Účelové lži dominovaly veřejnému jednání o komořanské spalovně

V pondělí 28.11.2011 probíhalo v budově Magistrátu města Most veřejné jednání o plánované výstavbě spalovny komunálního odpadu v Komořanech. Schůzi svolal v rámci územního řízení stavební úřad. Asociace ALERTA si nenechala tuto událost ujít a pověřila svého člena, aby se jednání zúčastnil jako pozorovatel, jelikož vstup na jednání byl umožněn i veřejnosti.

Celé jednání probíhalo víceméně podle scénáře, který jsme předpokládali. Jinými slovy šlo o frašku, která měla budit dojem transparentního jednání zohledňující pohledy všech dotčených osob. Zarážející už na samotném začátku je to, že veřejné projednávání probíhá v 10:00 dopoledne. Tedy v době, kdy většina lidí je buďto v zaměstnání, případně ve škole. Z veřejného jednání se tak logicky stává jednání pro úzkou skupinu, protože probíhá za podmínek, které vylučují z účasti naprostou většinu lidí, kterých se projednávané téma týká.

Fraškou bylo i samotné jednání. Jednatelé investora projektu – tedy United Energy – nepřišli s ničím novým a opakovali své již dříve propagované pochybné argumenty.

Pochybnost první: Člen představenstva United energy Petr Mareš tvrdil, že komořanská spalovna by měla spalovat jinak ekonomicky nevyužitelné suroviny. Myslel tím směsný komunální odpad ze skládek.

O čem však P. Mareš „zapomněl“ mluvit? O tom, že tento odpad lze za pomocí mechanicko-biologické úpravy (MBÚ) částečně dotřídit a jednotlivé složky zařadit zpět do procesů výroby a spotřeby, aniž by se musely likvidovat spálením. Navíc zkvalitněním systému separace a recyklace jednotlivých surovin z odpadu (sklo, papír, plast, bioodpad atd.), by se procento skládkovaného odpadu výrazně snížilo – v ideálním případě až na nulu. To, co United Energy chce spalovat, tedy má jinou využitelnost a to navíc mnohem šetrnější k ekosystému a lidské společnosti.

Pochybnost druhá: Další jednatel za spalovnu se snažil použít k obhajobě srovnání analýz produkce škodlivých emisí z teplárny spalující uhlí a teplárny spalující komunální odpad. Výsledky porovnání analýz podle něj mluví ve prospěch výstavby spalovny odpadu. Vyvozený závěr je však zavádějící! Ve srovnávací metodě totiž byly vynechány dvě zásadní věci:

1) Do emisí souvisejících se spalovnou odpadu je potřeba zahrnout i emise vznikající při těžbě a průmyslovém zpracování nového materiálu – skla, plastů, papíru… Pokud spalovna spálí plast, sklo, či papír, pak se tyto suroviny musí někde znovu získat, jelikož je ve společnosti po nich poptávka. Toto získávání nových surovin znamená další emise. Pokud by spalovna suroviny nespálila, ale za kombinace MBÚ a důsledné recyklace, by se vrátily do výroby a spotřeby, pak by se produkce emisí výrazně snížila. Spalovna místo toho stimuluje jejich zvyšování – i když nejvýrazněji mimo objekt samotné spalovny.

2) Srovnávání emisních analýz nezahrnovalo srovnání s jinými variantami než je spalování uhlí nebo odpadu. Jiné varianty, mezi kterými je např. spalování biomasy nebo jiné využití obnovitelných zdrojů, však představují mnohem nižší emisní zátěž, než obě zmíněné varianty! Zamlčení tohoto faktu je vážné pochybení, které samozřejmě pomáhá vzbudit dojem, že spalovna je ekologicky šetrná a nejvýhodnější alternativa teplárny spalující uhlí. Víme-li však, že existují šetrnější varianty, pak bychom neměli podporovat ani spalování uhlí, ani spalování odpadů.

Pochybnost třetí: Petr Mareš tvrdil, že jednou z motivací projektantů spalovny, je snaha snížit podíl skládkovaného odpadu. Ano, spalovna snižuje podíl odpadu na skládce. Petr Mareš však nezmínil, že tato varianta je nejhorších ze všech, které se nám nabízejí. Předcházení vzniku odpadu, opakované užívání, kompostování, recyklace a MBÚ jsou varianty, které v kombinaci mohou skládkovaný odpad snížit na minimum – v ideálním případě až na nulu.

Pochybnost čtvrtá: Petr Mareš se odvolával na směrnice Evropské unie, které členským státům stanovují, že mají snižovat podíl biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO) na skládkách. Podobně, jako u předchozí účelové manipulace s informacemi, je i zde zatajována šetrnější alternativa – kompostování a bioplynové stanice. Podíl bioodpadu v komunálním odpadu v ČR tvoří 30 – 40 procent! Na Mostecku je však systém sběru a zpracování bioodpadu silně zanedbán. Většina takového odpadu proto končí na skládkách. Řešením je zavedení komunálních a komunitních kompostáren či bioplynových stanic, nikoliv spaloven. Surovina získaná kompostováním se dá využít jako hnojivo v zemědělství, při zušlechťování městské zeleně, nebo při rekultivaci krajiny zdevastované povrchovou těžbou.

Pochybnost pátá: Karel Hlaváček – projektový manažer EVO Komořany tvrdil, že okolní země považují spalovny odpadu za dobrý způsob nakládání s odpady, protože prý neznají lepší alternativu, která by snižovala skládkovaný odpad. Jako důkaz měla posloužit mapka Švýcarska, na které byly označeny oblasti, kde se nachází spalovny. Podle Hlaváčka byl počet označených míst důkazem toho, že spalovny jsou dobrá cesta a ČR by si mělo pospíšit, aby dohnalo okolní země. Základem této účelové lži je opět zamlčování podstatných informací. Argument je založen na počtu spaloven, ale nezohledňuje praktický a měřitelný vývoj jiných variant nakládání s odpady, jako je prevence, kompostování, materiálové využití, recyklace a mechanicko-biologická úprava odpadu. Tyto účinné možnosti jak snižovat skládkovaný odpad se v mnoha zemích stávají základem odpadového hospodářství a spalovny jsou pomalu ale jistě odsouvány na okraj zájmu. V některých zemích vsadili na zkvalitňování recyklace, a výstavby nových spaloven jsou zavrhovány jako nežádoucí varianty. Příkladem je třeba Belgie. Ve Vlámské oblasti množství recyklace dosahuje kolem 70% a toto číslo stále roste! Oproti tomu ČR je hodně pozadu i přesto, že disponuje technickými možnostmi jak to změnit. Pro srovnání: ČR recykluje pouze 39 procent papíru – Slovensko téměř dvojnásob a Rakousko dokonce 97 procent. (1) Je tedy jasné, že pospíšit bychom si neměli s vystavováním nových spaloven, ale se zkvalitněním služeb souvisejících s recyklací a kompostováním.

Vedle zmíněných účelových lží a podávání zavádějících informací se na jednání „provalily“ i další pochybnosti a kontroverze. Jmenujme některé z nich.

1) Spalováním komunálního odpadu vznikne velký podíl popelu a strusky (až 30% hmotnosti odpadu vloženého do spalovacího procesu!). Struska ve spalovnách často má charakter nebezpečného odpadu a vyžaduje přísný režim zpracování. Na jednání však vyšlo najevo, že United Energy v současnosti nemá dořešeno, jak konkrétně bude s tímto odpadem nakládat. Řeči o tom, že se to ukáže až po analýze odpadu, jsou dost nepřesvědčivé. Překvapivé je i to, že United Energy nemá s nikým uzavřenou smlouvu na skladování tohoto výstupního odpadu z provozu spalovny! Nemá dokonce smlouvu ani na dodání základní suroviny – komunálního odpadu. Co se stane, pokud tyto smlouvy s lokálními dodavateli a zpracovateli nezíská? Dojde k dovážení odpadu z velkých vzdáleností a se struskou bude nakládáno špatným způsobem? Tato rizika jsou opravdu velká!

2) Zastupitelstvo města uzavřelo s United Energy smlouvu o spolupráci a přijalo od ní dar 500 tisíc korun určený na kulturní, sportovní a vzdělávací projekty. Peníze přijal primátor Vlastimil Vozka, který sedí v Dozorčí radě United Energy! Je zde tedy pochopitelné podezření, že orgány městské správy jsou podjaté – nemají nezávislé postavení při posuzování projektu a mají politický zájem na výstavbě spalovny bez ohledu na možná negativa.

3) Spalovna s životností do roku 2045 má stát tři miliardy korun. Investor žádá o dotaci EU. Ta může zaplatit až 40 procent. Dotace mají být čerpány z fondů určených na projekty snižující podíl směsného komunálního odpadu na skládkách. Upřednostnění té nejhorší možnosti (spalovny!) před možnostmi efektivnějšími a s menší ekologickou zátěží se dá považovat za plýtvání prostředky. Bezpochyby jde o upřednostňování zájmů ekonomických elit před zájmy společnosti a ekosystémů.

Výše jmenované informace potvrzují tezi, že v rámci globálního kapitalismu je hybatelem změn vidina zisku a expanze firem, nikoliv zájem „obyčejných“ lidí. Jsou to proto tito „obyčejní“ lidé – pracující, studenti, nezaměstnaní – kdo se musí sjednotit a zdola vytvářet tlak, který může dát věci do pohybu požadovaným směrem. Organizovat se zdola, však znamená bez politiků a jejich stran. I přes to, že některé z nich zahrnují do své agendy environmentální témata, tak nikdy nemohou být našim spojencem. Jsou totiž součástí systému hierarchie a dominance, který je zdrojem nadvlády člověka nad člověkem a člověka nad ekosystémy planety Země. Musí to být spodní patro společenské hierarchie, které se postaví proti těm, kteří stojí na vyšších příčkách a bez nás rozhodují o naší budoucnosti. Motivací ke vzdoru však nesmí být snaha vystřídat je na jejich místě, ale potřeba demontovat celou konstrukci pyramidy společenské hierarchie. Dokud konstrukce bude pevně stát ve stávající podobě, tak vždy na vrcholu budou ti, co rozhodují proti našim zájmům. A to se jistě týká i sporu o spalovně a odpadovém hospodářství v Mostě.