Gender fuck na cestě – reportáž

Ve dnech 17. – 19. 6. 2011 proběhl v Táboře Gender Fuck na Cestě – tedy akce, která si kladla za cíl vytvořit prostor pro setkání a sdílení zkušeností lidí, kteří chtějí problematizovat otázky spojené s genderem, rasou, třídou, pohlavím, tělem, věkem a sexualitou. Následuje report z akce z pohledu jednoho účastníka. 

↓ ↓ ↓

Jelikož jsem se účastnil Gender fucku již minulý rok v Praze, tak jsem se tak trochu snažil předpovědět, co od akce mohu a naopak nemohu očekávat. Ukázalo se však, že jsem mírně ve svých odhadech přestřelil. Ačkoliv jsem mnoho neočekával, ve skutečnosti akce nabízela mnohem více a v opravdu vysoké kvalitě.

První, co mě mile překvapilo, byla volba místa pro akci. CESTA sídlí na okraji města Tábor v prostorách bývalého mlýnu a musím přiznat, že to je jedno z nejhezčích míst, které jsem za poslední dobu v Česku poznal. CESTA je mezinárodní neziskové centrum ke zlepšení kulturního porozumění a tolerance mezi lidmi prostřednictvím umění. Od svého založení v roce 1993 CESTA pořádá mezinárodní umělecké festivaly, komunitní projekty, skupinové výměny, pobyty a vývoj v globální informační síti pro umělce na všech polích uměleckého výrazu i kulturní práce.

Další příjemnou součástí akce bylo sociální zázemí jako ubytování, kvalitní veganská strava, hygiena atd. V této oblasti jsem nenarazil snad na nic, co by se dalo vytknout. Co mě také potěšilo, bylo dvojjazyčné zpracování tištěného programu s podrobným popisem jednotlivých aktivit. Vzhledem k tomu, že šlo o několikadenní akci s kupou aktivit, tak jsem opravdu uvítal, že jsem u sebe mohl mít tištěný program, který mi umožňoval mít přehled o tom, co se zrovna děje a co by mělo následovat.

Co mě však naopak trochu zamrzelo, bylo to, že díky nabytému programu nebylo reálné stihnout vše, co bych chtěl, a to už jen proto, že někdy probíhaly souběžně dvě různé aktivity. Je mi však jasné, že časová limity akce neumožňovaly poskládat program tak, aby člověk stihl vše, co bylo v nabídce.

Příjezd, večeře a koncert

Na Gender fuck na Cestě jsem dorazil v pátek k večeru, takže jsem zmeškal první dva odpolední workshopy. První se věnoval rozvíjení schopností předcházet případnému útoku, tedy sebeobraně bez pěstí, jak workshop nazvaly jeho autorky. Druhý workshop byl také o sebeobraně, avšak tentokrát s použitím pěstí a fyzické síly. Workshop se snažil ukázat, jak je možné se bránit sexuálnímu napadení bez ohledu na to, jakou kdo má fyzickou zdatnost, váhu, výšku či zkušenosti s bojovými sporty. Celkem mě zamrzelo, že jsem oba workshopy díky pozdnímu příjezdu zmeškal. Náladu mi ale zlepšila následující společná večeře. Vedle toho, že byla fakt chutná, byla taky plná humoru, příjemného klábosení s přáteli a seznamování s dalšími lidmi.

Po večeři následovala hudební akce. První to rozbalila hardcore kapela Daleko. Byl to jejich druhý koncert a bylo to znát. Na druhou stranu členové a členky kapely hráli/-y opravdu s nasazením a snažili/-y se. Věřím, že pokud to brzy nezabalí, tak o nich ještě bude v hardcore punk scéně hodně slyšet.

Druhou kapelou večera byla Esa z lesa. Tuhle kapelu jsem již jednou na živo viděl a moc jsem se na ni těšil. Při vystoupení se ukázalo, že to mělo své důvody. Jejich dávka emotivního hardcore, srovnatelného například s japonskými Envy, je něco, co mě prostě nemůže nechat chladným, a proto jsem si to pořádně užil pohupováním se v první řadě před kapelou.

Následovalo vystoupení Odeur de Violettes, které jsem však propásl, jelikož jsem klábosil v hospodě s přáteli. Co jsem si však nenechal ujít, byla banda, co si říká Křik z ticha. Tahle parta hrající hip hop se sociálně kritickými texty naprosto dokonale nabourává stereotypy a klišé převládající v české hip hop subklutuře, a to je přesně to, co se mi na Křiku z ticha tak líbí.

Diskotéka, která následovala po koncertě kapel, nebyla nic extra a navíc mě začala zmáhat únava, proto jsem se uložil ke spánku, abych načerpal sílu na další den.

Snídaně a první přednáška

Sobotní ráno odstartovala kolektivní snídaně, nahazování prvních úsměvů a vyhlazování tváří pomačkaných ze spánku. Nabídka jídel byla opravdu pestrá, takže si každý mlsný jazýček přišel na své.

S plným žaludkem jsem se po snídani přesunul na přednášku člena Antifašistické akce (AFA), a to na téma Současné neonacistky a jejich role v hnutí. Vzhledem k obsáhlosti přednášky se zmíním jen ve stručnosti o podstatných bodech, které zde zazněly.

Velká část první části přednášky se věnovala postavení nacistek i dalších žen v období Třetí říše. Přednášející zdůraznil, že touto částí je nezbytné se zabývat, aby bylo možné pochopit, odkud současné neonacistky čerpají inspiraci a na jakých základech stojí jejich ideologie. Hodně se v této části mluvilo o vyloučení žen z politické sféry v nacistickém Německu a o tom, jak se některé nacistky snažily svým angažováním změnit tento kurz a zapojit sebe i další ženy do politického života. Řeč byla zejména o jakési „feministické“ tendenci uvnitř NSDAP, která směřovala k požadavku rovného zapojení žen a mužů v politice. Šlo především o skupinu žen kolem časopisu Die Deutsche Kamferin. Ačkoliv prý tato skupina sama odmítala označení feministky, a některé nacistky jej dokonce považovaly za urážlivé, mnoho straníků z NSDAP tak své kolegyně označovalo.

Přednášející také zdůraznil význam nacistek při rozšiřování požadavku, aby ženy přijaly roli rodiček nových árijských válečníků. Zatímco muž válečník v nacismu odehrával své bitvy na frontě, nebo v politické rovině, za dobrou válečnici byla považována rodící matka, která vychovává potomky v souladu s nacistickou ideologií. Zajímavá byla také zmínka o tom, že za ideální prostředí pro ženy byl tehdy považován venkov. Mnoho žen se proto stěhovalo z měst na venkov a jiné byly přesídleny nedobrovolně.

Druhá polovina přednášky se zaměřila na ženy v současném neonacistickém hnutí v Česku. Na začátku této části byl zmíněn fakt, že ženy v neonacistickém hnutí v ČR tvoří naprostou menšinu. Hrubý odhad je prý asi 5 %, což je něco kolem 20–30 osob. Podle přednášejícího přikládají české neonacistky nejvíce pozornosti aktivitám na podporu politických vězňů. Dalšími významnými aktivitami je pak účast na demonstracích a psaní projevů, ve kterých údajně často projevují i militantnější názory než jejich kolegové. Mezi další aktivity pak podle přednášejícího lze zahrnout publikování na webech a snahy o práci s dětmi.

V Česku od devadesátých let minulého století vzniklo několik neonacistických organizací sdružujících neonacistky, nebo kladoucí důraz na „ženské otázky“. V přednášce byly jmenovány ty nejvýznamnější a vždy byl popsán jejich rozsah, ideologická stanoviska a pole působnosti. Řeč byla například o organizacích Arijské sestry (pobočka WAU – vznik v roce 1996) , Ženské oddíly rytířů slunečního kruhu (vznik v roce 2000), Ženský svaz působící v rámci Národní aliance, Women Side (vznik v roce 2007) a Resistance Women Unity (vznik v roce 2007 ). Dále bylo zmíněno, že ženy se angažovaly i v Republikánech Miroslava Sládka a v Dělnické straně (DS) a v současné Dělnické straně sociální spravedlnosti (DSSS). V těchto organizacích však prý netvoří žádnou výhradně ženskou skupinu či frakci.

Zajímavá byla také část přednášky věnující se jednotlivým neonacistkám v Česku a jejich vztahům k mužům neonacistům. Závěrečná část přednášky pak byla věnovaná snaze o zhodnocení toho, jak významnou pozici neonacistky v jejich hnutí mají. Řečeno bylo to, že ačkoliv jejich vliv ve vztahu k celé společnosti je marginální, tak v samotném neonacistickém hnutí mají jistý vliv na vývoj ideologie i praktických aktivit a je tedy potřeba s tímto vlivem počítat.

Workshop o souhlasu

Po přednášce člena AFA a malé pauze jsem se zapojil do zajímavého workshopu, který organizovaly dvě aktivistky skupiny Paper planes. Šlo o Workshop o souhlasu. Na úvod koordinátorky workshopu zdůraznily, že to, co by mělo následovat, není diskuze o konceptu souhlasu, pro který prý je prostor jindy a jinde, ale několik praktických aktivit a diskuzí o pocitech, které vyvolají.

V uvolněné a přátelské atmosféře pak opravdu proběhlo několik různých aktivit, při kterých si každý mohl vyjasnit například to, jaké má hranice, za kterými se přestává cítit bezpečně, jak na překročení hranic reaguje a jestli je schopný respektovat hranice ostatních, případně je rozpoznat bez verbálních projevů za pomocí řeči těla. Na workshopu byla velmi zajímavá kombinace praktických aktivit s následnou diskuzí a sdílení čerstvých pocitů, které aktivity vyvolaly. Nevím jak ostatním, ale mně tento workshop opravdu pomohl vyjasnit si některé věci a zároveň si položit zajímavé otázky a snažit se na ně odpovědět.

Přednáška o práci sexuálních službách a aktivismu

Po worshopu následovala pauza, kterou jsem využil k baštění veganského robiburgeru. S plným žaludkem jsem se pak přesunul na další zajímavou přednášku, a to na téma: Poskytování sexuálních služeb jako forma práce, aktivismus za práva sexuálních pracovníků a pracovnic a spojitosti mezi genderem, rasou a sexualitou.

Přednášku realizovala charismatická aktivistka, která je v zahraničí členkou skupiny, jenž pomáhá prosazovat zájmy sexuálních pracovníků a pracovnic a bojuje proti jejich diskriminaci, zneužívání a kriminalizaci. Opět šlo o velmi obsáhlou přednášku, proto popis omezím jen na krátké útržky poskládané z toho, co mi uvízlo v paměti.

V úvodu přednášky se hodně hovořilo o bariérách, kterým musí čelit migranti a migranti pracující v sexuálním průmyslu. Řeč byla hlavně o jazykové bariéře, která brání prosazovat lepší pracovní podmínky a účinně se bránit zneužívání či vykořisťování.

Další zajímavá část přednášky se zabývala kritikou některých skupin a organizací, které tvrdí, že bojují proti diskriminaci a zneužívání lidí pracujících v sexuálním průmyslu, ale ve skutečnosti prosazují kroky, které těmto lidem naopak přitěžují. Příkladem je třeba podporování deportací migrantů a migrantek, nebo kriminalizace lidí, kteří poskytují sexuální služby. V souvislosti s tím přednášející hovořila o tom, že je potřeba klást důraz na vytváření takových sociálních a pracovních podmínek, ve kterých bude sexuálním pracovnicím a pracovníkům umožněno pracovat bezpečně, legálně, na bázi dobrovolnosti a bez zneužívání pasáky a obchodníky s lidmi.

V další části přednášky se hodně mluvilo o tom, že téma práce v sexuálním průmyslu je stále na mnoha místech ohromné tabu a tam, kde tabu není, je často obětí stigmatizace. Tato stigmatizace pak prý mnohdy vede k tomu, že práce sexuálních pracovnic a pracovníků je znevažována a lidé, kteří ji vykonávají, často tají před svým okolím, čemu se věnují, aby dopady stigmatizace na jejich osobu minimalizovali. Přednášející proto kladla důraz na detabuizaci tématu a na snahy překonávat stigmatizaci sexuálních pracovnic a pracovníků skrze zdůrazňování, že jejich práce se v jádru neliší od jiných pracovních profesí.

Přednášející ale nezapomněla věnovat pozornost také těm, kteří sexuální služby poskytují nedobrovolně, jsou při tom vykořisťováni pasáky nebo jsou obětí obchodu s lidmi. Popsala jaká rizika tito lidé podstupují, jaký útlak je proti nim uplatňován a jak je možné se mu bránit.

Na závěr byl poskytnut prostor pro diskuzi a dotazy, které se z velké části točily kolem témat, jako jsou pracovní podmínky a způsoby obrany před pasáky, obchodníky s lidmi, agresivními klienty a státní represí. Řeč přišla také na odbory v sexuálním průmyslu, o kterých však přednášející mluvila spíše jako o nástroji, který podle ní není moc účinný a mnoho sexworkers jej prý nevyužívá.

Oddych a odjezd

Neděle pro mě proběhla spíše v oddychovém režimu, a to i přes to, že v tento den proběhlo několik tematicky zajímavých přednášek a workshopů. Zúčastnil jsem se jen části workshopu o DJingu, který mě ale příliš nezaujal. Většinu ostatního nedělního programu jsem propásl mimo jiné i díky únavě a brzkému odjezdu z Tábora. Doufejme tedy, že se najde někdo, kdo se aktivit z programu posledního dne festivalu účastnil a doplní tento report, který se i přes to, jak je dlouhý, ve skutečnosti zabývá jen několika drobky z celého koláče. Následuje rozpis aktivit, které byly dále na programu akce, ale já se jich nezůčastnil:


→ Zobrazení těla v literárních textech

→ Workshop: Pojďme se na svět kouknout jinak.

→ Monster workshop

→ Bikeporn – promítání plus diskuze

→ Nebenwirkungen – performance

→ Queer a genderová fluidita v rodině

→ Bikeporn – workshop

→ Podpora přeživším – workshop a diskuze

→ Výroba sex toys z duší od kol

→ Romky a Romové z intersekcionální perspektivity – přednáška a diskuze

Velké díky na závěr

Myslím, že není potřeba nějak extra prodlužovat tenhle už tak dost dlouhý report. Jednu věc si však ale neodpustím, a to je velké poděkování organizačnímu týmu, všem lidem, co se aktivně podíleli na programu akce, i těm všem ostatním, kteří spoluvytvářeli skvělou atmosféru. Nevím, jak to vnímají ostatní zúčastněné osoby, ale pro mě tato akce byla jednou z nejpovedenějších v tomto roce. Díky všem za tento hezký dárek.

zpracoval: L.B.