Solidaritu se squatem Milada

Dne 30.června 2009 agentura Prague security group za asistence policie vyklidila a zdemolovala pražský squat Milada – 11 let fungující kulturně-sociální centrum a domov mnoha lidí. Při vyklízení došlo k ničení a rozkrádání vybavení squatu, jeho obyvatelstvo bylo ohrožováno na životech a budova squatu byla pracovníky agentury zdemolována a učiněna neobyvatelnou.  

Sdružení Alerta na základě těchto událostí vyjadřuje svůj protest, nejen proti postupu policie a zasahující agentury, ale také proti nesmyslným represivním zákonům, které posuzují squatterské aktivity jako zločin. Squatting vnímáme jako plně legitimní sociální aktivitu, směřující k řešení různých sociálních problémů, jako je bezdomovectví nebo nedostupnost prostorů pro alternativní kulturu a sociální aktivity. Naše přesvědčení o legitimitě squattingu zakládáme na skutečnosti, že squatterské komunity – včetně té co žila na Miladě – obsazují budovy dlouhodobě nevyužívané oficiálními vlastníky, tedy budovy, které by bez squatterských aktivit, s velkou pravděpodobností, bez využití chátraly a postupně se staly nevyužitelnými. Vzhledem k tomu, že existuje mnoho lidí, kteří z různých důvodů nemají prostředky k tomu, aby si zajistili důstojné bydlení, považujeme za adekvátní odpověď na tuto situaci akt obydlování dlouhodobě nevyužívaných budov, a to bez ohledu na to, že jejich oficiálními vlastníky je někdo jiný než ti jež je obsazují.

Odmítáme akceptovat pochybná “vlastnická práva” lidí, kteří své “vlastněné hodnoty” nevyužívají k účelu ke kterému byly vytvořeny, a místo toho je ponechávají na pospas procesu chátrání, bez možnosti je využít těmi, jenž je potřebují k naplnění lidských potřeb – například potřeby bydlet.

MILADA A ALERTA – DVĚ BOJOVNICE VE STEJNÉ BITVĚ

Přesto, že Alerta vznikla jako skupina věnující se sociálnímu rozvoji Janova, tak považujeme za důležité, vyjádřit se k událostem ohledně vyklizení pražského squatu Milada. Tyto události, stejně jako to, co se odehrává na území janovského sídliště, se snažíme vnímat v kontextu celku, nikoliv jako dvě izolované a nesouvisející záležitosti! Není nám lhostejné, co se na Miladě událo a věříme, že existují hodnoty, které tento případ staví do souvislostí s Alertou. Stejně jako vznik Milady byl reakcí na konkrétní problémy, bylo tomu tak i u vzniku Alerty a je zřejmé, že v tomto bodě se zájmy obou projektů spojují a vytváří jednotnou linii, vymezující se vůči stejným nepřátelům a sledující stejné cíle. Nepřítelem číslo jedna se, jak pro Miladu, tak pro Alertu, stávají kapitalistické a státní struktury, postavené na útlaku a vykořisťování. Souběžně s kritikou a konfrontací těchto struktur pak oba projekty věnují pozornost snahám o budování alternativ v podobě samosprávných struktur, založených na solidaritě, svépomoci a sebeorganizaci. V praktické rovině tedy oba projekty usilují o navrácení životů do rukou těch kteří je prožívají – o to, aby tyto životy přestaly být ovládány jakoukoliv autoritou, která nedokáže ospravedlnit vlastní existenci. Zatímco lidé z Milady se o to snaží budováním komunitních vazeb a kulturně-cociálních iniciativ na squatu, tak Alerta se zaměřuje na budování podobných vazeb a iniciativ v lokalitě janovského sídliště. Jde tedy v podstatě o dva projekty působící na dvou různých místech, které však k sobě mají mnohem blíže, než by se na první pohled mohlo zdát. I přes to, že je na jednu stranu dělí mnohakilometrová vzdálenost, tak je na druhou stranu sbližuje společná idea. Idea touhy po svobodě a touhy bránit se před útoky těch, kteří svobodu jakýmkoliv způsobem potlačují.

MILADA: ZDROJ INSPIRACE

Vzhledem k tomu, že projekt squatu Milada na rozdíl od Alerty fungoval 11 let, tak je možné, v jistém smyslu, vnímat Miladu jako studnici zkušeností a zdroj inspirace pro činnost nejen Alerty, ale i dalších skupin, organizací a iniciativ. Squatterský kolektiv již v době prvotního osquatování Milady deklaroval, že squatterské aktivity nemají směřovat jen k uspokojení potřeby bydlet, ale také k rozvoji nejrůznějších kulturních a sociálních aktivit. Touto deklarací se víceméně, i přes časté personální změny, kolektiv Milady řídil po celou dobu své jedenáctileté existence. Dokazuje to fakt, že v prostorách Milady proběhlo mnoho koncertů, divadelních představení, přednášek, promítacích večerů, autorských čtení, výstav a dalších kulturních akcí. Byly zde také zřízeny prostory pro zkoušky hudebních souborů, probíhaly zde koordinační schůzky a besedy různých kolektivů, distribuovaly se zde nejrůznější informační materiály a v neposlední řadě zde kolektiv Food not bombs mnohokrát vařil a rozdával jídlo sociálně slabým.

Zmíněné aktivity však nejsou zajímavé pouze svým přínosem pro lidi jimž byly určeny, ale také tím, že vždy byly realizovány výhradně svépomocí obyvatelstva Milady, případně ve spolupráci se sítí sympatizantů, tvořené stovkami lidí z celého světa. Milada se tak stala projektem fungujícím mimo vliv státu a bez závislosti na jeho prostředcích. A nejen to! Stala se také opozicí vůči státu a praktickým životaschopným příkladem toho, že společnost lze organizovat bez hierarchické struktury na základech rovnosti, solidarity, dobrovolnosti a volné dohody. Nechť se tento fakt stane inspirací a motivací nejen pro Alertu a obyvatelstvo Janova, ale i pro celý svět.