V minulosti jsme zveřejnili několik komuniké Sítě revolučních buněk, které nám byly zaslány na e-mail. Neustále se množí dotazy, zda víme, kdo za akcemi této sítě stojí. Setkali jsme se nejednou i s vyslovením jmen konkrétních osob, které někdo považoval za členy či členky Revolučních buněk. Tyto skutečnosti považujeme za krajně nebezpečné! Následující text vysvětluje proč.
* * *
Podobné aktivity, kterým se věnuje Síť revolučních buněk (SRB)*, jsou v mnoha krajinách již delší dobu součástí protikapitalistického a protistátního odporu. Tamní část anarchistického hnutí se tento fenomén snaží reflektovat – a je nutné podotknout, že nikde zatím nenalezli shodu v tom, jaký postoj zaujmout. Široké spektrum postojů, od otevřené podpory přes kritické sympatie až po rázné odmítnutí, lze zaznamenat i v zemích jako je Řecko nebo Itálie, kde podobné aktivity jsou velmi rozšířené. Konsenzus je tedy v nedohlednu, ale v mnoha zemích se alespoň podařilo v anarchistickém prostředí ustálit určitou bezpečnostní kulturu. Tato kultura snižuje riziko, že policie dopadne aktivní militanty a militantky. Nejedná se zde o žádný nekonečný seznam těžce splnitelných úkolů. Základem je jedno prosté pravidlo:
Dej si bacha na to co, kde a jak říkáš či píšeš! Mohou-li se tvá slova stát indicií, která přivede policii na stopu osob – reálně či domněle – zapojených do ilegálních přímých akcí, pak taková slova raději vůbec nevyslovuj ani nepiš. Nebezpečí spočívá hlavně ve spojování konkrétních akcí s konkrétními lidmi.
Tato důležitá zásada v českém prostředí zatím nebyla ustálena, což je velmi problematické. Velkou roli zřejmě hraje, že SRB svou praxí vytvořila situaci, na kterou české hnutí není zvyklé a část tedy neví jak reagovat. V zoufalé snaze se s novou situací vyrovnat si pak některé osoby zbrkle osvojují postupy, které jsou krajně nebezpečné. Produktem těchto postupů jsou dotazy typu: “Nevíte, kdo tvoří ty Revoluční buňky?” a za dotazy často následují spekulativní prohlášení typu: “Já jsem přesvědčený(á), že v Revolučních buňkách působí ‘paní X’ a možná taky ‘pán Y’ nebo ‘pán Q'”. Nebezpečnost takových dotazů a prohlášení je navíc znásobena prostředím, kde jsou vyslovovány. Často to jsou veřejná anarchistická shromáždění, infoshopy, mobilní telefony nebo nezabezpečené internetové komunikační kanály.
Je pochopitelné, že každý, kdo se setkal s komuniké SRB, si klade otázku: “Kdo za tím asi stojí”? Je pochopitelné i to, že si mnoho lidí ve své hlavě pohrává s myšlenkou, že tuší, kdo by to mohl být. Nepochopitelné a neakceptovatelné je však to, že takové myšlenky (tedy konkrétní jména reálných osob) někdo vyslovuje a to dokonce na výše zmíněných místech. Tato místa jsou pochopitelně předmětem zájmu policie a tajných služeb. Mohou zde získávat cenné informace o aktérech a aktérkách anarchistického hnutí, zakládat si je do složek a později je zneužívat k eskalaci represí. Systematicky toho využívají 365 dní v roce a s růstem útočných aktivit anarchistického hnutí, roste také intenzita slídění a shromaždování dat.
Toto jsou obecně známá fakta, přesto je někteří jedinci zcela ignorují nebo podceňují. Považujeme proto za nutné znovu připomenout a zdůraznit několik podstatných bodů.
1) Policie má jistě vytipované osoby, které po ilegálních přímých akcích sleduje více než v době klidu a důkladněji než ostatní osoby. Zatím shromažduje data, ale nezasahuje. Slepuje údaje jako dílky mozaiky a snaží se vytvořit ucelené podklady pro případný pozdější zásah – zatčení, souzení, pokutování či věznění. K ucelení podkladů mohou posloužit nejen přímá svědectví či stopy, ale také nebezpečné dotazy a spekulativní vyslovování jmen ve spojení s konkrétními akcemi. Uvíznou-li v policejní síti jména osob, která někdo z anarchistického hnutí otevřeně podezřívá z účasti na akcích SRB, může to výrazně pomoc ke stíhání těchto osob. Je nutné zdůraznit, že toto stíhání se jich může dotknout jak v případě skutečné účasti na přímých akcích SRB, tak v případě, že domněnky a podezření nejsou ukotveny v realitě. Neuvážené vyslovování jmen, může pomoci do kriminálu i osobám, které nemají na SRB žádné vazby. Stíháni snadno mohou být i ti, kdo konkrétní jména s akcemi spojují. Při vyšetřování či u soudu může pro případné stíhání posloužit prohlášení: “Pokud víš, kdo za akcemi SRB stojí, pak musíš být také součástí této ilegální sítě, jinak by ti taková informace nemohla být známa”. Řídit se přesvědčením, “nic jsem neudělal(a) – nic mi nehrozí” je ryzí naivitou. Pokud stát bude mít problém dopadnout a odsoudit skutečné osoby z SRB, pak není vyloučené, že přistoupí ke stíhání osob, které tvrdí, že ví, kdo stojí za akcemi SRB. Odsoudit nevinné může být pro stát takticky výhodnější, než veřejně přiznat neschopnost dopadení osob, které na něj útočí. Není důvod proč takové možnosti dávat podklady chvastounskými řečmi typu: “Vím, kdo stojí za akcemi SRB.”
2) Anarchistické infoshopy či anarchistickým aktivitám nakloněné kluby, kavárny a sály jsou místy, kde je zvýšená návštěvnost osobami z anarchistického prostředí. Tím se zvyšuje i šance na pohyb policejních informátorů v takových místech, případně riziko umístění odposlouchávací techniky. Šance, že zde naše hovory zachytí policejní technika, je velmi vysoká. Z toho důvodu se doporučuje zde neříkat nic, co by mohlo někoho poškodit. Jinými slovy: neříkat nic, co nechceš, aby později zaznělo u soudu. Mluvíš-li o konkrétní akci či komuniké, nepřiřazuj k nim během hovoru konkrétní osoby.
3) Policie na veřejných shromážděních používá kvalitní techniku zaznamenávající hovory účastníků a účastnic. Dělá to plošně i selektivně se zaměřením na předem určené osoby. A nutno zdůraznit, že je-li policejní technika aktivována, pak šeptáním snížíš srozumitelnost pro osobu, které chceš něco sdělit na hlučné demonstraci či festivalu, ale rozhodně nesnížíš srozumitelnost pro policii, která záznam hovoru bude později vyhodnocovat. Opět platí: neříkat nic, co nechceš, aby později zaznělo u soudu. Mluvíš-li o konkrétní akci či komuniké, nepřiřazuj k nim během hovoru konkrétní osoby.
4) Mobilní telefony, Facebook a mnohé e-maily či internetová fóra jsou velmi snadno odposlouchávatelné. Někteří provozovatelé dokonce shromaždují data (sms, e-mailové zprávy aj.) systematicky po celou dobu užívání jejich služeb. Existují případy, kdy tato data bez váhání poskytli policii či soudům. I zde tedy platí pravidlo: neříkat (nepsat) nic, co nechceš, aby později zaznělo u soudu. Mluvíš-li o konkrétní akci či komuniké, nepřiřazuj k nim během hovoru konkrétní osoby.
K tématu doporučujeme následující texty:
* Mobilní telefony – uchovávání provozních a lokalizačních údajů (data retention)
* Odposlechy mobilních telefonů
* Plošné sledování mobilů účastníků demonstrací
* Bezpečná e-mailová schránka – co je to?
* Musíme si promluvit o Facebooku
Na závěr bychom chtěli zdůraznit, že v Asociaci Alerta zatím nedošlo ke kolektivní shodě ohledně posouzení významu komuniké a akcí SRB. Postoje uvnitř našeho kolektivu se dost různí a diskuse je v plném proudu. Všichni v asociaci (a to včetně těch, kteří SRB hodnotí kriticky!) se však shodují na dodržování výše popsané bezpečnostní kultury. Neskrývané sympatie i případná kritika mohou být předmětem našich diskusí o SRB. Udavačství, včetně toho, které vzniká z nedbalosti, však nesmí mít v našem prostředí místo.
_______________________________
poznámky:
* Pro zlepšení čtivosti textu budeme dále používat zkratku SRB.
– Pokud kdokoliv problematické jednání popsané v tomto textu rozpoznal u někoho ve svém okolí, prosíme ho, aby tuto osobu či osoby odkázal na tento článek. Další vhodný text pro tento účel je článek Základní pravidla bezpečnostní kultury