reportáž: Převrať aneb na dno blahobytu

Aktivismus má různé podoby a dotýká se více či méně osobních témat každého člověka. O jednom studeném podzimním odpoledni jsem se stala součástí tohoto aktivismu. Se členy a členkou Asociace ALERTA jsem se vydala do ulic participovat na projektu „Převrať“. A bylo to velmi osobní. Asociace ALERTA se zabývá odpadovou politikou měst, bojuje proti stavění spaloven a proti skládkování odpadu.

Prosazuje alternativy spalování odpadu, především důsledné třídění a recyklaci. Vede různé informační kampaně a organizuje veřejné protesty. Na pomezí obojího stojí jejich projekt „Převrať“.

Projekt má velmi jednoduchou myšlenku, členové a členky Alerty se rozhodli přetřiďovat vyhozený odpad, ať už smíšený, komunální, tak i ten již „vytříděný“. Otáčejí popelnice a kontejnery a třídí odpad, který do nich lidé vyhodili. Tyto roztříděné hromady poté označí cedulemi „plast, papír, kov, sklo…“ a nechají je připravené u popelnic těm, kteří odpad původně vyhodili. „Projekt vnímáme jako formu angažovaného umění. Přetváříme lidem jejich vlastní realitu. Nutíme je zamýšlet se nad jejich jednáním. Kdybychom odpad vytřídili a poté sami odnesli do kontejnerů, lidé by si nic neuvědomili. Když ale necháme demonstrativně bedny s odpadem u kontejnerů, lidé mají před očima vlastní pohodlnost a lhostejnost. Doufáme, že to některé z nich může inspirovat ke třídění,” říká jedna z členek Asociace ALERTA.

V ulicích Brna je docela zima. Společně s Lukášem, Milošem a jeho přítelkyní Petrou se vydáváme na lov. V tašce máme rukavice, baterku, lopatku a pár plastových pytlů. Krabice na třídění bereme z kontejneru na papír. Jako první si vybíráme kontejnery bytového domu. Obsah vytahujeme v pytlích a vyhazujeme na chodník. Hned po otevření pytlů je jasné, že tady se odpad netřídí. Rozhlížím se a asi 200 metrů od nás vidím kontejnery na tříděný odpad. V hlavě mi zní slogan dávné kampaně „Mají to daleko…“ a jaká je Vaše výmluva?

Vysypeme obsah popelnic na chodník a začneme třídit. Plastové láhve a kelímky od jogurtů, obaly od sýrů, to všechno putuje do hromádky PLAST, stejně jako plechovka od piva. Ve městě se totiž třídí plast, hliník a kartónové obaly společně. V popelnici je mnoho papíru a také menší množství biodopadu. A také několik konzerv od jídla pro domácí zvířata. Uvažuji, kde místní obyvatele jedí. V naší domácnosti tvoří biodopad největší část odpadu. Zde je vidět, že obyvatelé nejspíš jedí mimo domov nebo nekonzumují vařená jídla. Nemají čas vařit, během týdne jedí v zaměstnání nebo ve školách, jedí jen hotovky nebo možná kompostují na balkóně. Přemýšlím, kolik se dá odhadnout z odpadu a vzpomínám na různé příběhy o policii, která v odpadcích hledává důkazy, stejně jako o stalkerech, kteří tak získávají informace o svých objektech. Uvažuji, co by se dalo číst z mého odpadu.

„Nejvíce informací z odpadu člověk získá především o intenzitě konzumních návyků těch, co je produkují. Když jsme kdysi vybavovali interiér squatu v Žilině, stali se popelnice dokonalým zdrojem mnoha užitečných věcí, za které by jinak člověk utratil mnoho peněz. To, že šlo o věci vytažené z popelnice, nikoliv z regálu supermarketu často bylo stěží poznat. Získali jsme z popelnic skoro nové boty a jiné oblečení, kuchyňské nádobí s odkapávačem a kráječem na chleba, nebo nábytek nejrůznějších tvarů. Lidé do popelnic vyhazují spoustu skoro nových věcí vždy s příchodem dalších módních trendů, které v nich vzbudí pocity, že je potřeba staré nahradit novým,“ říká Lukáš.

Jdeme dál. Do oka nám padne popelnici u rodinného domu. Zbytky jídla, vlasy, hygienické potřeby, spousta plastu a papír – většinou znečištěný od zbytků jídla. Bioodpad tvoří téměř polovinu objemu popelnice. Většinou nejde ani tak o odřezky a zbytky, ale o prošlé a zkažené věci. Uvažuji o těchto lidech a o jejich plýtvání. Zatímco v bytovkách nebylo jídlo téměř žádné, tady u rodinného domu je ho požehnaně. Může to souviset?

Třídění nám zabralo asi 15 minut. Zůstávají po nás čtyři hromádky, které Miloš opatří patřičnými cedulkami. Během cesty k dalším popelnicím narážíme na vestavěné kontejnery na tříděný odpad. Jsou asi 50m od kontejneru, který jsme právě roztřídili. Lukáš píše cedulku: NEJBLIŽŠÍ KONTEJNER JE POUZE 50M, vracíme se ji vhodit do schránky rodinného domu.

Společně uvažujeme, proč stále ještě většina lidí netřídí odpady. Politika města Brna je v tomto ohledu poměrně vstřícná a kontejnerů je mnoho. Tedy krom těch na bioodpad. Možnosti kompostování jsou stále velmi omezené a projekty komunitních kompostáren se teprve připravují.

K třídění odpadu probíhá několik kampaní, přesto je situace stále poměrně zoufalá. Naučili jsme se třídit petlahve a papír, ale jiné materiály pořád vyhazujeme společně. Přeplněné popelnice stále dotvářejí kolorit některých míst a přitom by stačilo tak málo – věnovat jen o pár minut času více odpadům, které produkujeme.

Lukáš z Asociace ALERTA k tomu říká: „Pro mnoho lidí problematika odpadu končí vhozením obsahu domácího koše do popelnice na ulici. Ve skutečnosti se tím ale problém jen přesouvá z pohledu původce odpadu na jiná místa. Směsný odpad z popelnic často putuje na skládky či do spaloven, kde se stává zátěží pro životní prostředí. Například zřízením komunitních kompostáren ve městech by se produkce směsného odpadu mohla snížit až o 40%! V kombinaci s prevencí, důslednou recyklací a mechanicko-biologickou úpravou by pak produkce směsného odpadu klesla ještě výrazněji. Stačí jen chtít a přistupovat k problému zodpovědně.“

Během odpoledne obejdeme ještě několik popelnic a všude je situace podobná. Do některých jen nahlédneme a hádáme, jaký odpad třídí majitelé popelnic. Když bereme další krabice na odpad, najdeme v nich i dopis psaný v ruštině a několik lejster. Opět se zamýšlíme nad osobními věcmi a údaji, které můžeme získat z cizího odpadu.

Poslední popelnici převracíme u rodinného domu, opět nás čekají zbytky jídel a několik obalů od chemických čističů. Když ji dotřídíme a vhodíme informaci o vzdálenosti kontejnerů, po chodníku k nám přijde mladý pár. Anglicky se nás ptají, co děláme. Pokoušíme se jim to vysvětlit, ale příliš tomu nerozumějí. Odpad, který jsme vytřídili, patří právě jim. Několik minut debatujeme, nakonec jsme požádání, abychom jejich odpad hodili zpět do směsné popelnice. Odmítáme! Navrhuji, zda by s námi zašli odpad vytřídit, kontejnery jsou přes dvě ulice. Muž souhlasí a společně s ním odneseme odpad tam, kam patří.

Lukáš s Milošem se pustí do debaty o dopadech projektu a o reakcích, kterých se jim dostává. Já odcházím. Cestou procházím kolem bytovky, kde jsme třídili. Krabice s cedulkami a odpadem už na popelnici nestojí. Nahlédnu tedy do směsného odpadu a dívám se na všechen odpad, který i s cedulkami skončil zase v popelnici. Alerta odvádí sisyfovskou práci a já obdivuji jejich výdrž. Lidé jsou většinou nepoučitelní a jen neradi vidí dopady svých činů. Dokud skládka nebo spalovna nestojí za jejich domem, je jim jedno, kolik odpadu produkují a jak s ním nakládají…

zpracovala: Martina M.

This entry was posted in EKOLOGIE, REPORTÁŽE, VŠECHNY PŘÍSPĚVKY. Bookmark the permalink.