Upoutávka na knihu: Mujeres libres – anarchismus a boj za emancipaci žen

S radostí přinášíme upoutávku na českou verzi knihy Mujeres libres od Martha A. Ackelsberg. Knihu lze bez nadsázky označit za jednu z nejinspirativnějších a nejkvalitnějších publikací co v českém anarchistickém prostředí vyšly. Recenzi proto věnujeme více než jen několik slov a často citujeme z knihy samotné.

* * *

Překlad této knihy měl původně vyjít už v době působení Federace anarchistických skupin (FAS-MAP) v rámci projektu Anarchistická knihovna (AK). Jednu dobu o vydání usilovala i Asociace Alerta. Oba tyto pokusy nebyly úspěšně realizovány. Až nyní vychází nákladem překladatele spravujícího blog jaime.cz

FAS sice již neexistuje, ale nakladatelský projekt Anarchistická knihovna byl zachován a tento titul je číslován jako patnáctý v pořadí těch, co byly vydány. Ostatní tituly AK lze najít v elektronickém archivu:

Kniha M. A. Ackelsberg se zabývá historickými kořeny anarchistického boje za osvobození (nejen) žen. Činí tak konkretně na příkladu organizace Mujeres libres (Svobodné ženy) v kontextu anarchistického hnutí ve Španělsku v první polovině dvacátého století a především pak v třicátých letech v době občanské války.

Boj, skrze který se snažíme usilovat za znovuzískání našich životů se neodehrává jen na pracovišti, ale i v širší komunitě, sousedství, rodině, škole a na dalších místech. Martha A. Ackelsberg se to snaží v knize demonstrovat na konkrétních problémech, se kterými se ženy setkávaly nejen jako dělnice, ale také jako partnerky, matky i militantky anarchistického hnutí. Je zarážející, jak často se popisované problémy podobají popisu současné reality.

Počátky a charakteristika anarchismu ve Španělsku

První část knihy je věnována kořenům a rozvoji anarchismu ve Španělsku. Uvádí se zde, že počátky třídního vědomí proletariátu ve Španělsku byly zaznamenány kolem roku 1857. Anarchistické hnutí se ale začíná formovat až kolem roku 1868. Španělský proletariát byl tehdy koncentrován nejvíce v zemědělství a ten průmyslový byl ve výrazné menšině. Byla zde silná kolektivistická tendence, tradice družstevnictví a orientace na komunistický anarchismus. V období mezi r. 1910 – 1919 došlo k historickému kompromisu – sloučení reformistického syndikalismu a revolučního komunismu. Vzniká tím syntéza – anarchosyndikalismus

Ve Španělsku před vznikem Mujeres libres působily tři významné anarchistické organizace. Konkrétně to byla Confederacion Nacional del Trabajo – CNT – (Národní konfederace práce), která v roce 1936 měla 850 000 členů a členek. Její program a metodika byli vesměs anarchosyndikalistické, i když po celou dobu své existence se CNT potýkala s vnitřním „dělením“ na reformisticky syndikalistické a revolučně anarchistické frakce. Revoluční tendenci reprezentovali především muži a ženy z Federación Anarquista Ibérica – FAI – (Iberská anarchistická federace). Třetí významnou organizací byla anarchistická mládežnická organizace Federación Ibérica de Juventudes Libertarias – FIJL – (Iberská federace anarchistické mládeže).

Postavení žen ve španělské společnosti

Další část knihy je věnována obecnému postavení žen ve Španělsku. Ženy měly často horší postavení než muži a to jak ve veřejné či pracovní sféře, tak na pracovišti.

V textu se uvádí: „Existovaly rovněž ostré genderové rozdíly. Kromě nejrozvinutějších průmyslových oblastí (a ve značné míře dokonce i zde) muži a ženy vedli takřka úplně oddělené životy. Většina žen byla ekonomicky závislá na mužích (ať už na svých otcích nebo manželech) a jejich životy se točily v kruhu prostředí širší domácnosti a měli bychom poznamenat, že jejich identifikace s domácností neznamenala, že nepracovaly. Vesnické ženy nesly odpovědnost za huertu, rodinný kousek půdy, produkující zeleninu pro domácí potřebu, dokonce i když jejich pracovní povinnosti obvykle nebyly uznávány jako práce.“

Tehdejší genderové rozdíly byly umocněné také negramotností, kterou byly více zasažené ženy. V knize se uvádí, že v roce 1878 umělo číst pouze 9,6% španělských žen a ještě v roce 1900 úroveň ženské negramotnosti dosahovala 71%.

Postavení žen ve španělském anarchismu

M. A. Ackelsberg v další části knihy pokračuje popisem toho, že znevýhodněné postavení žen se projevovalo i v samotném anarchistickém hnutí. Mnozí anarchisté, pohlíželi na ženy spíše jako na „pomocnice“ v muži vedené revoluci než aktivní revolucionářky. Ženy byly odsouvány na vedlejší kolej i v rámci jimi započatých bojů. Do popředí bojů se většinou prodrali muži a vytvořili tím genderovou nerovnost ve hnutí.

Znevýhodněné postavení žen umocňovala také samotná povaha tehdejšího anarchosyndikalismu. Orientoval se především na odborové organizování na pracovišti a zanedbával směr „lidového aktivismu“, který byl komunitnější, více zaměřený na přímou akci v sousedství a zapojující do boje ženy v domácnosti.

M. A. Ackelsberg k tomu píše: „Zdrcující většina žen samozřejmě nebyla odborově organizována, protože většina nepracovala za mzdu v továrně a ani anarchisté, ani socialisté nejevili přílišnou snahu zorganizovat ty, které pracovaly doma jako externí zaměstnankyně nebo jako služky a pomocnice v domácnosti v domovech druhých. Pracovní podmínky těchto domácích zaměstnankyň byly ještě horší než v případě továrních dělnic. Domácí práce za úkolovou mzdu se vyhýbala všem formám ochranné pracovní legislativy pod záminkou, že domov je posvátný a v žádném případě by nebylo možné prosadit zákon regulující domácí práci. Ti, kteří pracovali doma, měli často dvanácti, čtrnácti nebo i šestnáctihodinovou pracovní dobu za průměrný plat domácích pracovníků (po odečtení toho, co museli zaplatit za jehly, nitě a dopravu tam a zpět na místo, kde si vyzvedávali a odevzdávali práci) 1.8 pesety denně. “

Ženy uvnitř i vně organizací se pochopitelně snažily situaci ve hnutí kriticky reflektovat. Mnozí muži v CNT však často reagovali podrážděně při snahách vybudovat nezávislé ženské organizace.

Mujeres libres – vznik, charakteristika a zaměření

Mnohé ženy zklamané ze sexismu a patriarchátu převládajícího uvnitř anarchistického hnutí se rozhodly v roce 1937 vytvořit autonomní anarchistickou organizaci zaměřenou na řešení specifických problémů žen anarchistek. Již v květnu 1936 se objevil časopis, který by se dal označit za jakýsi zárodek Mujeres libres. Je nutné zdůraznit, že zakladatelky Mujeres Libres byly všechny aktivistkami anarchosyndikalistického hnutí a mnohé zároveň aktivními militantkami CNT, FAI či FIJL. Organizace se zformovala v době občanské války vyvolané vojenským povstáním fašistického generála Francisca Franka. Autonomní organizace Mujeres libres měla dva základní účely:

a) Pozvednout uvědomění žen a zvýšit jejich sebevědomí.

b) Sebevědomé ženy integrovat do anarchistického hnutí.

„Zakladatelky Mujeres Libres byly sice frustrovány selháním hnutí začlenit ženy a otázky vztahující se k ženám skutečně odpovídajícím způsobem, ale nicméně vytrvaly v přesvědčení, že toto hnutí poskytuje jediný možný kontext dosažení opravdového osvobození žen.“ píše se v knize.

Autonomní organizace tedy nebyla separatistickou snahou. Cílem nebylo ženy izolovat od mužů, ale připravit je na to aby se staly rovnoprávnou součástí smíšeného anarchistického hnutí. Vzhledem ke svým zkušenostem a specifickým podmínkám, ženy z Mujeres libres cítily potřebu vytvořit prostředí ženské organizace, která by jim pomohla získat sebedůvěru, zkušenosti a vědomosti. Považovali to za nutný předpoklad toho aby ženy mohly ve hnutí mít stejné postavení jako muži a nebyli jen ženským „závojem“ za mužským „předvojem“.

Mujeres Libres byla organizace sdružující 20 000 žen, které tvrdily, že jsou oddané věci osvobození žen z jejich „trojitého zotročení“: nevědomosti, zotročení jako žen a jako námezdně pracujících. Zajímavé je také to, že Mujeres Libres se více (nikoliv však výhradně) zaměřovaly na genderové rozdíly mezi ženami a muži v rámci širšího anarchistického hnutí než na třídní nebo etnické rozdíly mezi ženami.

Organizační autonomie a rovnoprávnost Mujeres libres

Zatímco mnohé ženy vnímaly autonomní organizaci jako praktické zlepšení jejich postavení, mnoho militantů z CNT i FAI nezacházelo s Mujeres libres jako rovnoprávnou organizací. Mujeres libres však trvaly na tom, že nechtějí být pouhou „ženskou sekcí“ uvnitř CNT nebo FAI. Chtěly být autonomní organizací avšak stále v rámci anarchistického hnutí. Mimo jiné tedy odmítaly i stát se součástí jednotné fronty s organizacemi ovládanými Komunistickou stranou (např. asociace antifašistických žen).

Autonomie a rovnoprávnost Mujeres libres mnohými muži nebyla akceptována natolik, že na kongres CNT – FAI – FIJL v r. 1938 nebyly Mujeres libres vůbec přizvány. Odráželo to tehdejší neochotu reflektovat sexismus a patriarchát v anarchistickém hnutí. Nešlo však ale samozřejmě o fenomén, který zasáhl každého muže. Byli i tací co postoje Mujeres libres chápaly.

Důraz na komunitu

Jako jedno ze specifik Mujeres libres, popisuje M. A. Ackelsberg jejich důraz kladený na komunitu. Španělské anarchistky se snažily vytvořit komunity respektující individualitu svých členů a zároveň trvaly na tom, že individualita může být rozvinuta a pociťována právě v komunitě. Ženy, které založily Mujeres Libres popisovaly samy sebe, jak si naplno uvědomily, kdo jsou, pouze uvnitř a prostřednictvím skupin (komunit), k nimž se přidaly. Anarchistická komunita se stala důležitou pro nově rozvíjený pocit identity.

„V tom, jak umístily individuální identitu do komunity a rozpoznaly hierarchické mocenské struktury (ať už založené na genderu, náboženství nebo třídě) jako limity vývoje komunit i jednotlivců je ustavujících, se Mujeres Libres pokusily vyvinout strategii vlastního pozvednutí (capacitación), umožňující předtím utlačovaným ženám i mužům uvědomit si vlastní možnosti. „

Ze zaměření Mujeres Libres tedy bylo zřejmé, že kladly důraz na působení i v jiných oblastech komunit, než je pracoviště. Konkrétně tedy v domácnosti, sousedství, mezi nezaměstnanými nebo při volnočasových aktivitách.

V knize se k tomu trefně dodává: “Efektivita hnutí závisela na úspěšném zapojení celých komunit (včetně žen) do protestních akcí, nejen mužských námezdně pracujících. Komunitní strategie hnutí umožnila zapojit ty, jejichž životy nebyly primárně určeny kontextem námezdní práce: „Odbory mohly zlepšit podmínky vlastních členů, ale neměnily viditelně životy lidí vně organizace.“

Programy na vymýcení negramotnosti

V knize se dále uvádí, že Mujeres libres vnímaly vzdělání jako základ pozvednutí žen na takovou úroveň aby byly schopné se zapojit do anarchistického hnutí.

„Naučit lidi číst a psát znamenalo vtisknout jim ze sociálního a kulturního hlediska do ruky zbraň, byl to opravdový revoluční čin. Právě s tímto chápáním důležitosti vzdělání španělští anarchisté (a později Mujeres Libres) zahájili rozsáhlý program „zkulturnění“ pracujících lidí, jak na venkově, tak ve městech. Přestože mnoha těchto programů se ujaly odborové svazy a původně byly nasměrovány pouze na členy odborů, posloužily podstatně širšímu okruhu lidí. “

Státní vzdělávací instituce byly propojeny s církví. Děti indoktrinovaly náboženstvím a úctou ke státu i autoritám. Mujeres libres proto rozvíjely anarchistickou alternativu – necírkevní racionalistické školy podle modelu Francisca Ferrera.

Autorka knihy popisuje koncept Ferrerovo škol následovně: „Ferrer, jednající v souladu s anarchistickými zásadami i soudobou pokročilou vzdělávací teorií, byl odhodlán založit školu pokládající vzdělání za politický akt. Pokud doufáme, že se nám podaří umožnit dětem, aby žily ve svobodné společnosti, vzdělávací systém musí podporovat svobodu rozvíjet se a zkoumat. Klíčovou koncepcí v těchto školách byla věda a rozum a děti byly neustále stimulovány, aby si také samy řídily vlastní vzdělání. Ferrer rovněž v souladu s tímto porozuměním anarchistickým zásadám byl pevně odhodlán pro koedukaci (o čemž se tehdy ve Španělsku takřka nevědělo) a vzdělávání ve smíšených třídách, které by lidem poskytlo kontext, v němž by se naučili žít v diverzitě. “

Mujeres libres rozvíjely také takzvané Ateneos – lidové univerzity a kulturně vzdělávací centra.

„Ateneos coby komunitní organizace nabízely množství přípravy, obzvláště důležité zejména pro pracující ženy, disponující relativně užším kontextem než muži, aby se dostaly k podobným zkušenostem. Ženy, které se později staly aktivistkami CNT a/nebo Mujeres Libres, takřka jednohlasně prohlašovaly, že jejich zkušenosti z ateneos, škol a kulturních aktivit byly pro tento proces klíčové. Naučily se číst, a co bylo rovnocenně důležité, rozvinuly smysluplné přímé vztahy s chlapci svého věku, což byla zkušenost, která by jim ve tvrdě sexuálně segregované španělské společnosti zůstala odepřena. Prostřednictvím ateneos mnoho mladých lidí prožilo ono cambio de mentalidad (změnu vědomí), která byla klíčovým krokem v jejich procesu vývoj v aktivisty hnutí,“

Mujeres libres uvnitř ateneos provozovaly mnoho vzdělávacích kurzů. Byly to například kurzy kulturního přehledu, historie, ekonomie, práva, zeměpisu, odborového organizování. Dále zde probíhaly profesní programy (něco na způsob dnešních rekvalifikací) a příprava na pozici učitelek a učitelů. Vzdělání bylo také šířeno skrze pojízdné knihovny a rozhlasová vysílání. Mujeres libres se ale orientovali také na vzdělání v oblasti zbraní a boje na barikádách, což bylo v období občanské války velmi důležité.

„Kromě významu jako místa pro osvojení základních schopností a dovedností plnilo ateneo důležité sociální funkce. Ateneos byly populárními místy setkávání mladých lidí, zvláště v dobách, kdy si nemohli dovolit utratit ani deset centimů, aby mohli jít do kina! (…) Dále takřka všechna atenea zahrnovala také divadlo, rekreační možnosti a zvláště ta situovaná v dělnických čtvrtích rovněž pořádala výlety za město.“

Koncept ateneos rozvíjený (nejen) Mujeres libres byl natolik přínosný, že ještě dnes lze pociťovat jeho dopady v anarchistickém hnutí po celém světě. Z českého prostředí lze zmínit například komunitní centrum sídlící v Mostě. Toto centrum se hlásí k odkazu španělských ateneos i praxe Mujeres libres. Symbolicky tedy komunitní centrum dostalo název Ateneo.

Sexualita

Další část knihy je věnovaná Mujeres libres a jejich vztahu k otázkám sexuality. Mujeres libres byly přesvědčené o potřebě bourat tabu a šírit informace o sexualitě. Často prosazovaly volnou lásku.

„Vedle obhajování volné lásky mnoho anarchistek uvádělo, že monogamie je sama o sobě produktem touhy přivlastňovat si, zakořeněné v soukromém vlastnictví a podřízenosti žen a v budoucí anarchistické společnosti vymizí. “ píše ve své knize M. A. Ackelsberg

„María Lacerda de Moura se ještě více vzdálila uznávaným koncepcím monogamní lásky a manželství. „Láska,“ tvrdila, „byla vždy v otevřeném konfliktu s monogamií.“ Ve skutečně rovnostářské společnosti, v níž jsou muži a ženy rovnocenně respektováni, bude monogamie nahrazena pluralitní láskou, jedinou formou sexuálního vyjádření, umožňující všem lidem (a zvláště ženám, kterým byla upírána jakákoli sexuální autonomie) úplný růst, sebevyjádření a uspokojení sexuálních potřeb. Když se mužům i ženám umožní, aby mohli mít zároveň více než jednoho partnera, tvrdila de Moura, pluralitní láska vyřeší většinu problémů, plynoucích ze žárlivosti, a že umožní ženám, aby si skutečně mohly svobodně vybrat partnera (nebo partnery), dále ukončí prostituci a sexuální vykořisťování žen, protože neprovdané sexuálně aktivní ženy již nebudou stigmatizovány a napadány.„

Mujeres libres se také snažily analyzovat fenomén prostituce a její příčiny. Útočily i na dvojí standard sexuality – mužské a ženské. Na mušku si také braly instituci manželství (sňatky) i jeho „alternativu“ provozovanou odborovými svazy.

Mateřství a výchova dětí

Podle M. A. Ackelsberg kladly Mujeres libres důraz na ženu jako na osobnost a nikoliv jen jako na matku. V otázkách výchovy pak preferovaly volný a antiautoritářský rozvoj dítěte:

„Poch y Gascón prezentovala to, co bylo v důsledku anarchistickým přístupem k výchově dětí. Například trvala na tom, že rodiče musí nechat děti, aby se vyvíjely vlastním způsobem: „Potlačování (návyků, jako například cucání palců) musí mít určité meze pokud nechcete, aby osobnost dítěte úplně nevymizela… Udržte svoji pozornost na takové úrovni, aby si duše a mysl vašeho dítěte mohla udržet vlastní charakter, rysy vlastní osobnosti. Dovolte dítěti, aby si vytvořilo a sledovalo vlastní cestu bez donucování.“

Mujeres libres pohlížely na vzdělávání jako na proces rozvoje a objevování nikoliv proces potlačování instinktů a vynucování poslušnosti. Učitelé měli být v roli umělců probouzejících kreativitu druhých, nikoliv autority určující směr rozvoje. Zároveň tvrdily, že péče o děti by měla náležet širší komunitě, nikoliv jen matkám. Zřizovaly proto například školky či centra pro děti na pracovišti. Provozovaly také nemocnice s kurzy pro matky. Vedly tam kampaň za upřednostnění mateřského mléka před kravským.

Inspirace pro současnost

Mujeres libres nejsou mrtvá minulost. Jejich historie, teorie a praxe přináší mnoho užitečných podmětů pro současnost. Některé se do své praxe snaží zahrnout jak zmíněné komunitní centrum Ateneo v Mostě, tak Asociace Alerta. Věříme, že to co říkaly a dělaly Mujeres libres je natolik důležité, že by se o to měl zajímat každý, kdo se chce seriozně zabývat revolučním překonáním kapitalismu i veškerých sociálních hierarchií. Kniha od M. A. Ackelsberg je pro tento účel vynikajícím studijním materiálem, který můžeme jen doporučit. Knihu je možné zakoupit například v komunitním centru Ateneo v Mostě nebo infocentru Salé v Praze.

Dále doporučujeme poslechnout si hymnu Mujeres libres

A také přednášku o Mujeres libres od Lukáše Borla.