Nový Bydžov: černí a bílí spojili síly

Neonacistické hnutí se opět odhodlalo populisticky využít protiromských nálad ve společnosti. Tentokrát zneužilo napjaté situace v městečku Nový Bydžov a pokusilo okopírovat scénáře z Janova. Místní problémy se sociálně-ekonomickými příčinami se lidé kolem DSSS opět pokusili demagogicky zasadit do konstruktů nacionalistické a rasistické ideologie, aby vzbudili dojem, že jejich pokusy o pogromy a politika zastrašování má logické odůvodnění.   

Že tato politika problémy neřeší, ale naopak prohlubuje, je však více než zřejmé. Politika DSSS s jejím černobílým a zjednodušujícím vnímáním komplikovaných problémů navíc vede k odvádění pozornosti od skutečných příčin problémů a tedy i od jejich skutečných řešení.

Naštěstí ne každého praxe DSSS nechává chladným. Dokazuje to snaha některých lidí zorganizovat 12.3.2011 v Bydžově blokádu neonacistického pochodu. Pokusím se zde stručně zhodnotit událostí, které s blokádou souvisí.

V první řadě bych rád zmínil, že přes malé zapojení antifašistických sil a rozbití blokády policejním útokem lze pozitivně hodnotit, že blokáda byla částečně iniciována i místním obyvatelstvem. Nestála tedy jen na standardním „aktivismu z dovozu“ jako u mnoha jiných akcí. Část lidí sice ochotně přijela podpořit akci z jiných lokalit, což je jistě pozitivní, ale ještě pozitivnější je to, že jádro blokády bylo tvořeno místními Romy a Romkami, kteří se k problému postavili čelem, nikoliv zády. Heslo „černí, bílí spojme síly“ tedy na chvíli vyjadřovalo skutečnou atmosféru. „Černí“ i „bílí“ stáli v jedné ulici a vlastními těly se snažili zablokovat neonacistický pochod. Na druhou stranu je potřeba negativně zhodnotit účast některých politiků a členstva politických stran přihřívající si svou politickou polévku a lovící potencionální voliče a voličky.

Další věcí, kterou lze hodnotit pozitivně je to, že při blokádě naprostá většina přítomných vědomě a změrně neuposlechla výzvu policie, požadující volný průchod pro neonacisty, a dala tak najevo, že své jednání považuje za zcela legitimní i přes jeho nelegální charakter. Rozchod se slepou úctou k nesmyslnému zákonu a neonacisty bránící policii považuji za hodně pozitivní krok kupředu, vzhledem ke konzervativním trendům, které v české společnosti převládají a drží na řetězu téměř všechny snahy o rozchod s morálkou poddajného stáda, které uposlechne i sebevíce nesmyslné zákazy, jsou-li diktované vládními a policejními autoritami.

S ochotou zahájit blokádu i navzdory její ilegálnosti souvisí i zkušenost, kterou díky tomu někteří z přítomných získali. Mám na mysli zkušenost s tím, že to je často policie, která nesmyslně útočí na demonstranty a demonstrantky, bez ohledu na to, zda v dané situaci jednají násilně nebo nenásilně.

Věřím, že pro mnohé z přítomných poprvé přišlo rozčarování, když zjistili, že k tomu, aby policie sáhla k násilí, není potřeba zlých levicových extremistů nebo krvežíznivých chuligánů, ale že stačí v poklidu stát či sedět beze zbraně na místě. Myslím, že po této zkušenosti mediální žvásty o tom jak policie ochotně zasahuje proti fanatickým levicovým extremistům a chrání tím slušné lidi, budou vnímat zcela jinak než dříve. Přinejmenším budou pochybovat o jejich důvěryhodnosti a v ještě lepším případě budou zpochybňovat pozici policie a státu, kterému slouží.

Pokud dnes teče krev, zítra mohou hořet domy

Součást bojové výzbroje neonacistického hnutí je již delší dobu snaha překrývat skutečnost intenzivní produkcí nepravd označených za pravdivé. Ne vždy se však podaří ony zbraně využít k dosažení požadovaných cílů. Jinými slovy pravda často vyplave na povrch a nánosy neonacistických dezinformací jsou odkryty. Pro konkrétní příklad nemusíme chodit daleko. Neonacistický web Svobodná mládež v reportáži ze shromáždění uvádí „(…) po pár minutách, kdy se takzvaní extrémisté začali sjíždět do města, bylo všem (českým) obyvatelům nadmíru jasné, že se o žádnou reálnou hrozbu nejedná a že to byl pouze mediální strašák, který měl obyvatele donutit nenávidět ty, kteří je přijeli podpořit.“ Tato část textu se snaží vzbudit dojem, že lidé, kteří přijeli na popud DSSS do N. Bydžova, nepředstavují žádné reálné nebezpečí, ale že se naopak jedná o mírumilovné lidi se smyslem pro spravedlnost. Jaká ale byla skutečnost? Jak si onu spravedlnost lidé sjíždějící se na shromáždění DSSS představují? O tom vypovídá například videozáznam, kde jeden z účastníků akce pořádané DSSS otevřeně do kamery říká „černý, vole, tady dělaj bordel, tak co?! Podpálit jim baráky.“¹ Tento projev zachycený na shromáždění DSSS jasně ukazuje skutečné záměry, se kterými někteří neonacisté do N. Bydžova přijeli. Naštěstí nedostali příležitost opět podpalovat domy s lidmi uvnitř, tak jako tomu bylo ve Vítkově, kde byla popálena romská holčička zápalnou láhví.

Zmíněný videozáznam je dobrým dokladem toho, že neonacisté a neonacistky sdružující se uvnitř a kolem DSSS, jsou skutečně reálná hrozba, nikoliv uměle vytvořený mediální strašák. Někdy prostě jen stačí nechat chvíli neonacisty mluvit a zaznamenat to na kameru, abychom měli přesvědčivé důkazy. Skoro by se až chtělo říct „chceš-li nácka zdiskreditovat, dej mu možnost mluvit“. Ne vždy je však situace tak jednoduchá. Schopnost neonacistického hnutí zaobalovat zrůdnosti do „líbivých frází“ se totiž za poslední roky dost rozvinula, proto ne každý neonacista otevřeně mluví o podpalování domů s lidmi uvnitř i přes to, že se třeba s takovými cíli ztotožňuje.

Reálná praxe neonacistických agresorů však ukazuje, že jejich verbální projevy nejsou jen bezvýznamné tlachání. Za agresivními slovy totiž často následují agresivní činy. V případě Nového Bydžova šlo o napadení tří Romů, při kterém byl jeden z napadených stlučen do bezvědomí a poté musel být ošetřen v nemocnici. Jak už to však v neonacistické scéně bývá zvykem, tak výklad událostí byl upraven tak, aby oběti byli démonizovány a agresoři označeni za oběti. Lídři DSSS dokonce zašli tak daleko, že pro zachování své falešné image nenásilných ochránců spravedlnosti neváhali hodit agresory z vlastních řad přes palubu prohlášením, že „tento incident nijak nesouvisel se shromážděním DSSS, které bylo ukončeno již několik hodin před tím“.² Rozumný člověk však jistě dost dobře chápe, že agresoři napadající Romy nebyli v Bydžově na víkendovém výletě, ale právě proto, aby podpořili shromáždění DSSS, a uplatnili politiku této strany v praxi. Incident sice proběhl po rozpuštění shromáždění, avšak z iniciativy jeho účastníků. Souvislost mezi incidentem, shromážděním a DSSS je proto evidentní. Snahy popřít jasnou souvislost tedy považuji za vrchol pokrytectví a nešikovnou snahu o zpochybnění nezpochybnitelného.

Luboš Bedřichovský

————————————————————————————

Poznámky: