti proto mohl na dvoře pokračovat až do 18:45 hodin. Místo strachu a pláče tedy pro tentokrát byl vidět dětský smích. Doufejme, že tomu tak bude i do budoucna.
zpracoval: L.B.
↓ ↓ ↓
Pozn. Na závěr si neodpustím jednu drobnou poznámku. Přesto že akci považuji za víceméně povedenou, chtěl bych podotknout, že některé osoby, zde i přes dobré úmysly občas jednali dost kontroverzním způsobem, který by někoho do budoucna mohl odradit od další spolupráce. Konkrétně jde například o evangelického faráře Mikuláše Vymětala. I přes to, že u tohoto člověka jde vidět velké zapálení pro věc a nechci rozhodně snižovat některé jeho zásluhy, tak si myslím, že jeho časté autoritativní jednání může celé věci uškodit. Možná by proto stálo za to uvažovat do budoucna o tom, zda má smysl s takovými lidmi spolupracovat a pokud ano, tak jak zajistit, aby spolupráce minimalizovala či zcela odstranila problematické části.
↓ ↓ ↓
Pingback: Zpráva o činnosti Asociace ALERTA v roce 2011 | Asociace ALERTA