Následuje článek, který nám poskytla čtenářka webových stránek alerta.cz. Jde o další příspěvek do diskuze o stavu antifašistických a antirasistických aktivit a strategiích odporu.
↓ ↓ ↓
Asociace Alerta vydala článek, ve kterém kritizuje strategii Antifašistické akce (AFA) a jiných kolektivů při řešení situace v Severních Čechách. Problémem neschopnosti mobilizace a akce podle mého není špatná strategie nebo neschopnost se shodnout na postupu proti zástupům neonacistů, neonacistek, rasistů, rasistek a homofobních lidí. Problémem je žádná strategie a neschopnost dlouhodobě diskutovat o možnostech, které máme a které dokážeme využít.
Antifašistickou veřejnost tak dnes mobilizuje především Ondřej Liška na svém facebookovém profilu a iniciativa Nenávist není řešení (NNR), která vznikla jako reakce na situaci ve Vansdorfu, Novém Boru a Rumburku. Ano, lokální skupiny by měli řešit lokální problémy, ať už násilí považují nebo nepovažují za hrozbu či řešení, nicméně potřebujeme při každé eskalaci rasové nenávisti další a další iniciativy, které se pokusí mobilizovat své sympatizanty/ky? Stromkaři a iniciativa Ne Rasismu, brněnská blokáda a iniciativa BRNOblokuje, NNR a pogromy na severu. Krátkodobé projekty s krátkodobými cíly. Spousty chvilkových aktivit, spousty fanouškovských stránek, spousty letáků – rozptýlený mobilizační potenciál, malá podpora a žádné viditelné výsledky (ne, 1500 lidí obklíčených policií a odklon trasy pochodu DSSS o 100 metrů opravdu nepovažuji za úspěch, ačkoli, kdyby byly aktivity iniciativy kontinuální nebo kdyby alespoň polovina z účastníků oné prvomájové blokády byla schopná reagovat i na současnou situaci, bylo by to ku prospěchu věci).
Když už se v ulicích přece někdo objeví, nejsou to ve větším počtu lidé z Antifašistické akce, ani jejich 70 tisíc příznivců, ani anarchisté či anarchistky a jejich sympatizanti/ky. Jsou to zástupci nevládních organizací, neziskovek, politici z Pirátské strany a Zelení. Jsou to Liška, Kocáb a Kostlán. Nikdo, kdo by měl zkušenost z přímých akcí, nikdo, kdo by si nechal dát ránu, pokud by neměl záruku mediálního ohlasu. Nikdo, kdo by byl ochotný zastavit rozlícený dav příznivců Dělnické strany a obyčejných českých rasistů a rasistek vlastním tělem. Až na malý hluček lidí stojících stranou v černých brýlích, který ovšem v tomhle počtu nemá šanci uplatňovat jakékoli strategie a dosáhnout svých cílů.
V ulicích je antifašistické prázdno a vystrašené ticho. Chováme se, jako by protirasistické smýšlení bylo něco, kvůli čemu se musíme skrývat. Jako by odpor vůči hrůzám, které neonacisté hlásají, byl nežádoucí. Necháváme pochodovat ty, kterým pokojíčky zdobí orlice a hákové kříže a přihlížíme. A ti, kteří se nebojí ukázat tvář, jsou často raději pohodlně usazeni u svých počítačů nebo v dostatečné vzdálenosti od centra dění. Stáváme se kritiky a posměváčky, necháváme osobní spory rozvracet aktivity, které se zdají být čím dál potřebnějšími.
Pokud si někdo nárokuje označení “antifašistická”, pokud má nějaký člověk, skupina či iniciativa za svůj cíl bojovat proti rasismu, pak by to měla být právě ona, kdo využije všech svých prostředků, lidského potenciálu a strategií k boji proti útlaku a potlačování lidských svobod. Stavět se na odpor v ulicích, být vidět tam, kde se pokoušejí rasisté a politické stany získávat hlasy, informovat o skutečných důvodech vzniklé situace, vysvětlovat její pozadí, pojmenovávat a apelovat na skutečné viníky, vyvíjet kontinuální činnost a především diskutovat o strategiích a přístupech, mobilizovat, dělat přímé akce…to všechno jsou cesty, jak reagovat.
Za současnou situaci a za to, co bude následovat, totiž neseme všichni a všechny, kteří se považujeme za odpůrce/odpůrkyně rasismu, fašismu a neonacismu, zodpovědnost. Pokud se nepokusíme přesvědčit své okolí o důležitosti a významu zmíněných cest, budeme muset čelit horším skutečnostem a větším davům nenávistně smýšlejících lidí. A nakonec přijde ono velké “stát musí ukázat svoji sílu” a budeme se divit, jak obrovská dokáže být.
autorka: M.M.