V listopadu 2013 komunitní centru Ateneo slavilo rok své existence. Kolektiv který centrum spravuje se rozhodl, že je načase zhodnotit dosavadní vývoj projektu a zahrnout do toho i analýzu zpětné vazby, které se nám za ten rok dostalo. Na první pohled je evidentní, že naše vyjádření není stručné. Vzhledem k tomu, že Ateneo je pro nás velmi důležitým projektem, je pochopitelné, že roční bilancování nechceme shrnout jen do několika strohých vět, které by klouzaly pouze po povrchu. Chceme jít do hloubky a věříme, že každý, komu na Ateneu skutečně záleží, bude mít pro délku textu pochopení a nenechá se odradit od jeho přečtení.
…
Odkud a kam kráčíme
Na začátek je podstatné uvést, že ačkoliv zde chceme hodnotit rok existence projektu, tak jeho kořeny sahají mnohem více zpět po časové ose. Před tím, než Ateneo dostalo fyzickou formu, žilo ve světě ideí a zrálo několik let jako předmět diskuzí mezi několika osobami z Mostu a okolí. Již někdy v roce 2009 byly vysloveny první plány na zřízení komunitního prostoru a část z toho, co tehdy bylo postupně vysloveno, se skutečně stalo součástí Atenea, jako ho známe nyní.
Je nutné zmínit, že zatím co idea Atenea postupně dostala reálnou formu, tak síť lidí, která ideu na počátku formovala se víceméně rozplynula. Zbyl z ní jen malý zlomek a místa, která opustili lidé z raného kolektivu postupně v průběhu roku 2012 a 2013 zaplnily nové tváře. Pro některé nově příchozí osoby bylo Ateneo jen krátkodobou přestupní stanicí, s jinými v tom bez výrazných problémů pokračujeme stále a síť se snažíme rozšiřovat.
I přes to, že si projekt po celou dobu zachoval svou nehierarchickou a antikapitalistickou podstatu, tak pochopitelně s příchodem nových osob přišly i nové pohledy, podněty a inspirace. Projekt Atenea se tak tedy v některých ohledech liší od prvotních představ, zároveň však stále zachovává to nejpodstatnější a rozvíjí se tak, jak jsme si již od roku 2009 přáli. Buďme ale konkrétní v popisu toho co se nám podařilo z původních plánů realizovat a zachovat.
Po celou dobu plánování, realizace a rozvoje projektu se kladl důraz na praktickou negaci kapitalistických vztahů. I přes to, že zdaleka ne každý z kolektivu svou kritiku kapitalismu zastřešuje pojmy jako je anarchismus nebo marxismus ap., tak vymezení se vůči kapitalismu i autoritářství vnímáme všichni jako jednotící prvek kolektivu i provozu Atenea.
Zajímavé v této věci je to, že reakce na antikapitalistickou povahu projektu se ze strany „okolí“ dost různí. Někdo má pocit, že naše protikapitalistické zaměření je příliš upozaděné nebo dokonce maskované, někdo zase naopak tvrdí, že projektu přehnaně dominuje. Nicméně je nutno dodat, že žádné výrazné změny v této oblasti z naší strany neplánujeme. I nadále Ateneo definujeme jako antikapitalistický projekt, který zároveň odmítá stranickou a státotvornou politiku.
Již od počátku se také hovořilo o tom, že by projekt měl být samosprávný a nezávislý na dotacích státu, Evropské unie nebo podnikatelských subjektů, které vykořisťují druhé. Tohoto bodu se také striktně celý rok držíme a nehodláme na tom nic měnit. Místo toho, abychom se stali závislými na prostředcích od institucí, které podrobujeme kritice, rozhodli jsme se stabilitu projektu zajistit skrze širší solidární síť podporovatelů a podporovatelek. Tato síť zahrnuje desítky osob, které poskytují prostředky nezbytné na pokrytí provozních nákladů. Každý z nich si volí výši podpory i její formu. Někdo preferuje pravidelný měsíční příspěvek, někdo přispívá nepravidelně a jiní se zase orientují na organizaci benefičních akcí či distribuci benefičních předmětů.
Provozování a financování komunitního projektu komunitou samotnou je v Česku celkem netradiční model a navzdory mnoha skeptickým hlasům se nám daří prokazovat jeho životaschopnost. Tento model nám mimo jiné poskytuje také možnost zachovat nekomerční podstatu Atenea. Tržní prostřední je polem působnosti kapitalistů, ale antikapitalistickému projektu jakým je Ateneo nemá co nabídnout. Po celou dobu se proto snažíme tržnímu a obchodnímu jednání uvnitř projektu vyhnout. Nechceme se nechat zatahovat konkurenčního boje trhu a bojovat v něm o zachování vlastní existence. Je nám jasné, že to, co budujeme v Ateneu, by v tržním prostředí nepřežilo ani kdybychom se o to snažili. Nesnažíme se o to ale spíše z principu. Ateneo není tržní subjekt, ale sociální projekt. Některé osoby sice tvrdí, že tyto dvě možnosti se nevylučují. My si však stojíme za tím, že skutečné sociální projekty lze realizovat jen mimo trh a navzdory trhu, jinak zdegenerují v kapitalistické subjekty, které pouze některé věci dělají trochu jinak, ale v jádru fungují v souladu s kapitalistickou logikou. V Ateneu proto po celou dobu svou pozornost věnujeme organizování sociálního obsahu projektu, nikoliv světu prodeje a koupě. Již od začátku jsme si určili, že úspěšnost našeho projektu chceme hodnotit na základě jeho sociálních přínosů, nikoliv na základě toho, zda je schopný obstát v konkurenčním boji skrze obchod.
Obchodní svět se nám hnusí mimo jiné i proto, že osoby, které nemají jak získat peníze, vylučuje na okraj společnosti a upírá jim možnost důstojného uspokojení potřeb. Vzhledem k tomu, že stabilitu Atenea zajišťuje solidární síť, nikoliv prodej v prostorách centra, tak se nám daří těm, kteří jsou běžně vyloučeni na okraj, pomoci zpět do středu. V Ateneu se tedy lidé vzdělávají, hrají si, stravují se, kulturně žijí a uspokojují své potřeby a to vše bez ohledu na to, že někteří prostě nemají možnost zanechat v prostoru finance. Projekt může díky solidární síti nadále vzkvétat i přes to, že jeho služby využívá z velké části nemajetná chudina, nízkopříjmové skupiny nebo děti. Nekomerční zaměření projektu tedy v praxi alespoň částečně překonává sociální rozdíly, které kapitalistický svět obchodu (re)produkuje.
Kým vlastně jsme
Předností a zároveň v jistém smyslu i omezením Atenea je fakt, že ho nelze zařadit do tradičních kategorií a „škatulek“. Ateneo není hospodou ani kavárnou či restaurací. Není hudebním ani nízkoprahovým klubem a není ani prostorem, který by se zaměřoval na určitou věkovou skupinu nebo subkulturu. Zároveň ale ze všeho jmenovaného zahrnuje jisté prvky. Ateneo je tedy jakousi syntézou, která vznikla poskládáním těch částí, které jsme na nejrůznějších projektech a prostorech vnímali jako pozitivní. A ty, které na nich vnímáme jako negativní jsme naopak nikdy dovnitř nepustili. Troufáme si tedy tvrdit, že Ateneo je v prostředí Mostu a možná i celého Česka velmi originálním a specifickým prostorem, který se vymyká běžným standardům a stereotypům. Tento fakt považujeme za velkou přednost už jen z toho důvodu, že našemu prostoru dodává multifunkční charakter a tím i ohromné množství možností, jak jej využít k uspokojení potřeb široké skupiny lidí.
Zároveň se ale ukázalo, že to, co my považujeme za přednost, je zároveň i limitem. Mnozí lidé jsou příliš navyklí na stereotyp obvyklých veřejných prostorů. Ateneo je pro ně tedy těžce uchopitelné a vyvolává v nich rozpaky či nejistotu. S obvyklými prostory se pojí jisté stereotypní vzorce chování i uvažování (např. dělení na služebníka a pána) a člověk si je rychle osvojí, aby se adaptoval v daném prostředí. V prostoru, který však nespadá do žádné tradiční kategorie a míchá různé prvky, je prostě pro některé osoby těžké určit si podle kterých vzorců jednat a uvažovat. Někoho to zřejmě vede k tomu, že Ateneo raději obchází obloukem, aby se nemusel touto otázkou zabývat. Někoho zase k tomu, že se pro něj Ateneo stává jen krátkodobou zastávkou, aby vzápětí opět zavítal do prostorů jako jsou hospody, čajovny nebo hudební kluby.
Naštěstí ale přibývá i těch, kteří pochopili, že Ateneo nepotřebuje (lépe řečeno odmítá!) jasně strukturovanou hierarchii, do které by se mohli zapojit, jak jsou běžně zvyklí, ale očekává se, že se si zde každý osvojí jiný typ vztahů ke kolektivu Atenea i jeho prostorům a programu.
Stejně jako je Ateneo otevřeno různým prvkům utvářejícím celek, je otevřeno také různému uvažovaní a jednání. Rozhodně nelpíme na nějaké názorové uniformitě nebo na ostrakizaci každého, kdo má jiné zvyky než náš kolektiv. Zároveň se to však nevylučuje s kritickou reflexí takových věcí. Je logické, že v prostoru, který spravují převážně antikapitalisticky zaměřené osoby, nebude výjimkou vyjadřování kritiky kapitalistických vztahů. Stejně tak je logické, že osoby, které se v osobních životech vymezují vůči rasismu a xenofobii, nebudou v Ateneu s otevřenou náručí vítat agresivního rasistu nebo homofoba.
Toto však nemá nic společného s názorovou uniformitou nebo intolerancí. Je to jen logický důsledek toho, jaké osoby Ateneo spravují či vyhledávají a využívají k seberealizaci. Jinými slovy jde o to, najít rozumnou polohu, která nebude ani názorovou uniformitou a xenofobním útokem na odlišnosti, ale nebude ani bezmeznou tolerancí, která se snaží o soulad nesourodých protikladů, které ze své podstaty nelze slučovat. V Ateneu jakožto antikapitalistickém prostoru například není podmínkou pro vstup to, aby každý sám sebe identifikoval jako antikapitalistu v anarchistickém, případně marxistickém pojetí. Do Atenea chodí i lidé, kteří antikapitalisté nejsou a respektujeme to! Zároveň však nelze očekávat, že v tomto typu prostoru budeme tolerovat kapitalistu, který by zde chtěl prosazovat vykořisťovatelskou praxi kapitalismu. Toto je jasný příklad toho, jak praktikovanou toleranci propojit s určením jejích mezí.
To, že v Ateneu nevládne názorová uniformita, dokazují i početné diskuze o nejrůznějších tématech. Jak diskuze, které jsou součástí programu, tak diskuze, které v Ateneu často vznikají zcela spontánně. Naše vůle k diskuzi je reálným projevem tolerance k názorové různosti. V jiných oblastech však zase prakticky ukazujeme, že i tolerance má své meze a rozhodně by neměla být považována za synonymum lhostejnosti nebo pokusů spojovat neslučitelné. Lze tolerovat odlišný názor na určité věci a diskutovat o něm v Ateneu u jednoho stolu. Pokud ale někdo tento názor chce podpořit například fyzickými útoky vůči společenským minoritám jen na základě jejich odlišné etnicity či sexuality, pak se nikdo nemůže divit, že zde naše tolerance končí a nastupuje organizovaná (sebe)obrana.
Komunita
Životy některých z nás jsou plné individuálních či kolektivních vzdorů proti panujícímu řádu a nedůstojným podmínkám pro život. Aby tyto drobné snahy o změnu nebyly uvězněny mezi mantinely již existujícího, je potřeba je rozšiřovat do vztahů, které by měly existovat, aby naše úsilí mohlo dostat širší rozměr. Žijeme-li odcizené životy poznamenané atomizací ohavné sídlištní kultury, pak je jasné, že naše snahy budou značně limitovány. Budou výsledkem vztahů jen několika málo osob, které se důvěrně znají a mají za sebou dlouhé roky spolupráce. Překonávání odcizení i atomizace společnosti se proto musí stát nástrojem, který nám pomáhá vytvářet podmínky pro kulturu spolupráce, solidarity a vzdoru. Kulturu, která bude disponovat širokým polem po vlastní rozvoj i pro ofenzivní postupy překonávajícími svět útlaku a vykořisťování. Dokud jsme odcizení, rozdrobení a bez pevných sociálních vazeb, pak postrádáme vědomí společných zájmů, ztrácíme schopnost kolektivního jednání a nenalézáme vizi společného cíle, kterého bychom měli dosáhnout, abychom panující řád nahradili svobodnou lidskou pospolitostí.
Každodenní problémy nás neustále trápí, ale dokud se je snažíme řešit odděleně každý sám za sebe, pak řešení nepřichází a místo toho jenom hromadíme ohromné množství neúspěchů. Kvalitativním krokem se pro nás může stát přechod od individualistického přístupu ke kolektivnímu jednání, které je stmeleno principy vzájemnosti a důvěry.
Věříme, že Ateneo má ambice stát se prostorem, který pracuje s problémy sociální atomizace a odcizení, problémy které nás brzdí, limitují a svazují. Naše roční praxe potvrzuje, že jsme opravdu schopni a schopné dělat významné kroky, překonávat společenskou atomizaci, nahrazovat jí sounáležitostí, rozšiřujícím se třídním vědomím a z toho vyplývajícími formami spolupráce a vzdoru.
Ateneo se za rok existence stalo místem, ve kterém se různé osobnosti potkávají, sbližují se a někteří postupně upírají svou pozornost ke skutečnosti, že vlastní problémy sdílejí s ostatními neprivilegovanými osobami, stejně jako s nimi sdílejí prostředky pro jejich překonání. Nemluvíme zde o abstraktních pojmech, ale o reálné a velmi konkrétní praxi! O praxi ve které se v prostoru Atenea potkávají mladí lidé se seniory, překonávají „mezigenerační propast“, vzájemně si s respektem naslouchají, jeden druhého inspirují a navazují konkrétní spolupráci. Praxi, ve které se „dospělý“ jedinec učí od dětí bez pocitu nadřazenosti na základě vlastního věku a životních zkušeností. Praxi, skrze kterou děti spoluvytvářejí vztahy, ve kterých pro ně „dospělí“ nejsou autoritami lajnujícími jejich cestu, ale partnery pro spolupráci bez mocenské nadvlády a hierarchie. Praxi osob, které se díky Ateneu poznali a sblížili, aby se vzápětí sdružili v Mostecké solidární síti , která jim pomáhá úspěšně se bránit útlaku ze strany šéfů. Praxi lidí, kteří se nedávno téměř (nebo vůbec!) neznali a dnes spolu v Ateneu nadšeně diskutují o povaze dnešního světa, o svých problémech, o touze měnit realitu. Řeč je o komunitě, o skutečných mezilidských vztazích a vazbách, bez kterých je nemyslitelná jakákoliv širší společenská změna pozitivním směrem.
Vzdělávání
Jako antikapitalistický projekt se Ateneo logicky nemůže vyhýbat analýzám stávajícího vzdělávacího systému a procesů, kterých využívá. Školy a jiné vzdělávací instituce se po takové analýze pochopitelně stávají terčem naší kritiky. Uvědomujeme si totiž velmi dobře, že školy v současné podobě jsou integračním nástrojem, který zajišťuje aby lidé poslušně přijali své role v kapitalistické společnosti. Jsou nástrojem, kterým nás chtějí přimět, abychom se přizpůsobili podmínkám vykořisťování a útlaku v jejich institucionalizované podobě. Samozřejmě nepopíráme, že nás školy mohou naučit i mnoho dobrých věcí. Tyto pozitivní hodnoty by nám však neměly zakrývat pohled na vše negativní, co stávající školy zasévají do společnosti.
Nezbývá nám nic jiného, než ke školám zaujmout postoj jejich negace, stejně jako jej zaujímáme i k ostatním obráncům statusu quo. Tato negace by však měla mít i svůj konstruktivní rozměr! Ten podle nás mohou plnit právě taková místa jako je Ateneo a věříme, že i přes mnohé překážky v této oblasti děláme kvalitativní kroky.
Zatímco tradiční škola skrze výuku připravuje jedince na loajalitu k autoritám, na přizpůsobení se mocenským vztahům a hieararchiím, tak Ateneo skrze vzdělávání i hru buduje kulturu kritického uvažování, iniciativnosti a smylu pro rovnost. Na jedné straně je škola, která od nízkého věku pěstuje lidech ochotu pasivně přijímat informace bez jejich zkoumání, porovnávání a kritického reflektování. Na druhé straně je Ateneo, ve kterém se klade důraz spíše na podporu sebevědomého, samostatného a kritického myšlení. Vzdělávací systém současnosti je z velké části o pasivním přijímání a formování osobnosti podle předem daných rámců. Skrze vzdělávání v Ateneu se však snažíme podporovat svobodu rozvíjet se s ohledem na vlastní potřeby a očekávání.
Alternativu, o které je řeč, se snažíme v Ateneu realizovat na různých úrovních ať už v rámci vzdělávacích her pro děti, vzdělávacího programu pro dospělé nebo při spontánních interakcích a vzájemné komunikaci. V oblasti vzdělávání má nezanedbatelnou pozici také distribuce publikací, knihovna a archiv, jenž jsou v Ateneu umístěny. Z knihovny se během roku zapůjčilo mnoho knih od dětských pohádek, přes beletrii a filozofické spisy až po politické analýzy. Zdejší archiv také posloužil jako zdroj informací pro obsáhlejší studentské práce věnované např. squattingu nebo práci na knize o novodobé anarchistické publicistice. Za zmínku také jistě stojí, že se některé osoby rozhodli své spisovatelské schopnosti rozvíjet psaním o projektu Bezpeněžní zóny a komunitních veganských večeří probíhajících v Ateneu.
Zpětná vazba
Je jasné, že vývoj Atenea neodráží jen pohledy úzkého kolektivu. Částečně odráží i zpětnou vazbu těch, kteří do Atenea (nebo kolem Atenea) chodí a mají potřebu vyjádřit své pocity a názory. Jsou-li podle nás připomínky podnětné, pak se je snažíme zohlednit při správě Atenea a realizaci programu. Je však nutné zdůraznit, že mnohdy se setkáváme se zpětnou vazbou, kterou považujeme spíše za negativní, než pozitivně konstruktivní. Pokusíme se nyní zmínit několik příkladů i s našimi reakcemi.
Nepochopení – Nejednou jsme se setkali s výtkami, že komunitní centrum provozujeme špatně, protože je příliš politicky (rozuměj antikapitalisticky) zaměřené. Taková kritika je evidentně důsledek nepochopení základní podstaty prostoru, jakým Ateneo je. Již při několikaletém plánování se vždy jasně hovořilo o tom, že centrum, které chceme vytvořit, by mělo stát na antikapitalistických základech a dávat prostor skupinám, které usilují o překonání kapitalistických vztahů. Přijít tedy během provozu centra s kritikou, že je provozováno špatně, protože se věnuje antikapitalistické praxi, je tedy značně nepochopitelné. Je to asi jako kdybychom lidem, kteří si pořídí tělocvičnu za účelem podpory sportovních aktivit, kritizovali za to, že se v tělocvičně příliš prostoru věnuje sportu.
Ateneo vzniklo jako antikapitalistický prostor mimo jiné i v reakci na neexistenci takového prostoru v našem okolí. Již nás nebavilo doprošovat se, abychom své aktivity mohli rozvíjet v místech (např. hospody, kluby, čajovny…), kde provozovatele více než naše aktivity zajímalo to, zda se zde utratí hodně peněz nebo to, zda by náhodou naše politické postoje nemohli pobouřit štamgasty, pro které je koukání na fotbal nad půllitrem piva vrcholem osobní angažovanosti.
Ateneo je prostě již od začátku snahou uspokojit naší potřebu sdílet prostor, kde se můžeme scházet, otevřeně se bavit o svých politických názorech a věnovat se subverzivním aktivitám. Chápeme, že ne každý má stejné potřeby jako my a respektujeme to! Očekávali bychom proto, aby druzí zase respektovali, že Ateneo provozujeme v souladu s ideou, se kterou tento projekt byl vymyšlen.
Pokud by někdo Ateneo viděl raději v klasickém hospodském, kavárenském, čajovnickém nebo klubovém střihu, pak nezbývá než zdůraznit, že jeho potřeby náš prostor asi neuspokojí. Rozhodně jsme však smíření s tím, že nelze provozovat prostor, který by dokázal naplnit potřeby a očekávání úplně každého. Nelze vyjít vstříc úplně všem. Někomu vstříc vycházíme. Někomu ne, protože by to bylo nedůstojné sebezapření vlastní identity a podstaty Atenea.
Předsudky – Častou zpětnou vazbou, které se nám dostává, jsou předsudky. Problém není pouze to, že se zakládají na mylných představách a nepodložených domněnkách. Omyly se totiž dají velmi snadno komunikačně vyvrátit, stejně jako domněnky lze zbořit pomocí důkazů a zkušeností. To však předpokládá, že člověk, který předsudky má, bude ochotný naslouchat těm, vůči kterým je uplatňuje a trávit s nimi čas.
Horší je však ale čelit předsudkům osob, které své kritické výlevy prožívají všude jinde, jenom ne v Ateneu. V sousedních ulicích, před školou, v obchodech, hospodách i na internetu. Všude tam se o Ateneu často hovoří a přisuzují se mu vlastnosti, které jsou velmi vzdálené realitě. Pokud však původci předsudků nejsou ochotni se s námi o svých pohledech v klidu pobavit u stolu v Ateneu, jak potom máme vyvracet nesmyslné představy, že anarchisté, co chodí do Atenea, jsou osoby co hajlují, napadají Romy, zneužívají drogy nebo paraziticky vysávají státní fondy?
Nejde zde o nějaké abstraktní veřejné mínění. Jde o konkrétní osoby, které často dokáží své nesmyslné představy o Ateneu „přesvědčivě“ prezentovat dalším lidem, jako kdyby šlo o nezvratně pravdivé informace. Mnozí potencionální partneři pro spolupráci se k nám kvůli tomu staví zády mnohem dříve, než nás stihnout poznat. To je podle nás velký problém a musíme si přiznat, že si nevíme moc rady, jak jej účinně řešit.
Pasivita – Mnohokrát slýcháme, co by v Ateneu mohlo proběhnout, co by se mohlo udělat nebo co zde chybí. Často ale tyto poznámky přicházejí od lidí, kteří nehnou prstem, aby to, po čem touží, dostalo reálnou podobu. Jednoduše jen připomínkují a čekají, že realizaci vždy uskuteční někdo jiný. Ano, vzali jsme si na starost správu komunitního centra ale pokud někdo má zájem si zde splnit své sny, ať nečeká, že to uděláme za něj. Pokud ti v Ateneu něco chybí, tak tím prostor centra zaplň, je-li to v tvých silách a není-li to v rozporu s podstatou Atenea. Zásadní funkcí Atenea je právě poskytování prostoru pro vaše aktivity, které by se kvůli nákladům na pronájem komerčních prostorů daly jen obtížně realizovat.
Po celou dobu, co Ateneo funguje, se snažíme narušovat dělení na ty, co jen aktivně organizují a ty, co jen pasivně konzumují produkty organizační činnosti. Ateneo by mělo být o tom, že se podle svých možností může zapojit každý, kdo od tohoto prostoru něco očekává. Vážíme si zde tvůrčí iniciativy, ne úkolování druhých. Vaše návrhy rádi prokonzultujeme. Kde můžeme, tam pomůžeme. Chceme ale také vidět vaší snahu a iniciativu.
Kapacita – Často je nám vytýkáno, že nám určité věci trvají, že jiné zatím stále nemáme zajištěné nebo že některé záležitosti nejsou organizačně dokonalé. Domníváme se, že takové poznámky nejsou fér a velmi často neberou ohledy na omezenou kapacitu našeho kolektivu. Je nás méně, než bychom ideálně potřebovali. Každý se Ateneu věnuje ve volném čase bez nároku na finanční odměnu. Někdo z nás jinde pracuje, někdo studuje. Každý z nás má i spoustu jiných zájmů a starostí. Po technické stránce jsme často závislí na půjčování věcí od lidí mimo Ateneo. Tohle všechno jsou faktory určující limity našeho kolektivu a jeho omezenou kapacitu. Nelze od nás prostě očekávat více, než jsme za těchto okolností schopni a schopné. A rozhodně nelze očekávat, že se oddáme vyčerpávajícímu sebeobětování jen proto, aby někdo jiný měl dobrý pocit z toho, že vše je dotaženo k dokonalosti.
Mnohdy nabídnutí pomocné ruky může věci dát do pohybu více, než hodiny neplodného stěžování, jak jsme strašně neschopní, pomalí a organizačně nedokonalí. Něco se ti nelíbí? Přijď a pomoz to změnit.
S nadšením do dalších dnů
Ateneo je v určitém smyslu experimentem a cestou v neprozkoumaném terénu. Během roční existence se nám experimentováním podařilo v mnohém dosáhnout velmi pozitivních výsledků a analýz. V jiných oblastech jsme selhali a experimenty vyvrátily některé naše počáteční domněnky a očekávání. Tak už to ale u experimentů bývá a v podstatě je to i to, co je na nich tak fascinující. Nikdy nevíte, jak budou probíhat a jaké výsledky přinesou.
Každopádně v porovnání pozitiv a negativ ročního experimentování Atenea se rozhodně přikláníme k názoru, že pozitiva převažují. Doufáme, že tento trend bude pokračovat i v budoucnu. S nadšením se vrháme do dalších dnů a dalších experimentů v rámci komunitního centra Ateneo. Pokud tě zajímá co jsme za ten rok společně realizovali podívej se na webu ateneo.cz do sekce plakáty nebo program . To co teprve realizujeme je i pro nás samotné tak trochu překvapení. Určitě nás potěší, když na jeho odhalování nebudeme sami.
Kolektiv komunitního centra Ateneo – prosinec 2013
………………………………………………………………………………..
Text byl původne publikován na webu ateneo.cz