Ples krajních nacionalistů, to je na české poměry poněkud nezvyklé. V sousedním Rakousku to je však každoroční událost, na kterou se po několik desetiletí sjíždí na stovky nacionalistických celebrit a především členové Vídeňského korporativistického kroužku. Tento spolek vystupuje navenek jako spořádané sdružení mladých studentů (pozn. pouze mužů), z “lepší” společnosti. 
Starší a vlivní členové spolku podporují mladou generaci, poskytují jí levné zázemí ve svých luxusních vilách a ideologicky je připravují na budoucí kariéru.
Čistá rasa, správný původ a mužské pohlaví je nezbytné k přijetí do buršáckého spolku. Velký důraz se klade na “tradice”. Členové nosí uniformy, věnují se šermu (jizvy ze souboje, nejlépe na tváři, jsou důkazem mužnosti a odvahy) a tráví čas ve společnosti dalších soukmenovců. Jednou za rok jim je dovoleno vzít své partnerky do společnosti, tedy pokud jsou dostatečně poslušné a tiché.
Letos připadl výroční ples mladých nacionalistů na den obětí holocaustu. Nu což, na oslavu si trochu zatancujeme a pak vymyslíme, jak to konečně vyřešíme a dotáhneme do konce.
Samotný fakt, že se ples krajně pravicové, rasistické a sexistické organizace koná v sídle prezidenta (v bývalém císařském paláci – Hofburgu), svědčí o tom, jak moc je politické klima nakloněné k této ideologii. WKR je napojeno na Stranu svobodných, která je jednou z předních rakouských stran, není tedy pochyb o tom, jaký vliv taková organizace má.
Protesty
Stejně jako se každoročně připravují mladí nacionalisté, tak i tamní antifašisté a antifašistky nelení a připravují pro smetánku zpestření zábavy. Letošní protesty proti buršáckému plesu byly poprvé zakončeny až v těsné blízkosti Hofburgu. Při předešlých protestech se policie snažila odpůrce zadržet co nejdál odtud. Snad díky velkému tlaku veřejnosti radnice polevila a umožnila demonstrantům dostat se tak blízko.
27. ledna se ve Vídni konaly dvě protestní akce. Jednu uspořádali radikální antifašisté a antifašistky a autonomní skupiny. Druhou měli v režii různé nevládní organizace a Strana zelených.
Do Vídně jsme dorazili kolem poledního a šli navštívit gentrifikované centrum města, přesycené luxusními obchody a pobočkami zahraničních fast foodů. Před jedním z obchodů s kožešinami jsme se setkali se stánkem rakouských aktivistů/ek za práva zvířat, rozdávajících kolemjdoucím informační letáky o krutém a zbytečném týrání “kožešinových” zvířat. Dali jsme se s nimi do řeči a příjemně si popovídali. V podvečer jsme vyrazili na nádraží uložit batohy a vyšli na místo začátku pochodu.
Na Europaplatz, odkud jsme měli vyjít vstříc roztančeným nacionalistům, jsme dorazili krátce po 17. hodině s obavami, že jdeme pozdě. Naivně jsem věřil, že když už jsme na tom “vyspělém západě”, tak zde bude mezi volnomyšlenkáři i jiná morálka. Šeredně jsem se spletl. Tou dobou bylo na malém náměstíčku okolo 300 lidí. Setmělo se a nebe protínalo čím dál tím víc majáků na policejních autech. Těžkooděnci, kteří v nich přijeli, začali obkličovat dorazivší dav. Jak čas ubíhal, začínala být čím dál tím větší zima. Než jsme po hodině a půl vyrazili, byli jsme již řádně promrzlí, ničemu nepomohl ani čaj ve várnicích, který aktivisté rozdávali.
O půl sedmé se dal zhruba osmisethlavý dav konečně na pochod. Trasa vedla po Mariahilfer Straße, jedné z nejznámějších ulic Vídně. Nad hlavami nám vlály antifašistické vlajky, v čele průvodu se nesly transparenty s různými provoláními a podvečerním městem se každou chvíli nesl výbuch nějaké té pyrotechniky. O tu nebyla skutečně nouze, krom petard létaly vzduchem i světlice a dýmovnice. Během pochodu se skandovalo klasické mezinárodní heslo Alerta, alerta, antifascista, a celá řada dalších hesel, která byla obdobou proti státu, kapitálu …, ovšem samozřejmě v němčině.
Po dvou kilometrech, když už jsme byli skoro u cíle, se dav zastavil. Z dodávky, která jela v přední části průvodu, se četl projev. Ke smůle všech zúčastněných mu bylo na deset metrů od vozu stěží rozumět.
Po krátké zastávce se znovu pokračovalo k Hofburgu. Na nádvoří císařského paláce již dorazil druhý průvod, ve kterém mohlo být okolo 2000 lidí. Necelých 100 metrů před zdmi paláce byly rozestavěny zátarasy, u kterých stálo pouze několik desítek těžkooděnců, ostatní byli v pozadí a za námi. U tohoto čelního kordonu bylo postaveno maličké pódium, na kterém vystupovalo několik řečníků a následně pár písničkářů a folkařů. O kus dál stál stan jakési charitativní organizace, ve kterém rozdávali bezplatně čaj a párky.
Nebylo pochyb o tom, že o pódium a zřejmě i občerstvení se postarali organizátoři “konkurenční” demonstrace. K jejich cti mluví i fakt, že každý z řečníků měl vedle sebe člověka, který překládal proslov do znakové řeči. Ovšem na překlad z němčiny poněkud zapomněli. Našinec, který vyrazil pouze s angličtinou měl prostě smůlu. Poněkud paradox, vystupovat proti německému nacionalismu a veškeré informace (včetně webů) a projevy mít pouze v němčině.
Na nádvoří paláce se shromáždilo okolo 3000 lidí. Ti skandovali, mávali pikety a snažili se na sebe upozornit tancující nacionalisty. Bál měl začínat ve 21 hodin, proto se početná skupina protestujících oddělila a z nádvoří se přesunula na druhou stranu paláce, kudy přijížděla smetánka v přepychových šatech a uniformách. Desítky lidí sedělo na silnici a snažilo se blokovat průjezd limuzín a taxíků. Policie však vyklízela prostor a umožnila nacionalistům tančit na hrobech obětí holocaustu.
zpracoval: Kroc
S vědomím autora převzato z http://krocovo.blog.cz/