Na webu jsme nedávno publikovali komuniké SRB k sabotáži proti autu restaurace Řízkárna. Podle komuniké k sabotáži mělo dojít 14. 5. 2015 a k odpovědnosti se přihlásila buňka Abrek Zelimchan pojmenovaná po čečenském partyzánovi. Pokusili jsme se dohledat o něm informace. V češtině jsme našli pouze článek, který zveřejnila Anarchistická federace v publikaci Historie anarchismu na Kavkaze. Následuje níže.
* * *
Z přehledu historie anarchismu na Severním Kavkaze nelze vynechat proslulého čečenského zbojníka “horského anarchistu” Zelimchana.
Zelimchan Gušmazukajev se narodil v roce 1872 ve vesnici Charačoj v Grozeněnském kraji v Terské oblasti (dnešní Vedenská oblast Čečenské republiky). Abrekem (zbojníkem) se stal kvůli tragickým okolnostem, s kterými se musel vyrovnat: nespravedlivému obvinění z vraždy a následnému uvěznění.
Sám Zelimchan říkal, že pocházel ze zámožné rodiny, měl stáda skotu, koně, mlýny a velký včelín s několika sty úlů. V roce 1901 vznikl konflikt, když se jeho starší bratr chtěl oženit, ale rodina nevěsty vybrala jiného ženicha. Střet mezi rodinami, v nemž se uplatnila i krevní msta, vedl ke smrti několika členů obou rodin. Ty se nakonec smířily, ale podlacený velitel policie nechal mužské členy Zelimchanovy rodiny uvěznit.
Zelimchan se nakonec ocitl ve vězení v Grozném, odkud v létě 1901 utekl a přidal se abrekům. Ti se se zbraní v ruce stavěli proti nespravedlnosti a zvůli moci a carismu, fungovali izolovaně nebo v malých skupinkách. Vykrádali banky, obírali o majetek boháče, zabíjeli carské vykonavatele moci. Získané peníze a cennosti rozdělovali mezi chudé rolníky. Zelimchan se stal takovým nesmiřitelným a hlavně nepolapitelným zbojníkem, kterého nedokázali chytit celých dvanáct let.
Když začala revoluce v roce 1905, spolu s jinými abreky se do ní aktivně zapojil. Od jara 1905 se rolníci v Čečně a v Ingušsku začali bouřit, vyháněli dosazené carské úředníky, obsazovali soukromou i státní půdu, odmítali platit daně. Tento odboj rolníků pokračoval i v následujícím roce a nejmasověji právě ve Vedenské oblasti – v Zelimchanově rodišti.
Vztahy s revolučním hnutím v Rusku navázal Zelimchan prostřednictvím anarchistů (nikoliv bolševiků, kteří o to také usilovali). V roce 1911 se s věhlasným zbojníkem setkalo několik anarchistických studentu z Rostova na Donu. Od nich se dozvěděl, že “car nepůsobí zlo jen Čečencům”. Studenti mu podrobně vyprávěli o boji, který vedou dělníci a rolníci po celé Rusi. Tak začala vzájemná spolupráce. Studenti odevzdali Zelimchanovi černo-rudý prapor, čtyři bomby a pečeť, na které bylo napsáno “Skupina kavkazkých hoských teroristů-anarchistů. Ataman Zelimchan”. Od té chvíle “náčelník” Zelimchan opatřoval své dopisy, prohlášení a ultimáta touto pečetí.
Zelimchanův oddíl fakticky zahájil partyzánskou válku proti vládě. Poslali na něj oddíly pravidelné armády, která ve vesnicích, kde obyvatelé ukrývali abreky, prováděla tvrdé čistky. Začalo pronásledování příbuzných Zelimchana – zabili jeho bratra a otce, uvěznili jeho ženu a děti. Na hlavu legendárního zbojníka vypsala carská vláda odměnu 5000 rublů a později tuto částku zvýšila na 18 000 rublů (kráva tehdy stála 10 rublů).
V dubnu 1906 zabil Zelimchan velitele Grozněnského kraje podplukovníka Dobrovolského, v roce 1908 velitele Vedenské oblasti plukovníka Galejeva, protože chtěl zavést pozemkovou reformu namířenou proti rolníkům, což v Čečně vyvolalo mohutnou vlnu nevole. V lednu 1910 přepadl nádraží v Grozném a z tamní pokladny odnesl přesně 18 000 rublů. Z příkazu úřadů Terské oblasti byl vytvořen “dočasný lovecký oddíl” v čele se staršinou Verbickým, který měl za úkol zničit Zelimchana a jeho spolubojovníky. V předešlých letech totiž všechny trestné výpravy na Zelimchana ztroskotaly.
Zelimchan měl velké pochopení pro těžký život horalů. Bez ohledu na jejich národnost nebo víru jim pomáhal a chránil je. Jeho nepřáteli byli vždy jen vojenští důstojníci a představitelé moci, kteří se horlivě podíleli na útlaku místního obyvatelstva. Například v roce 1905 pomstil zastřelení sedmnácti lidí na bazaru v Grozném zastřelením stejného počtu důstojníků ve zvláštním vojenském vlaku. Upřímně totiž věřil, že jen pomsta může zastavit všeschopné a beztrestné vykonavatele moci.
Pokaždé se oběvil tam, kde na něj čekali, dával totiž nepřátelům vědět a své brzské návštěvě předem a svými činy pak dokládal platnost svého slova. To dovádělo četníky i vojáky k nepříčetnosti. Například jedním z jeho nejpovedenějších kousků bylo přepadení v dagestánském městě Kizljar v roce 1910. Jeho oddíl převlečený za kozáky vyloupil místní banku. Podle dochovaných historických pramenů Zelimchan předem upozornil úřady na chystané přepadení a sdělil jim místo a čas plánované akce.
Zbojníci měli masovou podporu horalů. Carská správa vypsala na jeho hlavu vysokou odměnu, která rostla celých třináct let. Řada horských vesnic byla postižena obrovskými pokutami za ukrývání zbojníků, několik vesnic vyplenilo vojsko, ale nikdo z rolníků Zelimchana nezradil. Až v roce 1913 se našel zrádce, který prozradil jeho úkryt. 25. září 1913 se za ním vydal oddíl pod velením poručíka, který považoval Zelimchana za svého příbuzného. Obklíčili ho u vesnice Šali a po dlouhém boji byl těžce nemocný Zelimchan Gušmazukajev zabit.