Na facebooku VAP se oběvilo zamyšlení od Petra S.. Je to další diskusní příspěvek reagující nejen na text Trockistický bumerang, ale také na určité tendence antikapitalistického prostředí v Česku. Některé závěry a ideová východiska textu považujeme za problematické, jiné nám jsou blízké. I přes mírné nedostatky textu ho zveřejňujeme abychom pohohli v rozšíření podmětné diskuze.
Trockistický bumerang jako třináctá komnata?
Na začátku svého zamyšlení bych rád zdůraznil, že tento text vyjadřuje pouze moje osobní postřehy a dojmy. Není žádným prohlášením či jakýmkoli postojem žádného z kolektivů, kterých jsem členem.
V nedávné době, poněkud stranou širšího zájmu, byl na některých aktivistických webech zveřejněn text „Trockistický bumerang“ od Alexe Andrleho. Text se věnuje tématu prorůstání tzv. radikální levice do antiautoritářských aktivit. Na příkladu demonstrace ze 17. listopadu loňského roku se snažil tento jev specifikovat. Dále pomocí několika citátů a úryvků poukazoval na odlišnosti mezi vizemi anarchistů, antiautoritářů a státotvorné levice. Osobně jsem v daném textu neshledal žádná lživá či překrucovaná fakta. Ani moji přátele, neznalí osobních antipatií a řevnivosti mezi pár jedinci, si nevyložili text nijak útočně či dokonce osobně. O to víc jsem byl překvapen pobouřením některých lidí v anarchistickém hnutí. Chápu, že skupiny, které nemají kořeny v anarchismu a vycházejí z jiných ideových základů, nemusí být nijak zásadně citliví na tuto skutečnost. Dokážu si představit situace, kdy i značné ideové odlišnosti nemusí být překážkou k určité společné aktivitě. Na druhé straně ovšem chápu a považuji za naprosto namístě námitku k neslučitelnosti ideálů anarchismu a tzv. radikální levice.
Co je vlastně ta radikální levice? Často se používá výraz neautoritářská levice, nemarxističtí komunisté atp. Jak přesné to jsou popisy, se můžeme pouze dohadovat. Za radikální levici je v současnosti na prvním místě v Evropě považována řecká SYRIZA. Ano, ta SYRIZA která je vládnoucí stranou Řecka, ta která odhodila při hledání politických spojenců velkou část svého „programu“ a spojila se s jednou z nejxenofobnějších stran v Řecku, a to dokonce v jedné vládě. Pak je tu španělský PODEMOS a třebas francouzští odštěpenci ze Socialistické strany známí svým heslem „Uchopte moc!“. Určitě najdeme i skupiny mimo tento oficiální rozměr. Ovšem naprostá většina z nich nepřekračuje Marxova dogmata o odstraňování autority autoritou. To je konečně vidět při většině voleb. Skrytá či naprosto otevřená podpora levicovým kandidátům a stranám je dostatečným důkazem, jak to s tou státotvorností je. Trochu paradoxně většinu podobných skupin tvoří studenti a intelektuálové. Trochu jiným příkladem je například kurdská PKK. Články nadšených levicových medií nekriticky glorifikujících tuto stalinistickou stranu, údajně v současnosti již oproštěnou od všeho totalitního a nacionalistického. Všechny hlasy poukazující na rozpory mezi slovy a realitou jsou okamžitě překřičeny. Nikoho při tom nezaráží zbožštěné obrázky „velkého bratra vůdce“ na zástavbách.
Co tedy vlastně mají anarchisté společného s touto „radikální levicí“? Nacházím dvě hlavní témata. Antikapitalismus a ve většině případů antifašismus. Možná je to hodně, možná ne. Antikapitalismus je bezesporu spojnicí napříč anarchisty, antiautoritáři a krajní levicí. Podrobnější hodnocení příčin jeho vzniku a alternativ jsou ovšem značně odlišné. A pokud bychom i nalezli některé podobné vize budoucí svobodné společnosti, cesta k nim se diametrálně liší. Slova o tom, že Bakuninova či Goldmanové kritika marxismu je už sto let mrtvá a v současnosti se neopírá o realitu je samozřejmě na místě. Bohužel skutečnost je daleko prostší. Marxisté své základní ideje dostatečným způsobem nepřeformulovali ani s ohledem na zásadní změny a podmínky. Můj pocit je, že anarchisté oproti tomu ano. Posun od Kropotkinova anarchokomunismu k dnešním daleko širším formám sociálního anarchismu považuji za jednoznačný. Zúžení anarchismu na pouhý antikapitalismus a antifašismus považuji za chybu. To, co je pro anarchismus to nejpodstatnější, hledání svobodné společnosti, by se nemělo omezit pouze na odstranění kapitalismu. Mělo by být jasně patrné, že anarchismus odmítá jakékoliv hierarchie a autority. A to nejenom stávající, ale potencionálně možně vytvořené kdykoliv v budoucnosti.
Vrátím se ale zase na začátek. Text „Trockistický bumerang“ byl podle mne impulsem začít se zamýšlet nad těmito otázkami. Otázkou, proč je tolik důležité pro levicové subjekty prezentovat se na společných aktivitách jako kolektivy. Proč jim nestačí zapojit se jako jednotlivci, ale jako členové určitého kolektivu či strany. Jde jim opravdu o dané téma, nebo o něco trochu jiného? Nevím. Neznám odpověď. Můžu si pouze domýšlet a to je pouhá spekulace. Jsem anarchista. Odmítám témata ukrytá tzv. pod pokličkou. Tento zárodek politikaření nepatří k anarchismu. Alespoň podle mě.
Petr S.
____________________
zdroj: facebook VAP