69 let uplynulo od vyhlazení obcí Lidice a Ležáky

24.6.2011 si připomínáme výročí tragické události, jakou bylo vyhlazení obce Ležáky nacistickými vojáky. K příležitosti tohoto výročí, Alerta vydala leták ve kterém si vedle vyhlazení Ležáků připomíná i vyhlazení Lidic, ke kterému došlo o několik dní dříve. Následuje text letáku a pdf verze ke stažení.

↓ ↓ ↓

Dne 9. června 1942 se na okraji Lidic, malé vesnice nedaleko Kladna, rozmístila německá okupační vojska SS. Vtrhla do vesnice a vojáci začali nemilosrdně a surově rozdělovat obyvatelstvo. Ženy a děti do 15 let shromáždili v budově školy. Muže a starší děti nahnali vojáci do sklepů a chlévů.

Druhého dne ráno začaly hromadné popravy. Na místě bylo zavražděno 174 mužů. Ženy a děti, které nevyhovovaly podmínkám převýchovy, byly v nejbližší době transportovány do koncentračních táborů. Celkem zahynulo 340 obyvatel.

V následujících dnech nacisté vypálili veškeré domy i kostel. Ohořelé stavby byly ještě vyhozeny do povětří a následně odvezeny. Krajina byla změněna k nepoznání. Rybník v obci byl zavezen, stromy vykáceny. Lidice byly vymazány z map.

Oficiálním důvodem k vyhlazení byla údajná spolupráce tamních obyvatel s parašutisty, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha. Pravým důvodem byla pouze demonstrace nacistické síly a krutosti, která měla sloužit k zastrašení obyvatelstva a odboje. Záminkou proč padla pozornost nacistických okupantů právě na Lidice byl dopis milence, který napsal sedlák z Lidic. V dopise se snažil naznačit, že je člen odboje a nemůže se s ní proto stýkat. Pravý důvod byl ten, že měl ženu. Gestapo brzy vypátralo, že se jedná o podvrh a smyšlenku, ale nacističtí pohlaváři se přesto drželi oficiálního tvrzení a rozhodli se nemilosrdně pomstít. Jedna nevěra tedy pomohla nacistům k vyhlazení celé vesnice a zavraždění mnoha lidí.

Mezinárodní reakce byla bouřlivá, naneštěstí bylo ale již pozdě. Spousta měst po celém světě se rozhodla přejmenovat na Lidice, aby nesla památku obětí původní obce. Po válce byla vesnice částečně obnovena a na místě sutin byl postaven dech beroucí památník. Osmdesát dva dětských soch v životní velikosti stojí mlčky a připomíná krutost nacistické zvůle.

Podobná tragédie, jako v případě Lidic, postihla také Ležáky, maličkou osadu nedaleko Chrudimi. O čtrnáct dní poté, co lehly Lidice popelem, byly vyhlazeny i Ležáky. Hlavní rozdíl mezi osudy těchto dvou obcí byl v tom, že obyvatelstvo Ležáků se opravdu aktivně podílelo na protinacistickém odboji. Byla zde totiž vysílačka, se kterou se odbojáři/-ky dorozumívali/-y s lidmi v exilu a organizovali/-y diverzní akce.

Obec byla odhalena díky výpovědi jednoho z parašutistů, kteří byli pověřeni k provedení atentátu. Scénář se opakoval takřka identicky. V noci do vsi vtrhli nacističtí vojáci. Všechno obyvatelstvo vísky bylo odvlečeno do Pardubic. 33 mužů bylo druhého dne popraveno a 11 dětí zabito v plynových komorách. Tragedii přežily pouze dvě sestry, které byly vybrány jako vhodné k převýchově. Na rozdíl od Lidic nebyla víska po válce obnovena, dnes na jejím místě stojí jen památník.Tyto cílené a chladnokrevné činy neměly obdoby po celou dobu války, a to i přesto, že nacisté podobným způsobem zničili další vesnice. Nikdy se ale svým činem nepyšnili tak, jako právě u Lidic. Nesmíme však opomenout ani českou obec Prlov a celou řadu dalších vesnic v Itálii či na Ukrajině a jinde.

Dnes, několik desetiletí po válce se stále ještě objevují jedinci, kteří se hlásí k nacistické ideologii. Smrt tolika lidských bytostí jako by byla zapomenuta. Nedovolme, aby byla historie zapomenuta. Lidická a ležácká tragédie se již nesmí opakovat!

Stejným dílem se ale nesmí zapomínat na další zločiny, a to z dob nedávných či současných. Denně umírají tisíce lidí díky zvůli a hamižnosti nadnárodních korporací, denně umírají lidé na podvýživu a nedostatek pitné vody, tisíce obětí padne ve válečných konfliktech nebo pod tlakem diktátorských režimů. I to jsou nevinní lidé, kteří toužili žít.

zpracoval: Miloš Nedbal

Text v letákové PDF vezi lze stáhnout → ZDE ← Kopírování a šíření je vítáno!

This entry was posted in ANTIFAŠISMUS, HISTORIE. Bookmark the permalink.