Šéfové znají mnoho způsobů jak zintezivnit vykořisťování zaměstnaců a jak jim zhoršit pracovní podmínky. Stejně tak ale zaměstnanci disponují mnoha způsoby individuální i kolektivní obrany. Následuje popis několika z nich. Učme se, sdílejme zkušenosti a vzdorujme! Jen zdola organizovaný vzdor dokáže zastavit diktaturu mocenských elit. Dokud ke vzdoru nepřistoupíme, tak zůstaneme jen lidskými zdroji ze kterých šéfové ždímají zisky.
………………………………………………………………………………….
Námezdně pracující jsou často obětí útoků ze strany šéfů. Ty se projevují třeba nucenými přesčasy, rušením bezpečnostních a hygienických opatření, šikanou či diskriminací na pracovišti, propouštěním, zhoršováním platových podmínek nebo dokonce nevyplácením mezd. Politici, představitelé reformistických odborů a masmédia nás často přesvědčují, že tyto útoky na naše práva a zájmy nejsou důvodem k porušování pracovní kázně, snižování výkonu, nebo zastavení pracovní činnosti. My si naopak myslíme, že právě toto jsou způsoby, jak se bránit útlaku a vybojovat si důstojný a svobodný život. Existuje mnoho metod, které lze v tomto boji využít. Uvádíme zde několik z nich.
Stávka
Stávka je přerušení práce ze strany zaměstnanců. Bez práce zaměstnanců šéfové ztrácejí to, co zajišťuje jejich zisky. Je to tedy právě zastavení práce, co způsobuje šéfům rány a tlačí je ke splnění požadavků pracujících.
Divoká stávka
Divoká stávka nepodléhá procedurám, na základě kterých se ohlašuje oficiální stávka a které vymezuje zákon o kolektivním vyjednávání. Je tedy rychlejší a zaměstnavatele může lehko zaskočit. Může vzniknout například na pracovišti, kde nejsou odbory, nebo tam, kde fungují reformistické obory, ale pracující se rozhodli sami řešit vzniklý problém bez odborů.
Okupační stávka
Jde o stávku, kdy stávkující odmítnou opustit pracoviště, dokud nejsou jejich požadavky splněné. Často při tom dochází k zablokování vchodů a znemožnění práce stávkokazům. Okupace zvyšuje šanci, že zastavená výroba nebude obnovena dokud nebudou splněny požadavky zaměstnanců.
Marodka
Podstatou této taktiky je, že si všichni nebo většina pracujících ve stejný den vezmou marodní a tím ochromí výrobu. Efekt je tedy stejný jako při stávce – výroba stojí a zaměstnavatel je dotlačen k tomu, aby splnil požadavky zaměstnanců a zaměstnankyň.
Piket
Piket je druh akce, při které se pracující shromáždí před pracovištěm nebo vchodem sídla firmy, aby na svoje problémy upozornili kolegy a kolegyně a získali veřejnost na svou stranu.
Cílem piketu může být ochromení či zastavení výroby tím, že se zabrání dodávání zásob na pracoviště a zablokuje se distribuce produktů směrem k odběratelům. Piket nemusí být nutně spojený se stávkou a pracující ho mohou organizovat v čase pracovního volna.
Sabotáž
Sabotáží označujeme všechny aktivity, které vykonají zaměstnanci, aby omezili výrobu. Mohou to být maličkosti, jako je telefonování během pracovní doby (nejlépe ze služebního telefonu, za který platí zaměstnavatel), ale i velké škody na majetku, výrobních prostředcích či údajích. Narozdíl od jiných druhů přímých akcí, sabotáž mohou vykonávat i jednotlivci, aniž by se tím vytratila její účinnost.
Solidarita
Nejúčinnější zbraní pracujících je solidarita vycházející z třídního uvědomění – tedy z pochopení, že námezdně pracující tvoří společenskou třídu se specifickými zájmy, které jsou v protikladu se zájmy zaměstnavatelů. Třídní solidarita mezi pracujícími může i boj zprvu vedený jediným zaměstnancem rozšířit do úrovně mezinárodního boje se statisícovou účastí. Je to právě solidarita, co může odstranit izolaci jednotlivých konfliktů a propojit je v jeden velký boj namířený proti základům kapitalistických výrobních vztahů. Ty jsou totiž ze své podstaty vykořisťovatelské a nemohou naplnit potřeby celé společnosti. Vždy budou sloužit k maximalizaci zisků šefů na úkor zaměstnanců. Popsané metody boje by proto neměli sloužit k pouhému vyjednávání o míře a formě námezdního otroctví. Měli by být prostředkem k jeho odstranění.