Po z části úspěšné antifašistické blokádě v Krupce na Teplicku se na neděli 3. května rozhodli Romové a Romky opět zmobilizovat lidi, kteří jsou znechuceni nárůstem rasistických a neonacistických aktivit ve společnosti. V mnoha českých a moravských městech se tak v jeden den a ve stejný čas sešly v ulicích tisíce lidí, aby vyjádřily svůj protest nejen proti krajně pravicovým sdružením, jakými jsou například Dělnická strana či Autonomní nacionalisté, ale také proti protiromskému rasismu, který je stále na mnoha místech součástí společenského života.
Vedle Prahy, Vítkova, Ostravy, Plzně a dalších měst se řetězová demonstrace uskutečnila i v Litvínově, kde bylo přítomno i několik aktivistů a aktivistek ze sdružení Alerta. Naši členové a členky se akce zúčastnili kvůli jejímu protirasistickému charakteru, který je nám sympatický, nicméně musíme přiznat, že demonstrace postrádala mnohé podstatné a pozitivní hodnoty a naopak mnohé negativní se staly její hlavní náplní.
Co nás již při příchodu na Náměstí míru (na kterém se demonstrace pořádala) překvapilo, byla velmi slabá účast lidí z tzv. majoritní společnosti. Na jednu stranu je pozitivní, že v dnešní době plné apatie a pasivity se najdou lidé, kteří nechtějí mlčet k páchání útlaku a rozhodnou se svůj protest vyjádřit veřejně. Na druhou stranu je celkem smutný pohled na antirasistické shromáždění, tvořené z naprosté většiny Romy a Romkami, přestože rasistické, nacionalistické a neonacistické aktivity v důsledku neohrožují pouze je, ale i mnohé další skupiny lidí, včetně mnohých příslušníků a příslušnic majoritní společnosti. Opět zde bylo vidět, že problematika protiromského rasismu je často odsouvána kamsi na okraj a uniká tak zvýšené společenské pozornosti. Romové a Romky díky tomu často zůstávají ve svém boji téměř osamoceni/-é, jako by s protiromským rasismem nebylo potřeba bojovat stejně, jako například s antisemitismem, kterému je však často věnována několikanásobně větší pozornost a odpor proti němu je mnohem masovější.
Další problematickou částí demonstrace se stala naprostá většina proslovů, které zde zazněly! Jejich obsah totiž místo “probouzení” iniciativy přítomných byl spíše apelem, aby tuto iniciativu přenechali nekontrolovatelným a útlak plodícím institucím – tedy státu, politickým stranám a policii. Místo toho, aby řečníci a řečnice podporovali/-y nespokojené obyvatelstvo v sebeorganizaci a aktivní sebeobraně, tak mu podsouvali/-y názor, že bránit se vlastními silami je chybný postup, že sebeorganizace je nežádoucí a namísto ní musí nastoupit slepá poslušnost autorit, podpora posilování policejních pravomocí a akceptování nadvlády elit, které nám znemožňují mít vlastní životy ve svých rukou. Je jasné, že cílem podobných proslovů není zvedání sebevědomí shromážděných, ani jejich motivování k vlastní aktivitě, ale spíše potlačení či usměrnění této iniciativy ve prospěch těch, kteří stojí na vrcholu společenské hierarchie a z této pozice nám upírají právo na svobodný život. Jinak řečeno, řečníkům a řečnicím nešlo o to, aby lidé začali participovat na řešení vlastních problémů, ale o to, aby se slepou oddaností svěřili své životy státním institucím a jedincům, jenž by údajně měli problémy řešit za ně. O tom, že primární úlohou státu je udržování systému sociální nerovnosti (který mimo jiné vytváří podmínky pro rozvoj rasistických a xenofobiích nálad), nikoliv obrana neprivilegovaných a utlačovaných, se samozřejmě nikdo z nich nezmínil. Stejně tak nikdo nepoukázal na to, že policejní složky, které jsou často mylně považovány za jakousi spásu, jsou ve skutečnosti od obyvatelstva odtrženou institucí, jejíž činnost nemůže společnost kontrolovat a usměrňovat dle vlastních potřeb.
Samozřejmě tím nechceme tvrdit, že žádná z činností vykonaná policií či jinými státními institucemi nemůže vést k pozitivnímu výsledku. Pouze tvrdíme, že politické a sociální funkce, na které si stát vytvořil monopol a učinil je obyvatelstvu neprůhlednými a neovlivnitelnými mohou lidé nahradit vlastní, zdola organizovanou iniciativou založenou na rovnostářských, antiautoritářských a samosprávných principech. Místo spoléhání se na policii například mohou přistupovat ke koordinované a organizované sebeobraně. Ta může sehrát důležitou roli jak při odrážení útoků rasistické, nacionalistické a neonacistické lůzy, tak při rozvoji alternativních struktur, které se mohou stát katalyzátorem komplexní společenské změny. Ta by měla spočívat ve zboření základů systému sociální nerovnosti a nespravedlnosti a vybudování nového uspořádání, které bude umožňovat každému člověku rozhodovat o svém vlastním životě a ponechá mu možnost aktivně zasahovat do procesů, které se ho bezprostředně týkají. V přechodu k takovému sociálnímu uspořádání se stát monopolizující sociální funkce a služby stane nejen zbytečností, ale také překážkou, kterou je potřeba odstranit v zájmu rozvoje společenské samosprávy a svobody.
Zhodnocení na závěr
I přes výše zmíněná negativa demonstrace v Litvínově věříme, že akce byla v některých ohledech přínosná a může být předzvěstí toho, že do nedávna z velké části neorganozovaná romská společnost (a ne jen ona!) se začne organizovat v boji proti těm, kteří jí znepříjemňují život – ať už je to rasistický teror šířící Dělnická strana, lichváři a mafiáni operující v sociálně vyloučených lokalitách, nebo politici rozhodující o nás bez nás za zavřenými dveřmi zasedacích síní.