Přinášíme shrnutí medializovaných událostí kolem sanace ostravských ropných lagun a likvidaci vzniklého odpadu v ústeckém kraji. Čížkovická cementárna Lafarge zatím nezačala spalovat už navezené „palivo“ Geobal 4, kterého leží na litvínovské skládce Celio přes 110 tisíc tun. Spalování by mělo být zahájeno v březnu. Další tisíce tun tohoto paliva/odpadu momentálně na Ostravsku nemají jasnou budoucnost.
Hned první únorový den informovaly v podstatě všechny zpravodajské servery o pokutě[1], kterou udělila Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) společnosti Geosan Group. Z kontroly, kterou inspekce loni v září provedla, vyplývá, že firma porušila několik podmínek integrovaného povolení. Inspekce s ní proto zahájila správní řízení. Z jeho závěrů je zřejmé, že společnost při překročení denního imisního limitu pro oxid siřičitý nezastavila práce na zvápňování laguny. Při odtěžování kalů zároveň překročila denní kapacitu zařízení a provozovatel navíc toto plánované navýšení kapacity neohlásil příslušnému úřadu. Proti pokutě šest milionů korun, tedy nejvyšší pokutě, kterou kdy oblastní inspektorát ČIŽP v Ostravě udělil, se firma Geosan odvolala.
2. února 2012 publikoval Krajský úřad Ústeckého kraje na svém webu obsáhlou reakci[2] na článek z MFD Severní Čechy (článek není v elektronické verzi k dispozici – pozn. autora) nazvaný „Kraj by měl povolení k pálení zrušit“. Reakce Krajského úřadu působí spíše jako reklamní materiál firem Lafarge a Celio a snaží se přesvědčovat o tom, že úřad nemá žádnou možnost jakkoliv zasahovat do integrovaných povolení oběma firmám. „Příjem kalů z Ostravy nezvýší environmentální rizika ani množství emisí spojená s provozem cementárny mimo jiné i proto, že tyto kaly pouze nahradí jiné, které by zde jinak byly zcela legálně využívány – a to srovnatelné, lepší, anebo v rámci povolených jakostních parametrů naopak horší,“ píše se mimo jiného ve vyjádření.
Litoměřický deník[3] se 2. února vrací k rozhovoru generálního ředitele státního podniku Diamo Jiřího Ježe pro Hospodářské noviny a vybírají pasáže, které naznačují, že likvidace kalů, tedy tzv. paliva Geobal 4, spalováním v Čížkovicích měla proběhnout v tichosti a že kvůli zájmu obyvatel a především medializaci teď vlastně nikdo neví, co bude s dalším odpadem z lagun.
Kauzou likvidace kalů se i nadále zabývá redakce Hospodářských novin. 14. února byl na portálu EnviWeb[4] publikován článek „Česká republika se s Polskem dohodla, že jejich spor o kaly rozsoudí Evropská komise“, který původně vyšel v placené sekci HN (10.2.2012). Článek se zabývá základním kamenem celé kauzy Geobal, tedy označení produktu sanace lagun, kdy se stále v různých regionech označuje tento „výrobek“ různě. Odpad, nebezpečný odpad, palivo či alternativní palivo. Poláci ostravské “palivo” stále považují za nebezpečný odpad, který nelze volně převážet přes hranice. Spor bude muset rozhodnout Brusel.
13. února se spory mezi českými a polskými úřady a konkrétně zmíněné zásadní otázce co vlastně Geobal je věnovala také Česká televize v pořadu Reportéři ČT[5]. Geobal je pro Polsko nebezpečným odpadem. U nás je to však palivo vyrobené z kalů ostravských lagun na recept Geosanu. Získali jsme vnitřní předpis této firmy. Píše se tady, jak postupovat při manipulaci s uvedeným palivem. Nutnost užití respirátoru či ochranných prostředků při práci s výrobkem je navíc zajímavá proto, že jedním z hlídaných parametrů tohoto paliva je rovněž obsah rakovinotvorných polychlorovaných bifenylů – zkratkou PCB.
Litoměřický deník reaguje[6] 15. února na zmíněné postoupení kauzy k Evropské komisi a připomíná, že začátek spalování Geobalu v Čížkovicích se blíží. Také zmiňuje fakt, že i když ČR (Ministerstvo životního prostředí) odmítá označení Geobalu polskými úřady za nebezpečný odpad, v Ústeckém kraji přes umožnění skladování a plánované spalování Krajský úřad Geobal jako nebezpečný odpad označil.
Ve stejném článku se objevuje zmínka o tom, že: „ (…) na skládce Celio u Litvínova neprobíhají ani pravidelné kontroly Geobalu 4, jak sliboval krajský úřad.“ Na to vzápětí reagoval prostřednictvím svého webu Krajský úřad Ústeckého kraje tiskovou zprávou[7]. Kde na jednu stranu uvádí výčet kontrol, ale také oznamuje vypsání výběrového řízení na akreditovanou laboratoř. Což může znamenat jak to, že skládka sice byla kontrolována, ale v současnosti být pod kontrolou nemusí.
22. února na svém webu sdružení Občané proti kalům publikuje sdělené Krajského úřadu k jejich podnětu na změnu Integrovaného povolení pro cementárnu Lafarge, kterým podnět zamítá s tím, že „neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední“.
ČTK 23. února informuje[8] o rozhodnutí Krajského úřadu, tentokrát Moravskoslezského kraje, zamítnout záměr společnosti Geosan Group, která chtěla další tuny Geobalu dočasně ukládat přímo v areálu Ostrama. Kraj totiž požaduje plynulý odbyt „vyrobeného materiálu“, to však v současnosti v silách Geosanu není.
O den později tedy 24. února informuje Litoměřický deník[9] o aktivitě České inspekce životního prostředí (ČIŽP), které zaslalo dopis do Ústí nad Labem. „V neformálním dopise byl krajský úřad požádán, o určité změny v rozhodnutích pro čížkovickou cementárnu. Snahou je změnit režim spalování a dávkování Geobalu 4,“ potvrdila Deníku Jana Moravcová, ředitelka ústecké ČIŽP. V souvislosti s odmítnutím podnětu Občanů proti kalům se kraj tímto dopisem bude zabývat jen těžko.
Poslední únorovou neděli uvedla Česká televize druhý díl[10] pořadu Nedej se, který se věnoval sanaci ostravských lagun. Po shrnutí předcházející části se pořad věnoval především postupu Krajského úřadu Ústeckého kraje před a po medializaci kauzy. Kraj i cementárna Lafarge se zaklínají splněním emisních limitů, pořad však poukazuje na to, že možné znečištění, které ohrožuje zdraví formou ultrajemných částic, které jsou nezměřitelné.
Přesto, že se celá kauza táhne už několik měsíců jen v souvislosti s přenesením problému likvidace kalů do Ústeckého kraje, veškeré informace, které byly publikovány jen v únoru 2012, stále a znovu pokládají stejnou otázku, tedy je Geobal 4 palivo nebo odpad a znovu a znovu je potvrzován fakt, že jak úředníci, tak politici upřednostňují zájmy firem nad zájmy obyčejných lidí.
Pro Asociaci ALERTA zpracoval Josef Strašlipka
(autor je sympatizantem Asociace ALERTA)
