Na e-mail asociace přišel text kriticky reflektující akci Animal liberation front (ALF), která v listopadu 2013 osvobodila v Dolní Cerekvi několik stovek norků. Text přišel s žádostí abychom ho publikovali na našem webu, a tak ho nyní publikujeme. K textu máme výhrady, které jsme zatím neformulovali. Na webu greenaction.cz však vyšel text, který zahrnuje argumenty podobné těm našim. Připojujeme ho tedy za zveřejněnou kritickou reflexi.
* * *
Kritická reflexe osvobození norků v Dolní Cerekvi
V nedávné době bylo možné narazit na zprávu o osvobození norků z kožešinové farmy na Jihlavsku (viz například http://greenaction.cz/reporty/alf-osvobodila-stovky-norku-z-kozesinove-farmy-v-dolni-cerekvi.html). Pro mnohé je to bezesporu potěšující novina, pro mě však nikoli. Akce je podle mě nedomyšlená a ve výsledku kontraproduktivní. Obzvlášť když aktivisté ve svém komuniké tvrdí, že akce norkům „dala naději na důstojný život.“
Osvobozování zvířat se pro aktivisty za práva zvířat stává středobodem činnosti, avšak z důvodů, které není nutné v tuto chvíli rozebírat, se jim nedostává kritičtějšího odstupu a možnosti reflexe. Proto píšu tento text a zároveň upozorňuju, že jej píšu z pozice vegana. Vypuštění proto nehodnotím z mainstremového pohledu, jak by mě chtěl nyní někdo nařknout. Tento text považuji za nutné sepsat i proto, aby pokud možno podnítil diskusi uvnitř hnutí za osvobození zvířat, které by mohlo předcházet některým negativním dopadům, jaké může jejich neuvážené jednání mít.
Norek americký byl do našich končin zavlečený, jakožto nepůvodnímu druhu mu zde proto zcela logicky chybí přirozený predátor, který by mohl v ekosystému ustavit nezbytnou stabilitu. (Čtenář či čtenářka si jistě vybaví notoricky známý případ zavlečení králíka na Australský kontinent a na všechny ekologické dopady, které to způsobilo.)
Není těžké představit si, co následuje po vypuštění takového obrovského množství norků do volné přírody, které provedli aktivisté z ALF v Dolní Cerekvi. Jednak se můžeme bavit o tom, do jaké míry je norek schopný lovit potravu v přirozeném prostředí, když byl od narození držený v zajetí a do dne vypuštění příjímal jídlo z rukou věznitelů. Jsou zaznamenány případy, kdy takto vysvobozená zvířata uhynula neschopna opatřit si vlastní potravu. I přes to je v tak velkém počtu vypuštěných jedinců četnost přeživších relativně vysoká.
Co tito přeživší jedinci následně udělají? Člověk nemusí být biolog a/nebo ekolog, aby si o životě těchto zvířat něco zjistil. Potravní skladba norků se skládá převážně z ryb, hlodavců, ale i korýšů, měkkýšů či ptáků. Podíváme-li se ale blíže na stavy českých říčních ekosystémů, znamená pro ně nájezd desítek či stovek predátorů navíc jistou katastrofu. A to i tehdy, byly-li by říční ekosystémy na Vysočině plné pstruhů, raků, škeblí či skokanů a okolo se proháněla hejna ledňáčků. Situace je o to horší, že zmíněné druhy nejenže hojné nejsou, naopak jsou vážně či kriticky ohroženy.
Takže teď nastává velmi těžké posuzování dopadů celé akce. Na jedné straně jsou stovky osvobozených norků, na straně druhé je decimace křehkého přírodního ekosystému způsobená jejich osvobozením. Část norků zemře hlady. Druhá část přeživších stihne sežrat část chráněných živočichů ještě předtím, než je potká kulka od myslivce.
V žádném případě nechci kritizovat akce ALF jako celek. Myslím si, že je nutné nebát se porušovat nesmyslné zákony a vystupovat proti nespravedlnosti a útlaku, který je páchán i na zvířatech. Je však nutné si být jistý důsledky svých činů. Rozvaha a pečlivost příprav akce by se měla týkat i otázek, které jsem zmínil. V mých očích je proto nedávná akce ALF nedomyšlená a mnohých ohledech i nezodpovědná.
Jistě, nebojme se vlamovat na soukromé pozemky a vůbec, nestyďme se konat ještě radikálněji! Mějme ale vždy na paměti, že důsledky našich činů mohou mít zcela opačný efekt, než jsme si představovali a i za něj bychom měli být schopni nést odpovědnost.
Skeptický vegan
—————————————————————————————————-
Následuje další příspěvek do diskuze o dopadech akce ALF v Dolní Cerekvi. Text je od jednoho z redaktorů webu GreenAction.cz. Na tomto webu byl text také původně publikován a my ho nyní převzali.
Jsou vypuštění norci katastrofou nebo spásou?
Čím dál více pociťuji potřebu vyjádřit nějak svůj postoj k nedávné události – vypuštění norků z kožešinové farmy v Dolní Cerekvi. Předně musím říci, že s danou akcí nemám nic společného, krom toho, že jsem součástí redakce webu GreenAction.cz, kam bylo zasláno prohlášení lidí, kteří tvrdí, že danou akci uskutečnili. Pravost prohlášení nemám možnost ověřit a ani nemám potřebu ho nějak ověřovat. Z důvodu, že naší redakci zaslali aktéři prohlášení, pociťuji z jejich strany jistou důvěru vyjádřit důvody, proč byla akce provedena, přesto za ně nemohu mluvit přímo, ani nemohu ověřit, zda se mnou budou souhlasit. Cítím morální povinnost doplnit některé informace, které jsou médii zamlčovány. Stranou ponechávám otázku legality nebo nelegality. Je to pro mě bezpředmětný aspekt, protože i Hitler se dostal k moci legální cestou a volebního práva žen a dalších fetišizovaných liberálně-demokratických hodnot současnosti bylo dosaženo porušováním zákonů včetně práva vlastnického.
Dalším důvodem tohoto textu je smutná skutečnost, že jsou médii předkládány pouze jednostranné a zkreslené informace, které vytváří falešný dojem nedozírné ekologické katastrofy v místě osvobození norků. Naneštěstí se zatím nikdo nepokusil tyto informace doplnit o další fakta. Svoboda zvířat se pouze distancovala od cele akce a další autor pod pseudonymem „Skeptický vegan“ akci také odsoudil s tím, že by rád vyvolal diskusi okolo smysluplnosti podobných akcí. Pokusím se na něj a některé další názory reagovat. Reagovat budu také na některé nesmysly, které napsali někteří lidé na facebooku v reakci na prohlášení, přestože forma komunikace těchto lidí obsahovala falešná obvinění a urážky.
Otázka původnosti a nepůvodnosti a norek evropský
Lenka Zitová napsala na facebooku: Možná trochu přemýšlet, než začnete dělat nesmysly!!! Norek evropský vám opravdu poděkuje. Můžete si dát do názvu: Vrazi původního ekosystému. Magoři !!!
To přesně vystihuje malou informovanost a vhled některých lidí, kteří přesto neváhají obviňovat někoho, o kom si nezjistí ani základní informace. Norek evropský obývá lesy v části Španělska, Francie, Rumunska, Ukrajiny, Estonska a Ruska. V Česku vyhynul už koncem 19. století.1) Poslední norek evropský byl zastřelen v roce 1896 u Jindřichova Hradce a uložen do sbírek Národního muzea.2) Asi těžko můžeme očekávat, že by snad norci američtí z Dolní Cerekve migrovali na Ural nebo jiných ostrůvků, kde přežívají poslední jedinci norka evropského.
S tím souvisí další otázka. Jaký druh je „původní“, „vyhynulý“, „invazní“ nebo „zdomácnělý“? Invazivní druh je druh na daném území nepůvodní, který se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy, které mají podobnou funkci v přírodě, jako on. Z této definice nelze považovat norka amerického za invazivního, protože podle zoologa Václava Berana je norek americký na vrcholu svých početních stavů, které lze v ČR očekávat. Tudíž se tento druh již rozšířil do všech vhodných stanovišť a dále se již nešíří a nezvyšuje se jeho početní stav. Za vyhynulý se podle červeného seznamu IUCN považuje druh, který vymizel před rokem 1500. Z tohoto hlediska není norek evropský vyhynulý, ale je to spíše filozofická otázka, kdy je druh vyhynulý? Když se neukázal 500 let nebo 100 let??? Jak vypadala naše krajina před rokem 1500?? Jak dlouhé jsou naše vlastní životy? Podobně se nabízí otázka, jaký druh je nepůvodní? Když se zde vyskytoval před rokem 1500 nebo před rokem 1900?? A když druh dosáhl již maximálního početního stavu, je už zdomácnělý? Zdomácnělý druh je podle definice v místě výskytu nepůvodní, v současné době však trvalejšího výskytu s pronikáním do původních společenstev. Z tohoto pohledu je norek americký nepůvodním zdomácnělým druhem, přestože je podobně jako kormorán nebo liška považován rybáři nebo myslivci za „škůdce“. Samotné slovo „škůdce“ je ve veganské etice potřeba považovat za termín zatížený druhovým rasismem.
Predátoři a regulace norka amerického
Jak bylo řečeno, populace norka amerického je v ČR na vrcholu své početnosti, což znamená, že je životní prostředí norky americkými již plně nasyceno a jejich početnost se udržuje na stabilní úrovni díky autoregulačním mechanismům. Pokud dojde k nějakému výkyvu – zvýšení nebo snížení početnosti – jejich populace bude opět směřovat k původní početnosti. Pokud nedojde k nějaké trvalé změně v kvalitách prostředí, udržuje se stabilní populační hustota. Podle odhadů je počet norků amerických v ČR mezi 10 – 100 tisíci jedinců.
Na autoregulačních procesech se podílejí dva druhy zpětných vazeb. Jedná se o top-down a bottom-up regulaci. Top-down regulace je regulace shora, což je snižování počtu pomocí predátorů případně odstřelem myslivci. Predátoři norka amerického jsou v přirozeném prostředí liška, výr a rys. Je obtížné hodnotit, jak moc se na regulaci norka amerického podílí zmínění predátoři, ale předpokládá se, že mají jen malý význam. Podobně neúčinná regulace je pravděpodobně také odstřelem myslivci. Pokud se vlivem odstřelu myslivci sníží počet jedinců norka amerického, rychle je počet norků díky dobré reprodukční schopnosti doplněn na stav plného nasycení prostředí.
Bottom-up regulace funguje naopak jako regulace nosnou kapacitou (úživností) prostředí, což se jeví jako nejpravděpodobnější způsob udržování stavů norka amerického. Nosná kapacita prostředí je dána hustotou kořisti norka amerického. Kořistí norka amerického jsou nejčastěji raci, ryby, vodní ptáci, králíci, myši, hadi, žáby, měkkýši a žížaly. Pokud například stoupne počet norků amerických nad stabilní početnost, dojde vlivem odlovu k dočasnému poklesu jeho kořisti. Ovšem protože klesne počet kořisti, dojde k opětovnému poklesu norků amerických, kteří nebudou mít potravu. Takto je hustota predátorů a kořisti udržována v dynamické rovnováze. Většinou nedochází k úplnému odlovení kořisti, ale část kořisti vždy přežije. Velká část kořisti norka amerického jsou r-stratégové, což znamená, že mají velkou reprodukční schopnost a pokud se vyskytne vhodné prostředí, rychle stoupne jejich početnost. Například pokud vypuštění norci odloví mnoho žab z rybníku nebo tůně, příští rok bude rybník představovat vhodné prostředí pro stovky pulců, které mohou být potomstvem několika málo přeživších jedinců. Z tohoto hlediska lze vnímat vypuštění norků amerických jako pouhý dočasný výkyv v početnosti kořisti norka amerického bez významnějšího dlouhodobého vlivu na ekosystém.
Smrt je součástí života v divočině
Geen Pagliacci napsala na fecebooku: Drazí „osvoboditelé“, ráda bych Vás proklela za tu nevýsostnou zhovadilost, kterou jste provedli na farmě v Dolní Cerekvi. Chtěla bych vidět, jak by se o sebe postaraly vaše panelákový děti, kdyby je někdo odvezl do divočiny a nazýval to „vysvobozením“. Pokud se Vám zdá, že je na kožešinových farmách o zvířata špatně postaráno, přestože mají 2xdenně čistou vodu v čerstvě vymytých napáječkách, dostávají pouze kvalitní stravu a mláďatům jsou do klecí dávány i hračky, pak seberte svý dogmatický zadky a jeďte na tu farmu pomoci s denními činnostmi, které tam obstarává malá skupina lidí.
O tom, že život norků na farmě je podobný koncentračním táborům nebo gulagům, může pochybovat jenom naprosto neinformovaný blázen. Osobně pokud bych stál před vědomou volbou vybrat si mezi jistou smrtí s jednou elektrodou v puse a druhou v konečníku během této zimy nebo mezi velkým rizikem smrti na útěku z koncentračního tábora (ale s možností přežít), vybral bych si zcela určitě druhou možnost.
V této souvislosti nedokážu nevzpomenout na Hermana Wallace, který byl členem Černých panterů uvězněných desítky let v amerických žalářích. Skupina okolo Hemrana byla známá jako „Angolská trojka“. Herman strávil 40 let ve věznici Woodfox na samotce. Po žádosti Amnesty International byl propuštěn z důvodu onemocnění rakovinou. Byl propuštěn 1. října 2013 a tři dny poté zemřel. Jeho poslední slova zněla: „I´m free, I´m free.“ Kdo z nás by si nepřál zemřít svobodný?
Norek americký ať už může být jeho vývoj ovlivněn životem v zajetí a jeho genetická linie ovlivněna šlechtěním, jedná se o divoké zvíře, které není domestikované jako například pes. Norek americký je živá bytost, která je geneticky přizpůsobena víc než čemukoliv jinému životu v divočině. Proto v případě norka amerického nepřipadá v úvahu žádný způsob záchrany a nalezení nového domova v zajetí. Jedinou humánní možností je jejich návrat divočině.
Je pravda, že mnoho norků vypuštěných při podobné záchraně zemře hlady. Nejsou přizpůsobeni životu v divočině a nemají úplně rovné šance jako norkové narození v přírodě. Přesto mají šanci stát se součástí přírody. Litovat mrtvých norků je poněkud pokrytecké přihlédneme-li k jisté smrti v koncentráku, která by s jistotou přišla v zimních měsících. Dalším aspektem je fakt, že také v přírodě umírají norkové jako na běžícím pásu. Norek americký se dožívá až deseti let, po jediném roce je pohlavně dospělý a při každém vrhu se narodí 4 až 7 mláďat. Pokud norků amerických v České přírodě již nepřibývá, není těžké si domyslet, že drtivá většina norků se nedožije ani pohlavní dospělosti. Smrt je součástí koloběhu přírody, pouze člověk se snaží tento koloběh spoutat do klecí velkochovů.
Katastrofa pro ekosystémy?
Milionkrát opakovaná fráze, ať již v médiích nebo u kritiků z řad ochránců přírody, v souvislosti s akcí v Dolní Cerekvi byla, že se jedná o „katastrofu“ nebo „decimaci“. Přitom nikdo žádnou konkrétní decimaci nebo katastrofu nedoložil. Jak již bylo vysvětleno, pro velkou část kořisti může vypuštění norků znamenat pouze dočasné snížení početnosti a v dlouhodobém měřítku nevýznamnou událost. Na rozdíl od toho zasypání rybníčku nebo tůně z důvodu výstavby silnice nebo jiného stavebního projektu je pro obojživelníky likvidační v dlouhodobém měřítku. Přicházejí o samotné stanoviště a již se v něm populace druhů obnovit nemohou. Tudíž skutečnou katastrofou nebývají dočasná lokální přemnožení druhů, ale nevratné změny a destrukce habitatů.
Je pravda, že u některých velmi zranitelných druhů může vlivem podobné akce dojít k jejich trvalému vyhubení. Muselo by se jednat o druh, který je kořistí norků amerických a má poblíž místa jejích osvobození izolovanou a nepočetnou populaci, která by byla kompletně vyhubena nebo poškozena natolik, že by nemohlo dojít k její opětovné reprodukci po poklesu počtu norků. Pokud je taková populace izolovaná nemůže dojít k opětovnému obsazení migrací z jiných lokalit, případně k něčemu podobnému může přispět neschopnost jedinců migrovat na nová stanoviště – filopatrie, což je známé u dvou druhů českých žab (těch nejméně ohrožených). Je lehké psát o ledňáčcích nebo pstruzích ohrožených osvobozením v Dolní Cerekvi, ale doložením něčeho podobného skutečnými lokalitami těchto druhů v okolí farmy si už hlavu nikdo nedělá, natož tím, zda se tím osvoboditelé zabývali či nikoliv.
Pokud bych mluvil o katastrofě, snažil bych se být pokud možno konkrétní a doložil to na příkladech a číslech, jinak se nelze ubránit dojmu, že obviňování z „ekologické katastrofy“ je jenom nafouknutá mediálně vytvořená bublina. Proč škodám úměrně veliká hysterie, podpořená mediální štvanicí, není také u systematické likvidaci NP Šumava či jiných skutečných nevratných nebo dlouhodobých zásahů do přírody?
Média a diskuse…
Skeptický vegan napsal ve svém textu: Osvobozování zvířat se pro aktivisty za práva zvířat stává středobodem činnosti.
Není pravda, že by bylo osvobození středobodem činnosti hnutí za práva zvířat. Možná je osvobození tou nejviditelnější částí hnutí, které poutá nejvíce pozornosti jak lidí uvnitř hnutí, tak široké veřejnosti. Samotné osvobození cítících bytostí je jenom okrajovou záležitostí a je naprosto marginální částí hnutí za práva zvířat. 99% činnosti jsou jiné aktivity, jako jsou happeningy, přednášky, promítání, veganské večeře a veganské hody. Vzhledem k tomu, jakou mediální pozornost mohou podobné akce přilákat je velice smutné a na škodu, že tyto události nedokáže české hnutí řádně využít ve svůj prospěch. Právě různé akce ALF dokázaly v zahraničí vyvolávat debatu u širší veřejnosti a posunout problematiku práv zvířat ven z aktivistického ghetta. Fakt, že se osvoboditelů nikdo veřejně nezastal nebo nepřesunul mediální pozornost směrem k trpícím zvířatům, ukazuje na naprosté nestrategické uvažování lidí z hnutí za práva zvířat.
Naopak akce byla mediálně dobře využita k poškození hnutí za práva zvířat. Několik z kontextu vytržených informací biologů a ochránců přírody vytvořilo mediální konstrukt „katastrofy“. Tím se povedlo nejen poštvat veřejnost proti aktivistům, ale také ovlivnit názory lidí uvnitř hnutí za práva zvířat. Mnoho lidí ze samotného hnutí tuto akci odsoudilo na základě nastaveného diskursu „ekologické katastrofy“. Mediálně zveřejněné informace mají za cíl především demotivovat další odvážlivce od podobné činnosti. Co může fungovat lépe než zapůsobit na city k přírodě? Přitom osvoboditelům, pokud by byli skutečně dopadeni, hrozí v extrémním případě „pouhý“ rok ve vezení. To je ve srovnání se zahraničím velmi lehký trest. Nemusíme očekávat ani to, že by se české státní úřady snažili osvoboditele exemplárně potrestat celým rokem odnětí svobody, protože zatím není skutečného zastrašování v České kotlině potřeba. Pokud by akce pokračovali lze ovšem očekávat i reakci státního aparátu.
Zopakuji otázku: Proč škodám úměrně veliká hysterie, podpořená mediální štvanicí, není také u systematické likvidaci NP Šumava či jiných skutečných nevratných nebo dlouhodobých zásahů do přírody? Odpovědi naleznete v předchozích dvou odstavcích. Není nikdo, kdo by se osvoboditelů zastal a podal informace z druhé strany. Například u NP Šumava jsou z našich daní placeni PR specialisté na obhajobu ilegální činnosti Správy NP Šumava. Media pak zaujímají „neutrální“ postoj mezi aktéry sporu. V případě vypuštěných norků se neobjeví ani názor protistrany v uvozovkách… Odpovědí na otázku je také to, že se farmáři a policie snaží skrze média demotivovat aktivisty od dalších podobných akcí.
Všechna negativa nejsou dle mého názoru důvodem, proč by k podobným akcím nemělo nadále docházet. Absence mluvčího ALF neznamená, že norci, kteří budou letos v zimě kožkováni, netouží po šanci na svobodu.
Adam S.
Zdroje:
1) GAISLER, Jiří; DUNGEL, Jan. Atlas savců České a Slovenské republiky, 2002.
2) HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970.