Sebeobrana je to, čím děláme naše životy bezpečnějšími den co den. Sebeobrana zvyšuje naší sebedůvěru a zdokonaluje kvalitu našich životů! Sebeobrana znamená víc než jen vědět, jak praštit někoho, kdo na tebe vyskočí z nějakých keřů. Je to o zdokonalování tvého života a pomoci vybojovat si zpět kontrolu v mnohých situacích, ve kterých se cítíš být ponížená, ohrožená, komandovaná nebo napadená. Tento text ti ale nedá instrukce jak zastavit znásilnění! Jeho cílem je podpořit tě, aby sis rozšířila vnímání a našla svoje osobní silné stránky.
Nejsem žádná úžasná žena a někdy jsem dost frustrovaná sama ze sebe, jak můžu zůstat pasivní, nebo jak můžu nechat strach, aby mě ovládal. Takže o to důležitější je pro mne to, abych se dál zajímala o tyto věci. Několik let se už zajímám o sebeobranu pro ženy a také jsem to vyučovala se svým kamarádem. Skoro všechny ženy a dívky, které lekce navštěvovaly, vypadaly, že je to baví – je to výborný způsob, jak se cítit dobře sama se sebou a sebejistější při zacházení s každodenním životem.
Jako malou dívku tě učí být sladkou, hodnou a pasivní – neodmlouvat, hodně se usmívat a přijímat všechny ty staré sračky – a mít pro to „pochopení“. To se přenáší do dospělosti – tvůj čas a prostor jsou věnované věcem, které nechceš, a očekává se od tebe, že budeš trpělivá a přijatelná pro jiné a především pro ty výš postavené v hierarchické struktuře (muže, šéfy, vládu) bez ohledu na to, co dělají oni.
Já ale nemusím akceptovat, „můj osud v životě“. To mě vůbec nemusí zastrašit. Můžu se postavit na odpor. Převzít kontrolu nad svým životem, požadovat respekt a bránit sebe samu v násilné a zneužívající společnosti, která mi neustále odpírá mé potřeba a touhy.
Praktikování sebeobrany je toho velkou součástí. Lidé berou jako samozřejmé, že tě jako ženu mohou přerušit a ignorovat co říkáš, zabrat tvůj prostor, dotýkat se tě, kdykoliv chtějí, mít sexuální narážky a být na tebe hrubí. Potřebujeme konfrontovat a zničit patriarchát (systematickou institucionalizovanou mužskou nadvládu v této všeobecně hierarchické společnosti) a krokem k tomu prosazování se a praktikování sebeobrany.
Běžné rady autorit (mužů sedících namyšleně za stoly) zní: „v noci nechoďte sama domů“ nebo „vyhněte se temným zákoutím“ anebo základní „pojistěte se, abyste měla muže, na kterého byste se mohla spolehnout, aby vás ochránil!“. To všechno nám sice může pomoci vyhnout se nebezpečí, ale oni v nás zároveň vyvolávají strach a omezují naší svobodu pohybu. Není vůbec dobré nechat se paralyzovat strachem.
Proč bych se měla bát jít v noci ven? Tohle je moje město! Proč bych měla nechat nějakého vtíravého tupce, aby mi hodiny vyprávěl kraviny? Tohle je můj čas! Proč bych měla jen tak sedět, zatímco mě nějaký nepříjemný chlap osahává? Tohle je moje tělo! Proč bych se měla nechat komandovat a zastrašovat? Tohle je můj život!
Jednoduše se musíme podívat na fakta: Neexistuje způsob, jak se úplně vyvarovat strašným situacím. Většina sexuálních napadení mají na svědomí muži, které napadené ženy dobře znají. Neexistují žádné zaručené recepty, jak zabránit útokům.
Co však můžeme udělat, je konfrontovat náš strach, pokusit se vymanit a osvobodit z role oběti a naplnit naši sebedůvěru, aby byla schopná reagovat na dané situace a zabývat se jimi. Můžeme se stát ženami, s kterými by sis nechtěla zahrávat (což ale neznamená být jako Xena, nebo jen zdvihat činky!).
Autority a také média udržují různé bizarní mýty kolem sexuálních útoků. Už jsem zmínila mýtus násilníka číhajícího v křoví. Jiné mýty zahrnují: „Znásilnění je důsledkem mužských sexuálních tužeb“ – ne, jako většina násilí je to metoda sociální kontroly a pokus vytvoření moci. „Sexuální útoky se vyskytují spontánně“ – podle Susan Brownmiller (kniha „Proti naší vůli“) 70% útoků je plánovaných až do posledního detailu. „Odporování zvyšuje stupeň násilí při útoku“ – ne, vlastně ženy, které se brání, mají vetší šanci na útěk. Pokud vám někdo chce ublížit, tak se o to pokusí a udělá to – nespolupráce a odpor mohou jen zvýšit vaše šance. A i v případě, když mluvíme o nenásilném obtěžování, nebo o nějakém druhu potencionálně nebezpečné situace – názor, že bys neměla odporovat/konfrontovat ze strachu, že někoho „naštvu“ a „udělám z něj násilníka“, je velmi odporné a ignoruje to tvoje lidské potřeby a práva! Je to totiž úzce spojené s představou: „Je to tvoje provokativní chování, jako ženy, co způsobuje obtěžování/znásilnění“ – sexuální obtěžování, napadení a znásilnění není nikdy nějakým druhem omluvitelné reakce na chování kohokoliv!
Je mnoho způsobů, jak můžeme používat sebeobranu. Je to o tom, nabídnout si výběr. Seznam se se svými osobními hranicemi, které mohou být fyzické i emocionální a jsou definované jedině tebou. Mohou být různé s různými lidmi a v různých situacích. Když někdo překračuje tvoje osobní hranice – úmyslně nebo neúmyslně – můžeš se cítit nepohodlně, zmateně nebo v ohrožení, mít nějaký druh nechutného pocitu. Reaguj na to – udělej něco! Je to úplně vhodné – mezi přáteli o tom dej vědět přátelským způsobem, mezi cizími budeš dávat najevo, že jsi někdo, kdo se o sebe umí postarat. Když někdo vytrvale tlačí na tvoje hranice dokonce i potom, když mu dáš o tom vědět, neprojevuje ti respekt, který si zasloužíš, měl by být zastaven.
Naše vnímání, intuice a rozhodnost jsou našimi nejlepšími strategiemi k udržení se v bezpečí. Když jdeš po ulici, rozhlížej se, všimni si lidí, kteří projdou okolo tebe. Když se začneš cítit nepohodlně přibližujíc se k někomu nebo skupině kluků, přejdi na druhou stranu ulice, nebo buď extra ostražitá. Když máš pocit, že tě někdo sleduje, přejdi na druhý chodník, běž na nějaké bezpečné místo (například do ochodu), nebo naznač té osobě, aby tě obešla a šla dál. Když stopuješ, před tím než nastoupíš do auta, řiď se vnitřním pocitem – nenastupuj, když se ti něco nezdá! V autě si všimni svých možností k obraně (zamykání dveří, ruční brzda, potencionální zbraně, prostor). Nenech vstoupit do svého domu lidi, kteří se ti nezdají, a nejsi si jimi jistá atd.
Dělat předběžná opatření a řídit se vnitřními pocity tě nemusí přeměnit na paranoidního šílence, je to jednoduše o tom být vnímavá. A nemusíš se kvůli tomu cítit nesvá. I když tě někdo uvidí přesedat si v autobusu, nebo dvakrát přecházet ulici – budou se tím skutečně zabývat? I když si právě konfrontovala cizího člověka, o kterém sis myslela, že tě pronásleduje – budou tomu rozumět! A když někoho nahlas odhalíš, že tě osahává, oni budou o mnoho víc v rozpacích než ty!
Převzato a přeloženo z brožury: Dievča, do toho! DIY sebeobrana