Na následujících řádcích přinášíme „útržky myšlenek“ z textu sociologa Jana Kellera. Myšlenky byly původně zahrnuty v textu: Co snižuje efektivnost enviromentální osvěty? Záměrně námi byly vybrány jen ty části, které považujeme za nejzajímavější.
# # #
“… Lidé mají pochopitelnou tendenci chovat se ekonomicky, tedy více či méně přesně bilancovat zisky a náklady, jež pro ně vyplynou z určitého jednání. Skutečnost je taková, že cesta po kolejích konzumního chování je v mnohém ohledu snazší, než hledání neprošlapaných pěšinek, jednání citlivějšího vůči životnímu prostředí. I člověk, který si velmi dobře uvědomuje naléhavost globálních problémů, se v praxi bude chovat v průměru spíše „neekologicky”, jestliže takové jednání bude finančně méně nákladné, časově méně náročné a především – sociálně více odměňující, tedy prestižnější. Je tedy třeba napravit deformovanou infrastrukturu normálního jednání. Zatím se vyplácí provozovat energeticky plýtvavou domácnost, vyplácí se používat při každé příležitosti osobní automobil, vyplácí se nakupovat ekologicky nešetrné výrobky. Především se vyplácí neangažovat se příliš v aktivitách, které jsou napůl posměšně a napůl zlověstně nepřesně označovány jako ekologické. Výchova k udržitelnosti se za těchto okolností stává výchovou k odvaze stát se nekonformním.
# # #
“…Ti, kdo bagatelizují narůstající globální problémy, vědomě manipulují s našimi zažitými strachy pokaždé, když varují před návratem na stromy či do jeskyní. Ony stromy a jeskyně nejsou ničím jiným než symbolem naprostého nedostatku, jehož se každý ve skrytu duše obává. Lze namítnout, že ekologové straší zase lidi vizí ekologické krize a katastrofy, takže síly jsou vyrovnány. Není tomu tak. Lidé se řídí především každodenní zkušeností. A zatímco celosvětovou ekologickou katastrofu ještě nikdo nezažil, obavy z nedostatku může prožít na vlastní kůži prakticky každý. Strach z nedostatku je v lidech zafixován natolik, že varování před svícením loučemi zabírá naprosto spolehlivě. A není jednoduché lidem vysvětlit, že návrat k loučím by nehrozil v důsledku rozumné umírněnosti, ale právě jen po vyrabování neobnovitelných zdrojů…“
# # #
“…Postmoderní mentalita odpovídá společnosti, která dokáže produkovat mnohem více, než kolik může být zkonzumováno. Pozornost a zájem spotřebitele je v ní proto nejnedostatkovějším prvkem. Vše, co nabízí, se snaží obalit lákadlem silného okamžitého prožitku. Stačí, když prožitek vydrží tak dlouho jako nejmenší jednotka konzumentova apetitu. Pro každou další jednotku pak nutno zakoupit nový…“
# # #
Pozn. asociace ALERTA: Autor Jan Keller není členem asociace ALERTA. Útržky jeho myšlenek zveřejňujeme z toho důvodu, že je považujeme za zajímavý podmět k diskuzi. Neznamená to však, že souhlasíme s každým v nich zahrnutým postojem či se všemi postoji v jiných pracích autora.
O autorovi: Jan Keller je sociolog, publicista a environmentalista, který byl roce 1999 jmenován profesorem pro obor sociologie na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Tento člověk se dlouhodobě zabývá envirometálními tématy.