Reprodukce každodenního života: úvod + kapitola první

Aby bylo možené překonat kapitalismus, je potřeba pochopit základní souvislosti. Co dělá kapitalismus kapitalismem?  Co je hybnou silou ekonomiky? Jak dochází k reprodukci třídní povahy kapitalismu? Co znamenají pojmy nadhodnota, kapitál, odcizená práce? Na tyto otázky odpovídá Perlamanův text Reprodukce každodenního života. Nyní zveřejňujeme jeho úvod a první kapitolu. Další bude zveřejněna již brzy.

úvod

„Cílem tohoto společenství a těchto jedinců je reprodukce těchto specifických výrobních prostředků a těchto jedinců s jejich zvláštními znaky a se společenskými strukturami a vztahy, které je determinují a které oni aktivně podporují.“

„Všichni vám vykládají, že principielně – to jest jako abstraktní ideje – konkurence, monopol atd. jsou jedinou základnou života, ale že v praxi nejsou úplně dokonalé. Všichni chtějí konkurenci bez smrtících dopadů konkurence. Všichni chtějí nemožné, jmenovitě, podmínky buržoazní existence bez nutných důsledků těchto podmínek. Nikdo z nich nechápe, že buržoazní forma výroby je historická a přechodná stejně, jako jí byla feudální forma. Tato chyba vzniká z faktu, že buržoazní člověk je pro ně jedinou možnou základnou každé společnosti. Nedokáží si představit společnost, v níž lidé přestali být buržoazní.“

Každodenní praktická činnost příslušníka kmene reprodukuje, nebo-li zachovává, kmen. Nejedná se o pouhou fyzickou reprodukci, ale také o reprodukci společenskou. Svými dennodenními činnostmi příslušníci kmene nereprodukují jen skupinu lidských bytostí. Reprodukují kmen, čili konkrétní společenskou formu, v jejímž rámci tato skupina lidských bytostí vykonává specifické činnosti specifickým způsobem. Narozdíl od produkce medu, která je výsledkem „přirozenosti“ včely, specifické činnosti příslušníků kmene nejsou výsledkem „vrozených“ znaků lidí, kteří je vykonávají. Každodenní život opakovaný a zachovávaný příslušníkem kmene je specifickou společenskou reakcí na konkrétní materiální a historické podmínky.

Každodenní činností otroků se reprodukuje otrokářství. Svými dennodenními činnostmi otroci nereprodukují sami sebe a své pány pouze fyzicky. Reprodukují také nástroje, jimiž je pán potlačuje, a své vlastní podřízenecké návyky ve vztahu k pánově autoritě. Lidem, kteří žijí v otrokářské společnosti, připadá vztah pán-otrok jako přirozený a věčný. Lidé se však pány ani otroky nerodí. Otrokářství je specifickou společenskou formou a lidé se jí podvolují jen za velmi zvláštních materiálních a historických podmínek.

Praktická každodenní činnost námezdně pracujícího reprodukuje námezdní práci a kapitál. Svými dennodenními činnostmi „moderní“ lidé, stejně jako příslušníci kmene a otroci, reprodukují obyvatele, společenské vztahy a ideje své společnosti. Reprodukují společenskou formu každodenního života. Tak, jako kmen a otrokářství, ani kapitalistický systém není ani přirozenou ani konečnou formou lidské společnosti. Stejně jako starší společenské formy i kapitalismus je specifickou reakcí na materiální a historické podmínky.

Narozdíl od starších forem společenské činnosti, každodenní život v kapitalistické společnosti systematicky přeměňuje materiální podmínky, na něž byl kapitalismus původně reakcí. Některé z materiálních mezí lidské činnosti postupně přecházejí pod kontrolu lidí. Na velice vysoké úrovni industrializace si praktická činnost vytváří své vlastní materiální podmínky, ale také svoji společenskou formu. Předmětem této analýzy tudíž není jen to, jak praktická činnost v kapitalistické společnosti reprodukuje kapitalistickou společnost, ale rovněž to, jak sama tato činnost odstraňuje materiální podmínky, na něž je kapitalismus reakcí.

Každodenní život v kapitalistické společnosti

Společenská forma pravidelných lidských činností v kapitalismu je reakcí na určitou materiální a dějinnou situaci. Materiální a historické podmínky sice vysvětlují původ kapitalistické formy, ale nevysvětlují, proč tato forma nadále trvá, i když výchozí situace pomíjí. Koncept „kulturní prodlevy“ není vysvětlením dalšího trvání společenské formy poté, co pominuly výchozí podmínky, na něž reagovala. Tento koncept je pouze názvem pro kontinuitu společenské formy. Když ale koncept „kulturní prodlevy“ vystupuje jako název „společenské síly“, která určuje lidskou činnost, pak se jedná o tmářství, které výsledek lidských činností prezentuje jako vnější sílu, jež je mimo kontrolu lidí. A to platí i pro jiné koncepty než jen pro „kulturní prodlevu“. Řada z termínů používaných Marxem k popisu lidských činností byla povýšena do postavení vnějších a dokonce „přirozených“ sil, které určují lidskou činnost. Koncepty jako „třídní boj“, „výrobní vztahy“ a zejména „dialektika“ tudíž v teoriích některých „marxistů“ hrají stejnou úlohu, jakou „původní hřích“, „osud“ a „ruka Boží“ hrály v teoriích středověkých mystifikátorů.

Při výkonu svých dennodenních činností příslušníci kapitalistické společnosti uskutečňují dva procesy zároveň: reprodukují formu svých činností a odstraňují materiální podmínky, na něž původně byla tato forma činnosti reakcí. Oni o tom, ale nevědí, že tyto procesy uskutečňují. Jejich vlastní činnosti pro ně nejsou průhledné. Žijí v iluzi, že jejich činnosti jsou reakcemi na přírodní podmínky, jež jsou mimo jejich kontrolu, a nevidí, že oni sami jsou autory těchto podmínek. Úkolem kapitalistické ideologie je udržovat tuto roušku, která lidem brání vidět, že jejich vlastní činnosti reprodukují formu jejich každodenního života. Úkolem kritické teorie je odhalovat činnosti každodenního života, zprůhledňovat je, zviditelňovat v dennodenních činnostech lidí reprodukci společenské formy kapitalistické činnosti.

V kapitalismu se každodenní život skládá z navzájem souvisejících činností, které reprodukují a rozšiřují kapitalistickou formu společenské činnosti. Prodej pracovní doby za určitou cenu (mzda), vtělení pracovní doby do komodit (prodejného zboží, a to jak hmatatelného, tak nehmatatelného), spotřeba hmatatelných a nehmatatelných komodit (jako spotřebního zboží a spektáklů) – tyto činnosti, které charakterizují každodenní život v kapitalismu, nejsou projevy „lidské přirozenosti“ a nejsou ani na lidi uvaleny silami, jež jsou mimo jejich kontrolu.

Má-li se za to, že člověk je „od přírody“ nenápaditý příslušník kmene a nápaditý obchodník, poddajný otrok a hrdý řemeslník, nezávislý lovec a závislý námezdně pracující, pak je buď lidská „přirozenost“ prázdným pojmem, anebo závisí na materiálních a historických podmínkách a je fakticky reakcí na tyto podmínky.

Fred Perlman – Kalamazoo – 1969

Další kapitolu zveřejníme již brzy!