V sobotu 28. května 2011 proběhla v pražském klubu Discentrum a jeho bezprostředním okolí celodenní kulturní akce a performance s názvem Věřejný zájem, která volně navazovala na páteční umělecké počiny v ulicích.
Různé umělecké skupiny a jednotlivci se na akci v areálu bývalého nákladového nádraží Žižkov pokoušeli po svém vyjádřit a zpracovat nosné téma avizované v pozvánce. Bylo velmi pozitivní, že zde nebyl žádný kurátor (ve smyslu autority, která konkrétní dílo posvětí nebo zavrhne) a tak se mohl zapojit opravdu každý, s čímkoliv. Nadání ani dostupnost prostředků nerozhodovala.
Sice i přes počáteční příslib, na poslední chvíli značně zmateně odřeklo účast pár známých jmen, ale na průběh akce a její výsledek to nemělo vliv! Během odpoledne si mohli/-y návštěvníci/-e v prostorách Discentra vyřezat z polystyrenu své vysněné město (jako špatný vzor tam bylo postaveno městečko polepené reklamamy) a po celou dobu se mohli/-y občerstvovat ve veganské kuchyni.
Drtivá většina instalací (stencilové obrazy, koláže, prostorové instalace, texty z webu praguewatch a další) pak postupně byla realizována na prostředním peronu nákladového nádraží. Ústřední otázkou všech instalací bylo: Co je veřejným zájmem? Nechat nádraží zbourat (jak by chtěli developeři) a postavit tam luxusní byty a kanceláře, nebo ho nechat opravit a najít pro něj nějakou jinou funkci? (např. sociální bydlení, depozitáře galerií apod.)
Kolem 18:30 odstartovala na prostředním peronu hudební produkce. Elektronická „sypačka“ zde přilákala slušný počet lidí. Během dne se jich na akci vystřídalo možná něco přes 300 a po setmění se hudba přesunula do útrob klubu, kde k ní byly ve smyčce puštěny tématická videa.
A co k tomu všemu dodat? Celkově tato umělecká akce dopadla velmi dobře, protože bylo k vidění a slyšení mnoho zajímavých počinů. Velmi kladně hodnotím to i to že se lidi sami od sebe zapojili do příprav a nečekali na zasloužilé umělce, kteří by začali rozdávat pokyny. Každý mohl vyjádřit svůj umělecký záměr a navíc nikdo neměl přehnanou potřebu se se svým příspěvkem nějak vnucovat. Umělecký egoismus (častý nešvar) nebyl téměř vůbec přítomen.
Celá akce sice byla ilegální (proběhla bez vědomí a povolení správce nádraží!), ale nakonec naštěstí nezískala zvýšený policejní zájem. Vše dobře dopadlo a průběh akce lze považovat za inspiraci pro budoucnost.
Častokrát se bojíme udělat to a ono, nevíme jak to dopadne – vymlouváme se, že je to moc radikální a nebezpečné atd. Výmluvy však musí jít stranou. Je na čase začít tvořit a propojovat radikální kritiku s uměním.
autor reportáže: Kryštof Zelený
