Před několika měsíci začal jeden supermarket nabízet svým zákazníkům a zákaznicím igelitové tašky za jednu korunu. Stejné igelitové tašky, které byly dřív ke každému nákupu zdarma a v neomezeném množství. Představitelé řetězce argumentují tím, že zavedení poplatku na tašky docílí toho, že si je lidé budou méně kupovat, budou je používat vícekrát anebo nosit své vlastní. Tato logika je ve směs správná, opravdu se prokázalo, že spotřeba tašek klesla zhruba o polovinu. Ovšem ze strany supermarketu to je pouze farizejský alibismus.
Odvolávat se na přírodu a chlácholit nakupující tím, že jedna ušetřená taška spasí svět je liché a drzé. Vezmeme-li v potaz, kolik produktů, které tyto řetězce nabízejí, je často zbytečně zabaleno plastových a jiných obalech, tak je celková úspora směšná. Jinými slovy to, že jdete na nákup se stále jednou taškou a odnesete si v ní deset jiných plastových obalů nic neřeší.
Negativní dopad supermarketů je však daleko větší. Nesmíme totiž zapomínat na původ nabízeného zboží. Například přeplněné regály krásným a barevným ovocem a zeleninou za sebou skrývají tisíce a tisíce kilometrů, které musely tyto potraviny urazit, než se dostaly ke spotřebitelům. Ekologická stopa pak s sebou nese nejen chemizaci a spotřebu pohonných hmot, mechanizace „nutné“ k vypěstování takových produktů, ale i dopravu ze vzdálených zemí, jako je například Španělsko, Itálie, ale i Čína a Indie.
Nabízí-li nějaký řetězec zboží z druhého konce světa v době kdy existují lokální alternativy, jsou veškeré jeho environmentální snahy pouhou pokryteckou marketingovou strategií, jak nalákat nedostatečně informované zákazníky a zákaznice. Kdyby bylo environmentální cítění představitelů těchto společností pravé a nefalšované, nabízeli by ve svých obchodech nejen látkové tašky a menší množství obalů, ale také by distribuovali především lokální potraviny.
To, že je změna k lepšímu možná, ilustruje i příklad českého česneku, který se i díky kampani hnutí Duha dostal na pulty obchodů. Ovšem nesmí zůstat jen u česneku. Manageři velkých řetězců brojí proti lokálnímu zboží za pomoci tvrzení, že je často dražší. A to přeci nemohou zákazníkům a zákaznicím udělat, že? Tato zdánlivá filantropie v sobě neskrývá nic jiného než strach ze ztráty zisku. Navíc podpora lokální produkce by ve výsledku pomohla rozšířit pracovní příležitosti a zlepšit finanční situaci nakupujících. Ovšem politika supermarketů je krátkozraká, zaměřená pouze na aktuální zisk.
Právě proto bychom neměli spoléhat na obrovské řetězce. Měli bychom upřednostnit produkty od lokálních producentů či začít pěstovat alespoň základní potraviny u sebe na zahrádce. Vedle snížení ekologické stopy, budete mít také jistotu, že víte co jíte. Navíc o správnosti tohoto rozhodnutí vás přesvědčí zcela odlišná chuť domácího ovoce a zeleniny.
zpracoval: Miloš Nedbal